ČMKOS považuje za zásadní problém především skutečnost, že návrhu nepředchází jasné vyhodnocení toho, jaké agendy mají být zrušeny nebo omezeny, kterých zaměstnanců by se změna měla týkat a jaké dopady bude mít na fungování jednotlivých úřadů. Státní správa není soubor libovolně zaměnitelných pracovních míst. Za každým místem je konkrétní agenda, zákonná povinnost, odpovědnost a služba občanům nebo firmám. Pokud vláda chce méně zaměstnanců, musí nejprve transparentně říci, které činnosti státu chce omezit nebo zrušit.
„Nemůžeme začít propouštěním lidí a teprve potom hledat, co bude s agendami, které dnes zajišťují. Pokud vláda chce menší a efektivnější stát, musí nejprve říct, které agendy chce zrušit, které povinnosti zjednodušit a jakou práci už stát nebude vykonávat. Teprve z toho může vyplynout, kolik zaměstnanců stát skutečně potřebuje. Stanovit deset procent předem a potom hledat, kde lidi propustit, není reforma státní správy, ale mechanický personální škrt,“ říká předseda ČMKOS Josef Středula.
Nejdříve audit agend, potom personální změny
ČMKOS podporuje požadavek OSSOO, aby případným personálním změnám předcházel důkladný audit agend státní správy. Ten by měl ukázat, které povinnosti lze zrušit nebo zjednodušit, kde existují duplicity a které procesy lze skutečně digitalizovat. Součástí musí být také vyhodnocení dopadů na občany, firmy a dostupnost veřejných služeb. Teprve na základě takové analýzy lze odpovědně stanovit potřebné personální kapacity jednotlivých úřadů.
Plošné snížení stavů může zároveň oslabit úřady, které už dnes fungují s omezenými personálními rezervami. Může zkomplikovat zvládání mimořádných situací, sezónních výkyvů nebo nových povinností, které na stát přenese legislativa. Důsledkem mohou být delší lhůty, vyšší administrativní zátěž a větší riziko chyb. Dopady by se tak netýkaly pouze zaměstnanců státu, ale také občanů a firem, které jsou na fungování veřejné správy závislé.
Chceme skutečnou reformu státní správy
ČMKOS neodmítá hledání úspor ve veřejné správě. Stát má povinnost rušit zbytečnou administrativu, zjednodušovat pravidla a využívat moderní technologie tam, kde skutečně zvyšují efektivitu. Odmítáme ale stanovení plošného desetiprocentního škrtu bez předchozí analýzy agend a dopadů na fungování státu.
Reforma má začít u toho, co stát dělá, proč to dělá a zda to lze dělat jednodušeji. Teprve potom je možné odpovědně rozhodovat o potřebném počtu zaměstnanců. Pokud vláda tento postup obrátí, riskuje oslabení kapacity úřadů a zhoršení služeb, které stát poskytuje veřejnosti.
„Stát má hledat úspory tam, kde existuje zbytečná práce, ne mechanicky škrtat lidi, kteří zajišťují jeho fungování. Chceme-li skutečně efektivnější veřejnou správu, potřebujeme méně zbytečných povinností, jednodušší procesy a funkční digitalizaci. Teprve potom se můžeme bavit o tom, kolik lidí stát potřebuje. Deset procent samo o sobě žádnou reformu nepředstavuje,“ uzavírá Josef Středula.