Švarcsystém označuje situaci, kdy člověk fakticky vykonává závislou práci, ale místo pracovního poměru vystupuje jako OSVČ a svou práci fakturuje. Z pohledu pracovního práva jde o zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou.
Podle analýzy PAQ dnes pracuje v režimu švarcsystému v závislosti na použité definici přibližně 6–12 % OSVČ. Spodní hranice vychází ze současné právní definice, horní z přístupu založeného na ekonomické závislosti podle metodiky Eurofound.
Navrhovaná definice MPSV by podle modelování PAQ splňovala podmínky švarcsystému pouze u 0,8 % OSVČ, tedy přibližně 8 100 osob. Podle použité výchozí definice by změna dopadla na přibližně 53 tisíc lidí, při širším vymezení ekonomické závislosti podle Eurofound až na 111 tisíc lidí. Neznamená to, že by tito lidé přestali být ekonomicky závislí. Znamená to, že část vztahů, které dnes vykazují znaky švarcsystému, by nově nesplnila všechny zákonné podmínky potřebné k jeho postihu.
Právě na tomto modelování je založen odhad PAQ, že navrhovaná změna může z možnosti postihu vyřadit 70–90 % dnešního švarcsystému.
Problém je v konstrukci nové definice
Současná definice závislé práce pracuje se čtyřmi hlavními znaky: práce jménem zaměstnavatele, osobní výkon práce, práce podle pokynů zaměstnavatele a vztah nadřízenosti a podřízenosti. Tyto znaky jsou v současné právní úpravě posuzovány kumulativně.
MPSV navrhuje vztah nadřízenosti a podřízenosti nově vymezit prostřednictvím konkrétních podmínek. Ve výsledku by podle analýzy PAQ muselo být současně splněno šest podmínek: práce jménem zaměstnavatele, osobní výkon práce, organizace práce zaměstnavatelem, kontrola výkonu práce, práce podle pokynů zaměstnavatele a práce v určené pracovní době.
ČMKOS upozorňuje, že kumulativní konstrukce může usnadnit obcházení zákona. Pokud musí být splněny všechny podmínky současně, může jeden formálně nenaplněný znak znamenat, že vztah nebude možné jako závislou práci posoudit, přestože jeho skutečný charakter zůstane zaměstnanecký.
Rozhodovat má skutečný charakter práce
PAQ při odhadu faktického rozsahu ekonomické závislosti používá přístup Eurofound. Ten sleduje například závislost na jediném či dominantním odběrateli, pravidelnou fakturaci stejné částky nebo nemožnost práci delegovat. Pro zařazení do této kategorie stačí naplnění dvou ze tří znaků.
ČMKOS proto podporuje princip, podle kterého by neměly být všechny znaky závislé práce posuzovány pouze kumulativně. Rozhodující by měl být jejich převažující souběh. Jednou z možných cest je například model tří znaků z pěti. Ten by omezil možnost obejít zákon pouze tím, že jeden formální znak nebude naplněn.
Švarcsystém není vždy svobodnou volbou pracovníka
Jedním z důležitých zjištění PAQ je, že ekonomicky závislé OSVČ se v řadě charakteristik blíží spíše zaměstnancům než samostatným podnikatelům.
Až 73 % ekonomicky závislých OSVČ uvádí stabilní nebo jen mírně kolísající měsíční příjem, zatímco u ostatních OSVČ je to 15 %. Ekonomicky závislé OSVČ také častěji pracují výhradně pro právnické osoby a výrazně častěji nemají žádné podnikatelské náklady.
PAQ zároveň uvádí, že ekonomicky závislé OSVČ volí IČO méně často kvůli nezávislosti a flexibilitě a častěji uvádějí, že tento režim preferoval jejich nadřízený. Forma OSVČ tak nemusí být pouze svobodnou podnikatelskou volbou pracovníka, ale může odrážet způsob spolupráce preferovaný odběratelem práce.
To je důležitý argument i pro ČMKOS: pokud je problémem nedostatek flexibility, řešením nemá být převádění zaměstnanců na IČO. Flexibilitu je možné rozšiřovat i v pracovním poměru: například prostřednictvím pružné pracovní doby, částečných úvazků nebo práce na dálku. ČMKOS tyto formy flexibility dlouhodobě podporuje.
Česko má mimořádně vysoký podíl OSVČ
OSVČ tvoří v Česku přibližně 22 % pracovní síly, což patří k nejvyšším podílům mezi průmyslově orientovanými zeměmi. Nadprůměrně jsou zastoupeny zejména ve stavebnictví a v kancelářských profesích, například v IT, vědeckých a technických činnostech nebo administrativě.
Podle ČMKOS proto není namístě řešit pouze jednotlivé případy. Je potřeba zabránit tomu, aby se zaměstnanecká práce postupně přesouvala do režimu IČO tam, kde nejde o skutečné podnikání, ale o práci vykonávanou v závislém postavení.
Problém nejsou jen kontroly. Roli hrají také daně
Švarcsystém nelze řešit pouze kontrolami. V roce 2025 odhalil Státní úřad inspekce práce 311 případů švarcsystému při 140 kontrolách. PAQ současně upozorňuje, že počet odhalených případů představuje jen část potenciálního rozsahu problému a souvisí také s kontrolní kapacitou.
Významnou roli hraje také nastavení daní a odvodů. Daňová výhodnost OSVČ přitom není univerzální. Podle PAQ vzniká především u středních a vyšších příjmů, zatímco nízkopříjmové OSVČ mají daňové zatížení srovnatelné se zaměstnanci.
U konkrétního modelového srovnání vysokopříjmového konzultanta uvádí PAQ rozdíl až pětinásobku v daních a odvodech oproti srovnatelnému zaměstnanci. Nejde tedy o tvrzení, že každý OSVČ odvádí pětkrát méně. Daňový rozdíl se výrazně liší podle příjmu a typu činnosti.
ČMKOS proto považuje za nutné řešit také daňové nastavení tak, aby finanční motivace k převádění zaměstnanecké práce na IČO nebyla tak silná.
Pracovní doba není hlavním číslem celé analýzy
Velkou pozornost vzbudila navrhovaná podmínka práce v určené pracovní době. PAQ uvádí, že její zavedení je v evropském kontextu neobvyklé a že od roku 2026 podobný znak vypustilo Slovensko.
Současně je ale důležité být přesný: samotné vypuštění tohoto jednoho znaku by podle modelu PAQ zvýšilo podíl zachyceného švarcsystému pouze o 0,2 procentního bodu. Hlavní problém proto představuje celková konstrukce nové kumulativní definice, nikoli pouze pracovní doba.
Co prosazuje ČMKOS
ČMKOS dlouhodobě odmítá změnu definice závislé práce v podobě, kterou navrhuje vláda. Problémem není potřeba pravidla zpřesnit, ale způsob, jakým se to má udělat. Navrhovaná úprava váže posouzení závislé práce na současné splnění několika konkrétních podmínek. Pokud některá z nich nebude formálně naplněna, může být pro stát obtížnější prokázat, že jde ve skutečnosti o zaměstnanecký vztah.
ČMKOS proto prosazuje:
– zabránit tomu, aby změna definice zúžila možnost státu postihovat švarcsystém;
– posuzovat skutečný charakter pracovního vztahu, nikoli pouze formální nastavení smlouvy;
– zachovat účinnou možnost postihu případů, kdy člověk fakticky pracuje jako zaměstnanec, i když je formálně veden jako OSVČ;
– důsledně postihovat švarcsystém na straně zaměstnavatelů, protože odpovědnost za dodržování pracovního práva má stát kontrolovat prostřednictvím inspekce práce;
– rozvíjet flexibilitu přímo v pracovních poměrech – například prostřednictvím částečných úvazků, práce na dálku nebo pružné pracovní doby – namísto toho, aby se flexibilita řešila převáděním zaměstnanců na IČO;
– řešit také daňové a odvodové rozdíly, které vytvářejí ekonomickou motivaci nahrazovat zaměstnanecký poměr prací na IČO.
ČMKOS přitom neodmítá skutečné podnikání ani poctivé OSVČ. Cílem je odlišit skutečné podnikání od situace, kdy člověk fakticky zůstává zaměstnancem, ale na papíře je veden jako dodavatel. Taková změna podle ČMKOS vytváří nejen riziko pro pracovníky, ale také konkurenční nevýhodu pro firmy, které své zaměstnance řádně zaměstnávají.