Vláda tedy jednou rukou mění zákon způsobem, který může švarcsystém rozšířit, a druhou rukou za jeho existenci obviňuje ty, kteří proti této změně od začátku bojují.
„Vláda právě schválila změnu definice závislé práce, před kterou odbory, ombudsman i pracovněprávní odborníci varují kvůli rozšíření švarcsystému. A ministr, který ji prosazuje, nám ve stejný den vysvětlí, že za švarcsystém mohou odbory. Pan ministr by měl přestat hledat viníky kolem sebe a začít vysvětlovat vlastní zákon,“ říká předseda ČMKOS Josef Středula.
Ministerstvo práce samo po jednání vlády potvrdilo, že změna obecné definice závislé práce se bude týkat celého pracovního trhu, nikoliv pouze digitálních platforem.
Nově má být vztah nadřízenosti a podřízenosti svázán se současným splněním několika konkrétních podmínek. Pokud zaměstnavatel některou z nich formálně odstraní – například pracovníkovi neurčí přesnou pracovní dobu – získá silnější argument, že o závislou práci nejde.
Člověk přitom může dál dělat stejnou práci pro stejnou firmu, používat její vybavení, plnit její termíny a být na ní ekonomicky závislý. Na papíře však bude dodavatelem. Právě v tom ČMKOS vidí faktickou legalizaci části dnešního švarcsystému.
„Pokud firma dostane člověka mimo definici závislé práce, může přijít o ochranu zákoníku práce jako celek – o dovolenou, nemocenskou, minimální mzdu, příplatky, ochranu při pracovním úrazu, výpovědní dobu, odstupné i jistotu, že mu firma zítra vůbec nějakou práci přidělí. A stát přijde o část odvodů, které dnes za zaměstnance platí zaměstnavatelé,“ upozorňuje Středula.
Švarcsystém má potírat stát. Juchelka z něj viní odbory
Ministr Juchelka označil švarcsystém za „záležitost odborů“ a tvrdí, že odbory nebyly dost silné, aby lidem vyjednaly lepší pracovní podmínky. Podle ČMKOS tím ministr převrací odpovědnost vzhůru nohama. Švarcsystém je nelegální zaměstnávání. Kontrolovat a postihovat ho má stát prostřednictvím inspekce práce, která spadá právě pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Navíc samotná podstata švarcsystému spočívá v tom, že firma člověku nepřizná postavení zaměstnance a jeho práci zastře živností nebo jinou obchodní smlouvou. Odbory přitom kolektivně vyjednávají pracovní a mzdové podmínky pouze zaměstnanců.
„Firma člověku pracovní smlouvu nedá, označí ho za podnikatele – a pan ministr nám potom vyčte, že jsme mu nevyjednali lepší zaměstnanecké podmínky? Jakou kolektivní smlouvu máme podle něj vyjednávat za člověka, o kterém firma tvrdí, že vůbec není jejím zaměstnancem?“ ptá se Středula.
ČMKOS lidem pracujícím ve švarcsystému pomáhá právně, při shromažďování důkazů, podávání podnětů inspekci práce i při soudním domáhání skutečného zaměstnaneckého postavení. Nemůže však suplovat stát, provádět kontroly nelegální práce a ukládat firmám pokuty.
„Jsme rádi, že pan ministr na naši kampaň reaguje. Jeho útočná reakce ale hlavně ukazuje, že tlak odborů vláda velmi dobře vnímá. Místo odpovědi na naše argumenty si začíná připravovat alibi pro průšvih, který zákon může přinést zaměstnancům i veřejným rozpočtům,“ dodává Středula.
Jednou „spolupráce s odbory“, podruhé „absolutní strašení“
ČMKOS odmítá také vytváření dojmu, že redefinice závislé práce vznikla ve shodě s odbory.
ČMKOS změnu od počátku odmítala a požadovala její vypuštění. Ministr Juchelka dnes zároveň tvrdí, že odbory proti návrhu „absolutně strašily“, a současně se odvolává na jejich účast při přípravě zákona. „Pan ministr si musí vybrat. Buď jsme s redefinicí souhlasili, nebo jsme proti ní od začátku tak hlasitě protestovali, že nám dnes vyčítá strašení. Obojí současně opravdu nejde,“ říká Středula.
Chcete si dvě hodiny zajezdit Uberem? Jezděte. Můžete už dnes
Ministr Juchelka redefinici obhajuje také příkladem člověka, který skončí v zaměstnání a večer si na dvě hodiny zapne Uber nebo Bolt.
Takový člověk může podnikat už dnes. Nic mu nebrání kombinovat zaměstnání s opravdovou samostatnou výdělečnou činností. Taxikaření pro nadnárodní společnost, podle jejích pravidel, jejího ceníku a pod jejím logem ale s podnikáním nemá nic společného.
„Jestli si pan ministr Juchelka chce po práci dvě hodiny zajezdit Uberem, směle do toho. Kvůli tomu opravdu nemusíme měnit definici závislé práce pro celý český pracovní trh,“ říká Středula.
Ani podklady k samotnému zákonu přitom platformovou práci nepopisují jen jako občasný přivýdělek. Přibližně 139 tisíc lidí podle nich pracuje přes platformy déle než 20 hodin týdně nebo z této práce získává více než polovinu svého příjmu.
„Sto třicet devět tisíc lidí se do ministrovy historky o dvouhodinovém přivýdělku nějak nevešlo. Kdyby se pan ministr přišel podívat mezi platformové pracovníky na sněmovní seminář, kam byl pozván, zjistil by, že jejich realita bývá podstatně méně romantická. Zákony se mají dělat podle skutečného pracovního trhu, ne podle příběhu, který dobře zní na tiskové konferenci.“
Vláda si vybrala, komu naslouchá
Proti obecné redefinici závislé práce varují odbory, ombudsman i pracovněprávní odborníci. Část zaměstnavatelské a korporátní lobby dnešní rozhodnutí vlády naopak vítá.
„Vláda se dnes rozhodla, komu naslouchat. Následky ale neponesou lobbisté. Ponesou je lidé, kteří mohou zjistit, že stejnou práci už na pracovní smlouvu nedostanou. Ponesou je jejich rodiny a ponesou je veřejné rozpočty,“ říká Středula.
ČMKOS již dříve zveřejnila stress test možných fiskálních dopadů. Při modelovém rozdílu veřejných odvodů kolem 240 tisíc korun ročně na osobu by přesun 10 tisíc zaměstnanců do režimu OSVČ znamenal výpadek přibližně 2,4 miliardy korun ročně, u 100 tisíc lidí více než 24 miliard. Nejde o prognózu automatického převodu zaměstnanců na IČO, ale o ilustraci rozsahu rizika.
„Vláda po nás chce věřit, že firmy nové možnosti nezneužijí. Zneužijí. Jakmile jedna firma zjistí, že může stejnou práci levněji nakoupit na fakturu, vytvoří tlak na konkurenci, aby udělala totéž. Proto po vládě chceme analýzu dopadů, ne víru v dobré úmysly firem.“
Nejhorší zákon jde do Parlamentu. Odpor pokračuje
ČMKOS bude v Parlamentu požadovat vypuštění obecné redefinice závislé práce a zahajuje další fázi kampaně proti Nejhoršímu zákonu pro zaměstnance v historii českého zákoníku práce.
„Budeme lidem konkrétně ukazovat, co mohou ztratit: dovolenou, nemocenskou, minimální mzdu, ochranu při pracovním úrazu, výpovědní dobu, odstupné, a především jistotu práce a příjmu. A v Parlamentu budeme vyjednávat s poslanci a senátory o tom, aby od záměru ustoupili nebo jej blokovali,“ komentuje předseda ČMKOS.
„Vláda schválila zákon, který podle nás otevírá dveře švarcsystému. Ministr práce vzápětí prohlásil, že za švarcsystém mohou také odbory. Tak tedy úplně jasně: zákon předložila vláda. Definici závislé práce mění vláda. Inspekce práce je odpovědností státu. A politickou odpovědnost za Nejhorší zákon ponese vláda. Odbory budou stát na druhé straně – na straně lidí, jejichž pracovní práva jsou v sázce,“ uzavírá Josef Středula.