Případ vychovatelky v dětském domově ukazuje, že odborová právní pomoc má smysl. Anna*, členka odborů zastupovaná ČMKOS, se po sedmi letech trvání soudního řízení konečně dočkala spravedlnosti. Soud jí pravomocně přiznal její platové nároky vůči žalovanému zaměstnavateli.
O co se vedl spor?
Anna pracovala v dětském domově jako vedoucí vychovatelka. V této funkci měla dle zákona vykonávat přímou pedagogickou práci s dětmi pouze v rozsahu 17 hodin týdně. Ve zbývajících 23 hodinách týdně se má vedoucí vychovatelka věnovat jiným pracovním úkolům, zejména vedení příslušné administrativy. Zaměstnavatel jí však přiděloval přímou pedagogickou činnost v podstatně větším rozsahu.
Anna tak vykonávala tzv. přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah. Proto jí dle § 132 zákoníku práce měl náležet příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku. Ten jí však nebyl vyplácen. Zároveň jí byla přidělována práce přesčas. V rámci příplatku za vedení se již počítá s přesčasy v rozsahu 150 hodin ročně, ale i toto množství hodin bylo v případě Anny překračováno. Měla tak dostat i příplatek za práci přesčas, což se ale nikdy nestálo.
Jak k tomu vůbec došlo?
„Překračování zákonných limitů přidělované práce bylo způsobeno chybným rozvrhováním směn ze strany zaměstnavatele,“ vysvětluje náš právník Mgr. Tomáš Palla, který v roce 2017 převzal zastoupení vychovatelky v soudním sporu. „Zaměstnavatel aplikoval tzv. nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, ale nepohlídal si celkové množství práce, resp. přímé pedagogické činnosti, které takto zaměstnancům přiděluje. Evidenci pracovní doby zachycující skutečný výkon práce zaměstnanců sice zaměstnavatel na základě upozornění kontrolních orgánů vedl, ale překvapivě ji vůbec nepoužíval pro výpočet platových nároků zaměstnanců. Účetní zaměstnavatele vycházela ze zcela mylného předpokladu, že zaměstnancům je rozvrhována pracovní doba přesně odpovídající zákonu a případné přesčasy či výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah s nárokem na příplatky by jí byl speciálně nahlášen, obdobně jako třeba čerpání dovolené. Klientka tak měla v měsíci odpracováno a zaevidováno třeba 200 odpracovaných hodin, ale dle výplatní pásky jí byla zaplacena doba výkonu práce odpovídající tzv. fondu pracovní doby, např. jen 168 hodin. Ani kontrolám ze strany zřizovatele nepřišel zjevný rozpor evidence pracovní doby a výplatních pásek divný,“ dodává Palla.
Zaměstnavatel odmítl se s Annou mimosoudně dohodnout. Žena ho tak zažalovala a domáhala se nároků na doplacení dluhu na platu za výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah a za přesčasy za období 3 let.
Proč to trvalo tak dlouho?
Spolu s Annou jsme oprávněně očekávali, že v situaci, kdy předložíme soudu evidenci pracovní doby a výplatní pásky, nebude problém pro soud o žalovaném nároku rozhodnout. Žalovaný zaměstnavatel zastoupený advokátní kanceláří se však začal velmi houževnatě bránit. Zpochybňoval prakticky všechno, o co klientka svůj nárok opírala. Dokázal tak například tvrdit, že předložené a ředitelkou podepsané výkazy pracovních hodin vůbec nejsou evidencí pracovní doby, aniž by však předložil nějakou jinou věrohodnou evidenci. Bohužel soud svým přístupem tuto strategii žalovanému zaměstnavateli umožnil. Ve věci tak bylo prováděno velmi obsáhlé dokazování včetně svědeckých výpovědí a znaleckého posudku, což soudní řízení prodloužilo. Do toho pak přišla covidová pandemie, která ovlivnila i činnost justice. Soud I. stupně nejprve zcela překvapivě žalobu zamítnul, tento rozsudek byl zrušen odvolacím soudem, který soudu I. stupně uložil, jak má doplnit dokazování a vést další řízení. Následně soud klientce převážnou část dlužných nároků přiznal, ale zcela chybně interpretoval znalecký posudek a vypočetl její nároky chybně, což musel opět napravovat odvolací soud.
Nakonec se však Anna velké části svých žalovaných nároků dočkala. Délka soudního řízení měla alespoň ten pozitivní vliv, že jen na úrocích z prodlení klientka získala vyšší statisíce Kč.
Odborová právní pomoc má smysl!
Kdyby měla Anna podobně náročný soudní spor absolvovat s advokátním zastoupením, musela by do něj investovat nemalou částku za právní služby. Díky svému členství v odborech však mohla využít bezplatného právního zastoupení, které jí přineslo úspěch.
Opět se tak potvrdilo, že bezplatná služba Právní poradenství pro členy ČMKOS má pro členy odborů velký smysl. Umožňuje jim domáhat se svých práv bez ohledu na finanční situaci daného člena. Spravedlnost totiž nemůže fungovat jen pro toho, kdo má možnost si zaplatit drahé právníky. I v tomto směru jsou odbory pojistkou spravedlivé společnosti, kde zákonná práva zaměstnanců nezůstanou jen na papíře, ale kde se jich lze reálně domoci.
*Jméno bylo změněno.