Druhý díl přehledu dokumentů, které se vztahují k událostem generální stávky v roce 1989.

Několik prohlášení a dalších dokumentů z prvních dnů listopadových událostí. Uvnitř naleznete např. prohlášení Vinohradského divadla, ČKD Polovodiče či jaderné elektrárny Temelín.

V těchto dnech si připomínáme 46. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Dokumenty, které přibližují tyto tragické události, ukazují, že československé odbory zaujaly k „vstupu vojsk“ naprosto jednoznačný postoj. Dokazují to články v Práci i jiném odborovém tisku, četné rezoluce základních organizací a konečně i oficiální stanovisko Ústřední rady odborů, která se obrátila i na všechny odborové organizace světa s žádostí o podporu. Mezi jinými odpověděla právě francouzská CGT. Vyvrcholením odporu vůči okupaci představovala 23. srpna jednohodinová generální stávka.
Odpor celé československé společnosti vůči okupaci dával naději, že pozitivní změny budou pokračovat i nadále. O to usilovaly ze všech sil i odbory. „Pražské jaro“ ale nevydrželo o moc déle než rok.

Odborové sdružení českoslovanské vzniklo oficiálně 31. ledna 1897 na svém I. sjezdu, konaném v karlínském hostinci U Dvou hroznů v Palackého (dnes Křižíkově) ulici. Rozhodující podnět k ustavení této největší, sociálně demokraticky orientované odborové ústředny dali již o rok dříve kováci, nespokojení s postavením, jaké zaujímali čeští odboráři v rámci celorakouských odborů.

Další významnou postavou Odborového sdružení českoslovanského byl Antonín Hampl. Narodil se 12. dubna 1875 v Jaroměři, zemřel 17. května 1942 v Berlíně (ve věznici Moabit).

Vývoj Odborového sdružení českoslovanského je nerozlučně spjat především se jménem Rudolfa Tayerleho, který se narodil v Praze 26. srpna 1877 a zemřel 6. března 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.