Maximální přípustná teplota na pracovišti se řídí druhem práce a fyzickou zátěží zaměstnance. Česká legislativa stanovuje konkrétní limity – například pro administrativní činnosti je horní hranice 27 °C, pro práce s lehkou fyzickou námahou 26 °C a pro nejnáročnější fyzické práce, jako je hornictví nebo těžká stavební činnost, je povolený limit pouhých 20 °C. Pokud teplota přesáhne tyto hodnoty, je zaměstnavatel povinen přijmout účinná opatření ke zmírnění rizika.
Tato opatření zahrnují například zajištění dostatečného pitného režimu, střídání pracovníků, zavedení bezpečnostních přestávek, úpravu pracovní doby či možnost práce z domova. V případě manuálně náročných profesí jsou opatření ještě přísnější a často zahrnují i technické úpravy pracoviště, jako je stínění, ventilace nebo klimatizace.
Kdo je ohrožen
- Venkovní práce: zemědělství, stavebnictví, údržba silnic, záchranáři, hasiči, rybáři, armáda.
- Vnitřní práce: průmysl s vysokou teplotou (hutě, sklárny, kuchyně, prádelny), práce v horkých provozech bez chlazení, zdravotníci během vln veder.
- Riziko ovlivňují věk, zdravotní stav, přítomnost chronických onemocnění.
Vysoké teploty nepředstavují riziko jen pro lidský organismus. Mohou ovlivnit také technické zařízení a procesy, například zvýšit riziko poruch nebo nehod způsobených přehřátím strojů, zhoršit funkci ochranných pomůcek či zvýšit expozici chemickým látkám, jako jsou těkavá rozpouštědla.
„SZÚ zdůrazňuje, že zaměstnavatelé by měli k problematice vysokých teplot přistupovat preventivně. Znamená to nejen sledovat teplotu na pracovišti a reagovat až při překročení limitů, ale zavádět režimová opatření už při teplotách, které se k limitům blíží. Tak lze snížit zdravotní rizika, zlepšit komfort zaměstnanců a udržet jejich pracovní výkon,“ říká Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů.