Pochmurnému obrazu socialistického Československa se vymykají šedesátá léta, často označovaná jako „zlatá“. Byla to doba, v níž si lidé přes všechny potíže mohli myslet, že poměry se zlepšují, že jejich svoboda postupně roste a že do toho, co se děje, mohou mluvit a že se jim občas podaří také něco prosadit. Tento vývoj vyvrcholil a bohužel také skončil před padesáti lety.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR vstoupil do stávkové pohotovosti. Důvodem je neúspěšně probíhající jednání o zvyšování platů a mezd a nedodržení dříve daných slibů. Do stávkové pohotovosti OS vstupuje i proto, že mu záleží na dalším fungování nemocnic, které jsou zásadní pro dostupnou a kvalitní zdravotní péči. V praxi se totiž dál prohlubuje personální krize, která už ohrožuje rozsah a kvalitu poskytované péče i samu existenci některých menších nemocnic.

Více zde: http://osz.cmkos.cz/cz/clanky/17-8-2018-stavkova-pohotovost.aspx

#KonecLevnéPráce 2018 je tady! Přidejte se a vyslovte svůj požadavek na #KonecLevnéPráce v České republice!

Odborářky a odboráři z celé země vysloví 11. září své cíle v kolektivním vyjednávání, které se nejvíce samozřejmě týkají mezd a platů, včetně úrovně minimální mzdy pro rok 2019. Neopomineme ani zkracování pracovní doby a bezpečnost práce.

Zaměstnavatel musí zajistit všem zaměstnancům podle § 28 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. pitnou vodu v množství postačujícím pro potřeby pití. Kdy a za jakých okolností máte nárok na ochranný nápoj?

Odbory versus firmy, pravice versus levice. Spory o minimální mzdu se znovu vrací na scénu. Českomoravská konfederace odborových svazů prosazuje, aby lidé od příštího roku pobírali minimální výdělek ve výši 13 700 Kč. Tedy o 1500 víc než teď. A jejich požadavek podpořili i sociální demokraté, kteří drží ministerstvo práce a sociálních věcí. Hnutí ANO i firmy by ale chtěly být v přidávání skromnější.

Podívejte se na duel Seznamu s Josefem Středulou a Vladimírem Dlouhým.

Předseda ČMKOS, Josef Středula, je jedním z prvních signatářů nové celoevropské výzvy.

V Evropské unii se něco pokazilo. O této nefunkčnosti svědčí čtyři příklady. Jak lze ospravedlnit, že mohly vzniknout stovky tisíc firem s fiktivním sídlem (tzv. letter-box firem), když cílem těchto prázdných společností je vyhýbat se daním, pracovním zákonům a předpisům? Jak lze vysvětlit, že rozhodnutí Evropského soudního dvora povolila omezení základních práv zaměstnanců, aby se umožnily obchodní praktiky, jejichž jediným cílem bylo obcházet ochranu zaměstnanců? Jak je možné, že opakovaná odhalení, jako například ty, které plynou z tzv. Panama Papers a Paradise Papers, nemají následky, což ukazuje na neschopnost EU předcházet daňovým machinacím bohatých jedinců a velkých firem? A konečně, jak bychom mohli přijmout, že i přes skandály, jako je zřícení továrny Rana Plaza v Bangladéši, mnoho firem stále neřeší, že jejich dodavatelé ignorují nejzákladnější sociální, environmentální a lidská práva?

Zatímco Evropská komise razila teorii o "prvenství akcionáře", na reálnou ekonomiku a zaměstnance se zapomnělo. V důsledku toho od roku 1990 vzrostly zisky na úkor mezd. To ale nedává smysl. Zaměstnanci jsou hlavní složkou společností: zatímco akcionáři poskytují kapitál, zaměstnanci poskytují svůj čas, schopnosti a život. Proto je načase přehodnotit situaci více než 140 milionů evropských zaměstnanců pracujících ve firmách. Volby do Evropského parlamentu jsou příští rok a my bychom rádi postavili nadcházející debatu na správném základě.

Jsme hluboce přesvědčeni, že realizace následujících pěti reforem je zásadní.

• Zvolit reálnou ekonomiku. Přísná omezení by měly být uvalena na fiktivní firmy a převody sídel společností: firma by měla mít možnost se registrovat pouze v zemi, kde má reálné obchodní aktivity. Měla by být rovněž nastavena pravidla, která by zabránila firmám obcházet placení daní tam, kde se vytváří skutečná hodnota, a to včetně veřejného systému podávání zpráv podle zemí (country-by-country reporting system), harmonizovaného daňového základu a politiky nulové tolerance pro všechny daňové ráje.

• Vytvořit nezávislý orgán týkající se mobility zaměstnanců. Tento orgán musí být plně personálně a finančně zajištěn, zejména proto, aby navrhoval a prosazoval pravidla na ochranu evropských pracujících tam, kde je potřeba evropské koordinace.

• Posílit participaci zaměstnanců ve firmách. Zaměstnanci by měli mít právo volit své zástupce do správních orgánů, což je již děje v 18 z 28 členských států a 44 % největších evropských firem. Země, které by toto právo zaváděly nově, měly by tak dělat v souladu s postupy a zvyklostmi průmyslových vztahů. Obecně řečeno, práva odborů a rad  zaměstnanců by měla být posílena.

• Vytvořit povinnost řádné péče ve vztahu k subdodavatelům. Nová pravidla musí velkým firmám uložit, aby se staraly o celý dodavatelský řetězec, tak aby zabránily porušování základních lidských a sociálních práv jejich subdodavateli.

• Vytvořit závazný informační rámec přizpůsobený výzvám 21. století. Tvorba účetních standardů by neměla být ponechána na soukromém subjektu (Radě pro mezinárodní účetní standardy), kterého zajímá především hodnota akcií; standardy musí brát v úvahu udržitelnost. Nefinanční výkaznictví se musí dále rozvíjet tak, aby byla zajištěna větší transparentnost v sociálních a environmentálních otázkách, včetně otázek rovnosti žen a mužů, které je třeba řešit mnohem intenzivněji.

Výše uvedené reformy nejsou zdaleka vyčerpávající, ale ukazují směr, kterým by se měla  nová opatření ubírat: evropské zaměstnance nelze dále vynechávat z konstrukce EU. Takovéto zásadní reformy - zakládající nová práva a povinnosti pro firmy - poslouží jako základy nového evropského modelu, který dokáže sjednotit státy, jejichž práva jsou příliš roztříštěná a odlišují nás od anglosaských modelů a asijského kapitalismu. Tento nový evropský model je založen na dědictví humanismu, které musí globalizaci dominovat.

Čas na změnu je teď!