Řecká vláda plánuje zavést možnost pracovat až třináct hodin denně. Opatření má prý pomoci firmám překlenout nedostatek pracovní síly a zaměstnancům nabídnout vyšší mzdy. Stejný problém však trápí i Českou republiku – i zde chybějí lidé napříč obory, od průmyslu po zdravotnictví. Podle českého zákoníku práce běžná směna nesmí přesáhnout dvanáct hodin, v praxi se ale tato hranice často obchází. Mnozí zaměstnanci kombinují přesčasy, dohody či více úvazků, a reálně tak pracují deset i více hodin denně, často šest dní v týdnu. Píše o tom Ekonomický deník.
Budoucnost práce v Česku podle ČMKOS nespočívá v prodlužování směn, ale v lépe oceněné práci s přidanou hodnotou. Cestou k udržitelnosti je rozvoj systému celoživotního vzdělávání, podpory výzkumu, vědy a inovací, automatizace a digitalizace a efektivní využívání lidské práce, nikoliv zvyšování počtu odpracovaných hodin. ČMKOS proto jednoznačně odmítá myšlenku třináctihodinových směn – český zaměstnanec nepotřebuje delší pracovní dobu, ale spravedlivou mzdu, jistotu, respekt a možnost žít důstojný život.
Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly by prodlužování směn bylo krokem zpět a ohrožením zdraví i bezpečnosti lidí. „Představa, že člověk ve stavebnictví nebo průmyslu podává výkon ve třináctihodinové směně, je naprosto nemyslitelná. To je cesta do pekel,“ říká Středula. Český zaměstnanec navíc už dnes během čtyřiceti let ekonomicky aktivního života odpracuje přibližně o devět let více než jeho německý kolega, a to díky delší průměrné pracovní době. Namísto prodlužování směn bychom se proto měli zaměřit na zvyšování produktivity práce, důstojné mzdy a zkracování pracovní doby.
Evropské směrnice i česká legislativa stále více kladou důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Letos přijatá novela zákoníku práce posílila postavení rodičů malých dětí a rozšířila jejich možnosti žádat o práci z domova či úpravu pracovní doby. Směřování k větší flexibilitě a ochraně zdraví zaměstnanců je podle odborů správnou cestou. Naopak tlak na vyšší objem práce bez odpovídajícího ohodnocení by jen dále udržoval českou ekonomiku v roli levné montovny.