Od ledna 2026 platí změna podpory v nezaměstnanosti, která zvýšila podporu v prvních měsících po ztrátě zaměstnání na 80 procent předchozího výdělku. Smyslem této úpravy nebylo lidi motivovat k tomu, aby zůstávali bez práce, ale naopak jim dát reálnou možnost najít si odpovídající zaměstnání, využít rekvalifikaci nebo si doplnit potřebnou kvalifikaci. Vyšší podpora v prvních měsících má člověku umožnit překlenout období bezprostředně po ztrátě zaměstnání, kdy je jeho příjem nejvíce ohrožen. Nyní však vláda tento princip zpochybňuje a chce od ledna 2027 podporu opět výrazně snížit.
Český pracovní trh ukazuje, že lidé po padesátce potřebují pomoc, nikoli další překážky
Realita českého trhu práce přitom žádné podobné škrty neospravedlňuje. V srpnu bylo v evidenci Úřadu práce 373 891 nezaměstnaných, což je o více než 40 tisíc lidí více než před rokem. Míra nezaměstnanosti dosáhla 5 procent, zatímco před rokem byla na úrovni 4,5 procenta. Ještě závažnější je situace lidí starších 50 let. Těch je nyní bez práce více než 142 tisíc. Nejde přitom jen o krátkodobý výkyv. U lidí v tomto věku může hledání nového zaměstnání trvat velmi dlouho a s rostoucím věkem se šance na rychlý návrat do zaměstnání dále snižuje.
Nejlépe to ukazuje údaj o dlouhodobé nezaměstnanosti. Téměř 29 procent nezaměstnaných starších 50 let je bez práce déle než dva roky. V červenci to představovalo přibližně 40,5 tisíce lidí. To je číslo, které nelze odbýt tvrzením, že lidé mají pouze více hledat nebo se více snažit. Pokud téměř třicet procent nezaměstnaných nad 50 let zůstává mimo pracovní trh déle než dva roky, je zřejmé, že problém není jen v ochotě lidí pracovat. Významnou roli hraje věk, požadavky zaměstnavatelů, kvalifikace, zdravotní či profesní omezení a také skutečnost, že řada zaměstnavatelů dává přednost mladším pracovníkům. A právě lidem, kteří se už dnes dostávají do této situace, chce nyní vláda podporu snížit.
Z 80 % zpět na 65 procent
Podle návrhu vlády se od ledna 2027 podpora v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících sníží z dnešních 80 procent na 65 procent předchozího čistého výdělku. Ve třetím a čtvrtém měsíci má zůstat na 50 procentech a ve zbývající době se sazba zvýší ze současných 40 na 45 procent. Celková podpůrčí doba se sice nemění, ale pro starší zaměstnance mizí současné zvýhodnění, které zohledňuje jejich obtížnější postavení na trhu práce.
„Pokud člověk přijde o zaměstnání například v 55 nebo 60 letech, není řešením říci mu, že si musí najít práci rychleji, protože mu stát po několika týdnech začne výrazně snižovat příjem. Pokud přitom víme, že desetitisíce lidí nad 50 let hledají práci déle než dva roky, je takový přístup nejen sociálně necitlivý, ale také v rozporu s realitou českého pracovního trhu,“ říká Josef Středula, předseda ČMKOS.
Člověk, který přijde o práci, navíc neztrácí pouze mzdu. Často zároveň splácí hypotéku nebo úvěr, platí nájem, energie a další běžné životní náklady. U lidí ve vyšším věku může být ztráta zaměstnání ještě závažnější, protože návrat do práce může trvat podstatně déle než u mladších pracovníků. Stát by proto měl v první řadě vytvářet podmínky, které člověku umožní najít novou práci odpovídající jeho zkušenostem a kvalifikaci. Neměl by ho dostávat do situace, kdy je kvůli rychle klesajícímu příjmu nucen přijmout prakticky jakoukoli práci bez ohledu na její kvalitu, mzdu nebo dlouhodobou perspektivu.
Maximální podpora může klesnout téměř o deset tisíc korun měsíčně
Vláda chce současně snížit maximální možnou výši podpory v nezaměstnanosti. Zatímco dnes odpovídá maximální podpora 80 procentům průměrné mzdy, nově má strop činit pouze 60 procent průměrné mzdy. Při hodnotách roku 2026 by to znamenalo pokles maximální podpory z 38 537 korun na 28 903 korun měsíčně. Rozdíl tedy představuje 9 634 korun měsíčně. Pro člověka, který přišel o zaměstnání a snaží se udržet svou rodinu, rozhodně nejde o zanedbatelnou částku. Je to téměř deset tisíc korun měsíčně, které mohou v domácím rozpočtu zásadně chybět.
Vláda chce zároveň snížit podporu při rekvalifikaci z dosavadních 80 procent na 60 procent předchozího výdělku. To je zvlášť problematické v situaci, kdy se neustále mluví o potřebě zvyšovat kvalifikaci pracovníků, reagovat na technologické změny a pomáhat lidem udržet se na trhu práce i ve vyšším věku. Pokud má být člověk po padesátce schopen změnit profesi nebo si doplnit kvalifikaci, potřebuje k tomu nejen dostupné vzdělávání, ale také ekonomické podmínky, které mu umožní rekvalifikaci absolvovat. Snížení podpory tento proces naopak komplikuje.
Ušetřit 4,5 až 5 miliard korun. Za jakou cenu?
Vláda svůj záměr obhajuje především úsporou veřejných prostředků. Změny mají podle ministerstva přinést státnímu rozpočtu přibližně 4,5 až 5 miliard korun ročně. „Odmítáme představu, že právě zde by měl stát hledat významné úspory. Správnou odpovědí je hledat cesty, jak jim pomoci zpět do zaměstnání. Úspora na dávkách totiž sama o sobě neřeší nezaměstnanost, nezvyšuje kvalifikaci pracovníků ani nevytváří nová pracovní místa,“ podotýká předseda ČMKOS.
Navíc nelze automaticky předpokládat, že nižší výdaje na podporu v nezaměstnanosti znamenají stejně vysokou skutečnou úsporu pro veřejné finance. Pokud člověk přijde o významnou část příjmu, může se dostat do situace, kdy bude potřebovat jiné formy státní sociální podpory. Náklady se tak mohou pouze přesunout z jedné kapitoly veřejných rozpočtů do jiné. Skutečnou otázkou proto není jen to, kolik stát ušetří na podpoře v nezaměstnanosti, ale také kolik bude stát dlouhodobá nezaměstnanost, ztráta kvalifikace a odchod lidí z trhu práce.
Jedna z mála dobrých reforem se má po roce rušit
Vyšší podpora v prvních měsících po ztrátě zaměstnání dávala lidem větší prostor hledat odpovídající práci a současně zvyšovala smysl rekvalifikací. Právě tento princip odpovídá moderní politice zaměstnanosti: člověk nemá být co nejrychleji donucen přijmout jakékoli zaměstnání, ale má dostat šanci najít práci, která odpovídá jeho schopnostem a která mu umožní dlouhodobě zůstat ekonomicky aktivní. Nyní má být tato reforma po jediném roce z velké části zpochybněna.
„Pokud má Česká republika skutečně řešit stárnutí pracovní síly a nedostatek zaměstnanců, musí dělat přesný opak. Musí lidem pomáhat zůstat v zaměstnání, měnit profesi, vzdělávat se a po ztrátě práce se co nejrychleji vracet do pracovního procesu,“ podotýká Josef Středula.
Na lidech se šetřit nemá
Pokud vláda skutečně chce, aby lidé pracovali déle a aby se čeští zaměstnanci dokázali přizpůsobovat měnícímu se trhu práce, měla by investovat do vzdělávání, rekvalifikací a aktivní politiky zaměstnanosti. Neměla by lidi trestat za to, že v padesáti, pětapadesáti nebo šedesáti letech přišli o zaměstnání a potřebují více času na nalezení nové práce.
„Na lidech, kteří se dostali do sociálně tíživé situace nemůže hledat úspory. Sociální politika nemá člověka v okamžiku, kdy se dostane do problémů, srazit ještě níže. Má mu pomoci situaci překonat a vrátit se zpět do práce,“ uvádí Josef Středula.