Aleš Rod ve svém
komentáři pro Lidovky.cz požaduje data, scénáře, pravděpodobnosti, časové
horizonty a veřejně kontrolovatelnou metodiku. Výborně. ČMKOS s takovým
požadavkem souhlasí. Jen navrhujeme, aby platil pro všechny — především pro
vládu, která navrhuje zásadní změnu zákoníku práce, a také pro analytiky,
jejichž podklady vznikají ve spolupráci s hospodářskými zájmovými organizacemi
prosazujícími tutéž legislativní změnu.
Rodův text totiž provádí
elegantní úhybný manévr. Soustředí veškerou palbu na nejvyšší číslo odborového
stress testu, ale pomíjí právní mechanismus, který může ke škodám vést.
Zpochybňuje rozsah rizika, aniž by vyvrátil jeho příčinu. A hlavně nenabízí žádná
vlastní data, která by dokazovala, že riziko je zanedbatelné.
Ano, 120 miliard je
horní stress test. Nikdy jsme netvrdili, že zítra zmizí z rozpočtů
Začněme férově. Scénář
500 000 lidí a více než 120 miliard korun ročně představuje horní odhad
ekonomické nebezpečnosti navrhované změny. Nejde o centrální prognózu ČMKOS ani
o tvrzení, že se půl milionu lidí automaticky a okamžitě ocitne na IČO.
Takto jsme ostatně svůj
výpočet veřejně popsali. ČMKOS uvedla, že při modelovém rozdílu v odvodech
kolem 240 tisíc korun ročně na osobu by přesun 10 000 zaměstnanců znamenal
výpadek přibližně 2,4 miliardy korun, přesun 100 000 lidí více než 24 miliard a
přesun půl milionu přes 120 miliard korun. Formulace zněla „pokud by došlo“.
Podmiňovací způsob má v češtině stále svůj význam.
Ani řád půl milionu osob
si odbory nevytáhly z klobouku. Březnová RIA MPSV cituje starší široký odhad
Evropské komise, podle něhož v Česku vykonává nějakou formu platformové práce
až 546 tisíc lidí; zároveň sama upozorňuje, že rozsah platformové práce není
dobře zmapován. Právě proto ČMKOS tento počet používá jako horní referenční
mez, ne jako očekávaný počet okamžitě převedených zaměstnanců.
Rod se rozhodl
polemizovat výhradně s posledním řádkem tabulky. První řádky se mu do textu
nevešly. Přitom už scénář 10 000 lidí znamená 2,4 miliardy korun ročně a scénář
50 000 lidí přibližně 12 miliard. To jsou částky, nad nimiž by odpovědná vláda
neměla mávnout rukou.
ČMKOS mluví především o
první vlně nejohroženějších pracovních míst. Odborové svazy působí přímo v
podnicích a odvětvích, znají jejich zaměstnanost, formy práce i tlak na náklady
a dostávají informace od lidí, kteří
Českomoravská konfederace
odborových svazů Politických vězňů 1419/11 110 00 Praha 1 www.cmkos.cz | tel.:
+420 739 505 444 | e-mail: info@cmkos.cz
se změny obávají. Tvrdit,
že odbory nemají žádnou expertizu k odhadu, kde a v jakém rozsahu může začít
převádění práce na obchodní vztahy, by bylo poněkud odvážné.
Zároveň své poznání dál
zpřesňujeme. ČMKOS aktuálně provádí vlastní výzkumná šetření a další výzkumy
realizuje ve spolupráci s renomovanými výzkumnými agenturami a institucemi.
Výsledky, metodiku i omezení těchto šetření zveřejníme. Horní stress test
budeme dál jasně označovat jako horní stress test. Stejnou transparentnost
očekáváme od předkladatele zákona a jeho veřejných obhájců.
Rod chce čísla od
odborů. Kde jsou čísla vlády?
Tady se dostáváme k jádru
problému. Zákon nepíše ČMKOS. Návrh připravilo MPSV a předložilo jej k
projednání vládě. Důkazní břemeno, že tak zásadní zásah nezhorší postavení
zaměstnanců a nepoškodí veřejné rozpočty, proto leží především na
předkladateli.
Zpráva RIA je v aktuálním
materiálu předloženém vládě přiložena, takže spor se nevede o její formální
existenci. Zveřejněná RIA k původní březnové verzi dokonce počítá fiskální
přínos překlasifikování nesprávně vedených OSVČ na zaměstnance: podle zvoleného
modelu odhaduje roční přírůstek veřejných příjmů na jednoho překlasifikovaného
pracovníka. To je legitimní úvaha. Analýza však řeší opačný směr pohybu, než
před kterým varují odbory a pracovněprávní odborníci. Nevyčísluje, kolik
dnešních zaměstnanců může po obecném zúžení definice závislé práce skončit na
IČO, v jakých odvětvích, v jakém časovém horizontu a s jakým dopadem na daně a
pojistné. V březnové RIA je podrobně propočten přechod OSVČ do zaměstnání,
nikoli fiskální riziko opačného přesunu vyvolaného novou obecnou definicí.
Pokud MPSV tento chybějící výpočet do červencové verze doplnilo, ať jej jasně
označí, zveřejní vstupní předpoklady a předloží ho veřejné kontrole. Ve veřejné
obhajobě návrhu dosud žádná taková čísla nezazněla.
Na tuto mezeru
neupozorňuje jen ČMKOS. Výbor České společnosti pro pracovní právo a právo
sociálního zabezpečení, tvořený předními odborníky na pracovní a sociální
právo, napsal zcela otevřeně, že změna definice může vést k výraznému nárůstu
práce na IČO, že vážné důsledky pro veřejné finance mohou nastat už při přesunu
desítek tisíc zaměstnanců a že důvodová zpráva o těchto možných dopadech a
jejich sanaci mlčí. Společnost zároveň konstatovala, že pro takovou změnu
nejsou k dispozici analytická data a že ji evropská směrnice nevyžaduje.
Rod tedy klade odborům
otázky, které měl jako první položit vládě:
● Kolik zaměstnanců může
po zúžení definice závislé práce přejít na IČO?
● Které profese a obory
jsou nejvíce exponované?
● Jaké budou dopady při
10, 50 nebo 100 tisících přesunutých pracovníků?
● Jak návrh zohledňuje
motivaci firem snižovat náklady a přenášet rizika na jednotlivce?
● Jaké pojistky zabrání
účelovému smluvnímu nastavení, které formálně odstraní jeden ze zákonných
znaků?
● Kdo a z čeho nahradí
výpadek příjmů průběžně financovaných důchodů, zdravotnictví a nemocenského
pojištění?
Odpověď „k masovému převádění nedojde“ nepředstavuje analýzu. Je to přesně ta nepodložená hypotéza, kterou Rod vyčítá odborům.
Rod sám pouze vyjmenovává
faktory, které by prý měly riziko zmírnit: reakci pracovníků, vyšší odměny
OSVČ, kontrolní činnost státu a rozhodování soudů. U žádného neuvádí velikost
účinku, pravděpodobnost ani empirický podklad. Jeho nízkorizikový scénář tak
stojí na předpokladech stejně jako scénář, který kritizuje — pouze je
nevynásobil a nedal do tabulky.
„Minimalistická
transpozice“ končí tam, kde se otevírá § 2 zákoníku práce
Rod opakuje marketingovou
formulaci o úsporné transpozici bez goldplatingu. Text návrhu říká něco jiného.
Evropská směrnice řeší práci prostřednictvím digitálních platforem. Český návrh
přitom mění obecnou definici závislé práce v § 2 zákoníku práce, a tedy
pravidlo rozhodující o tom, kdo je zaměstnanec, napříč celou ekonomikou.
Veřejný ochránce práv ve
svých zásadních připomínkách upozornil, že sama důvodová zpráva připouští změnu
nad rámec transpozice a s obecným dopadem. Návrh podle něj zužuje dnešní
vymezení závislé práce na dva základní znaky a vztah nadřízenosti a podřízenosti
váže na čtyři kumulativně vyžadované podmínky: organizaci práce, dohled, pokyny
a výkon práce v pracovní době. Když se podaří jednu z nich smluvně nebo
organizačně zakrýt, může z celé konstrukce vypadnout pracovněprávní ochrana.
O akademickou slovní hru
tu nejde. Rozhoduje se o minimální mzdě, placené dovolené, náhradě mzdy při
nemoci, příplatcích, limitech pracovní doby, odpovědnosti za pracovní úraz,
ochraně při výpovědi, podpoře v nezaměstnanosti i budoucím důchodu.
Ombudsman navíc varuje,
že návrh oslabuje postih zastřeného zaměstnávání: část případů se má přesunout
z režimu nelegální práce do režimu práce nehlášené, kde je horní hranice pokuty
tři miliony namísto deseti. Rod tvrdí, že stát už dnes umí falešnou
samostatnost odhalovat a trestat. Právě tím mimoděk potvrzuje, že současné
vymezení funguje. Proč tedy měnit test, podle něhož inspekce a soudy takové
případy posuzují, a současně snižovat sankční riziko?
Soudy a inspekce dokážou
vymáhat práva, která zákon přiznává. Nemohou vrátit ochranu lidem, které nová
definice z jejího dosahu předem vyřadí.
Flexibilita už v
pracovním právu existuje
Další Rodův předpoklad
spojuje flexibilitu téměř automaticky s podnikáním na IČO. Český zákoník práce
přitom zná kratší úvazky, DPP, DPČ, práci na dálku, pružnou pracovní dobu,
sdílená pracovní místa i samorozvrhování směn zaměstnancem. MPSV samo
vysvětluje, že podle § 87a si může zaměstnanec na základě písemné dohody
rozvrhovat směny sám, a to na pracovišti i na dálku, v pracovním poměru i na
DPP či DPČ.
ČMKOS nijak neútočí na
poctivé podnikatele ani na lidi, kteří skutečně chtějí pracovat jako nezávislí
dodavatelé, sami si určují cenu, způsob práce, klienty a nesou reálné
podnikatelské riziko spolu s reálnou podnikatelskou svobodou. Bráníme hranici
mezi takovým podnikáním a situací, kdy firma dál organizuje práci, určuje
odměnu a kontroluje výkon, pouze náklady, odpovědnost a sociální rizika přesune
na člověka s živnostenským listem.
Nabídka „udělej si IČO,
nebo práci nedostaneš“ sotva dokládá svobodnou volbu. Představuje cenovou a
mocenskou převahu firmy nad jednotlivcem.
Praktické zkušenosti
pracujících navíc vypadají méně reklamně než sebepopis platforem. Výzkum
Sociologického ústavu AV ČR a SYRI založený na rozhovorech s lidmi, kteří
platformovou práci skutečně vykonávají, popisuje za
deklarovanou flexibilitou
také nejistotu, nízké výdělky, závislost na netransparentních algoritmech a
přesouvání rizik na jednotlivce.
Výpadek veřejných
příjmů nelze zaplatit nadějí, že někdo začne investovat
Rod správně rozlišuje
mezi fiskálním výpadkem a celkovou škodou ekonomiky. ČMKOS proto mluví
především o dopadu na veřejné rozpočty. Nižší odvody mohou krátkodobě zůstat
firmě nebo pracovníkovi a proměnit se ve spotřebu či investici. Rod z této
možnosti ovšem dělá téměř automatický kompenzační mechanismus.
Kdo zaručí, že odvodová
úspora skončí ve vyšší odměně pracovníka, a ne v marži firmy? Kdo zaručí, že ji
člověk s nízkým a nejistým příjmem uloží na stáří? A jak soukromá spotřeba
zaplatí dnešní důchody, zdravotní péči nebo nemocenské dávky v průběžně financovaných
systémech? Pokladna sociálního zabezpečení nepřijímá příslib budoucí investice
jako pojistné.
Ekonom České spořitelny
Michal Skořepa přitom krátce po Rodově komentáři upozornil, že české mzdy jsou
extrémně nízké a že asymetrické nastavení odvodů mezi zaměstnanci a OSVČ
deformuje ekonomiku a svádí k nadměrnému využívání živností. Za přirozené
podnikání označuje spíše práci pro více odběratelů. To přesně odpovídá obavě
ČMKOS: právní úprava nemá vytvářet další pobídku, aby se zaměstnanecká práce
pouze přebalila do faktury.
Když už
transparentnost, tak pro všechny
Rod uzavírá svůj text
výzvou, aby odbory zveřejnily model a podrobily jej veřejné kontrole.
Souhlasíme. Stejná veřejná kontrola by však prospěla také studii CETA, jejímž
je Rod spoluautorem a z jejíchž závěrů veřejná obhajoba platforem čerpá.
Studie sama uvádí, že
vznikla ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, přičemž
podkladové informace, datové vstupy a expertní konzultace poskytly členské
společnosti svazu. Vlastní dotazníkové šetření neproběhlo mezi pracovníky,
nýbrž mezi členskými platformami SOCR. Odpovědi byly anonymizovány a
agregovány. Studie nezveřejňuje počet odpovídajících společností, jejich
seznam, dotazník ani podkladová data. Přesto z firemních odpovědí vyvozuje
závěry o flexibilitě, výdělcích, algoritmickém řízení a motivacích pracovníků.
To výzkum automaticky
neznehodnocuje a autoři deklarují, že závěry formulovali nezávisle. Pro čtenáře
je však podstatné vědět, z čí perspektivy data pocházejí a kdo studii poskytl
vstupy. Rod v Lidovkách vystupuje jako ekonom a ředitel CETA. Důležitý kontext
ovšem chybí: je spoluautorem studie vytvořené s organizací zastupující firmy,
které mají na podobě regulace přímý ekonomický zájem. Sama CETA na webu nabízí
firmám výzkumy, jejichž realizace jim „pomůže v podnikání“. To je legitimní
činnost. Ve veřejné polemice však vyžaduje otevřené přiznání perspektivy a
stejnou metodickou přísnost, jakou Rod požaduje po odborech.
ČMKOS proto zveřejní
další scénáře a výsledky probíhajících šetření. Očekáváme, že CETA a SOCR
zveřejní alespoň počet respondentů, znění dotazníku, způsob výběru oslovených
firem a agregovaná podkladová data. A především očekáváme, že vláda zveřejní
skutečnou analýzu rizika obecné redefinice závislé práce — včetně variant
převodu dnešních zaměstnanců na IČO a dopadů na veřejné rozpočty.
Zákon má projít stress
testem dřív, než jím projdou lidé
Spor se nakonec netočí
kolem toho, zda se přesune přesně 10, 50, 100 nebo 500 tisíc lidí. Rozhodující
je, zda stát bez přesvědčivých dat otevře obecnou definici závislé práce,
přestože to evropská směrnice nepožaduje, přední pracovněprávní odborníci před
tím varují a vláda nevyčíslila nejzávažnější negativní scénář.
ČMKOS nabízí
konzervativní a právně čisté řešení: zachovat současný § 2 zákoníku práce,
evropskou směrnici transponovat cíleně pro platformovou práci, zavést účinnou
domněnku pracovněprávního vztahu, posílit transparentnost algoritmického řízení
a důsledně vymáhat pravidla proti falešné samostatnosti. Flexibilní práce může
růst i bez rozebrání ochranné hranice mezi zaměstnáním a podnikáním.
Aleš Rod chtěl data. Má
pravdu, veřejná politika je potřebuje. Požadujme je tedy nejprve od těch, kdo
chtějí změnit zákon pro miliony pracujících. Dokud vláda neukáže, kolik
pracovních míst může její obecná redefinice vytlačit na IČO, jaké budou
fiskální a sociální dopady a jak jim zabrání, její ujištění zůstává pouhou
vírou. A víra, jak známo, není metodou hodnocení dopadů regulace.
Josef Středula, předseda ČMKOS