Českomoravská konfederace odborových svazů

je největší odborovou centrálou v České republice. ČMKOS je dobrovolným, otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením 30 odborových svazů, jehož posláním je ochrana mzdových, pracovních a životních podmínek a práv zaměstnanců. Jako jeden ze sociálních partnerů se aktivně účastní tripartitních jednání s vládou a zaměstnavateli v rámci Rady hospodářské a sociální dohody ČR. ČMKOS je rovněž členem Evropské odborové konfederace (ETUC), Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) a Odborového poradního výboru při OECD (TUAC).

Máte-li zájem stát se členem odborů v rámci ČMKOS, přečtěte si informaci Jak se stát členem odborů

TISKOVÁ ZPRÁVA: Karenční doba už nebude ničit zdraví zaměstnanců

  • Zveřejněno: 23.01.2019

Českomoravská konfederace odborových svazů oceňuje přístup poslanců, kteří dnes zvedli ruku pro to, aby zaměstnanci už od prvního dne nemoci mohli znovu dostávat nemocenskou. Napravili tak asociální rozhodnutí senátorů a dlouholetou nespravedlnost. „V Poslanecké sněmovně zvítězil zdravý rozum a zaměstnanec, který se chce léčit, se už nemusí bát. Od roku 2008, kdy byla karenční doba zavedena, upozorňujeme na její velmi negativní zdravotní a sociální dopady. Byl to velmi citelný zásah do rozpočtu zaměstnanců v době nemoci. Názor, že karenční doba byla dobrým opatřením proti zneužívání nemocenské, byl ten nejhloupější argument, uvedl Josef Středula, předseda ČMKOS.

Reakce odborů na smrt Jana Palacha

  • Zveřejněno: 17.01.2019

Přečtěte si vyjádření odborového svazu kovoprůmyslu z 20. ledna 1969 ke smrti Jana Palacha.

"Chceme vás ujistit, že učiníme vše, co je v našich silách pro to, abychom naplnili ideály, pro které neváhal Jan Palach zemřít."

Před sto lety: Uzákonění osmihodinové pracovní doby v prosinci 1918

  • Zveřejněno: 20.12.2018

Počátky samostatného Československa poznamenaly nejen velké národnostními rozpory a prudké spory o jeho hranice, ale také tíživé sociální problémy. Zemí prošla pandemie španělské chřipky, která decimovala obyvatelstvo zeslabené podvýživou a předchozími nemocemi, hospodářské potíže zasáhly všechny závody, plnící do té doby válečné zakázky. Vojáci, kteří se vraceli z fronty, nemohli proto nalézt zaměstnání, což bylo mimo jiné způsobeno i tím, že na jejich původních místech často pracovaly ženy, které je musely během války nahradit. Jen na počátku roku 1919 bylo evidováno 250000 nezaměstnaných. Ceny vzrostly závratnou rychlostí, což se ovšem vůbec nedalo říci o mzdách. Odhadovalo se, že reálná mzda poklesla na 37% úrovně roku 1913.