V Poslanecké sněmovně proti sobě stojí dva návrhy. ODS chce zákaz prodeje o vybraných svátcích úplně zrušit, zatímco KDU-ČSL jej navrhuje rozšířit na všechny státní svátky. Kterou variantu podporujete?
Jednoznačně podporujeme rozšíření zákazu prodeje na všechny státní svátky. Byli jsme iniciátory této právní úpravy už v roce 2006. Tehdy jsme však neměli dostatečnou politickou podporu a zákon se podařilo prosadit až o deset let později.
Významně nám tehdy pomohla sociální demokracie a také KDU-ČSL, zejména poslanec Jiří Mihola. Současnou iniciativu lidovců proto vítáme. Byli bychom rádi, kdyby Česká republika postupně dospěla ke stavu běžnému v řadě zemí západní Evropy, kde jsou velké obchody během státních svátků uzavřené.
Máme pouze obavu, zda se pro rozšíření zákazu podaří najít dostatečnou politickou podporu.
Mohlo by toto téma získat hlasy napříč politickým spektrem?
Výsledek se v tuto chvíli odhaduje velmi obtížně. Pro úplné zrušení zákona se zřetelně vyslovují především ODS, TOP 09 a Motoristé. Na opačné straně stojí KDU-ČSL. U ostatních stran, zejména u hnutí ANO, nelze jednoduše předvídat, jak budou jednotliví poslanci hlasovat.
Pro nás jde přitom o zásadní téma. V obchodě pracuje více než sto tisíc lidí a přes 90 procent zaměstnanců tvoří ženy. Neustále se hovoří o slaďování pracovního a rodinného života. Jestliže však musí ženy trávit Štědrý den nebo další významné svátky v zaměstnání, zůstává toto slaďování pouze prázdným heslem.
Současný zákon zakazuje prodej pouze během některých svátků. Proč byla v roce 2016 zvolena právě tato podoba?
Současná úprava byla politickým kompromisem. Už tehdy jsme požadovali širší zákaz, ale bylo nám jasně řečeno, že uzavření obchodů během všech svátků by Poslaneckou sněmovnou neprošlo. Museli jsme proto velmi pečlivě vybírat dny, které považujeme za nejdůležitější.
Zásadní pro nás byly Vánoce. Mnoho zaměstnankyň obchodu má děti, které studují nebo žijí v jiných městech a domů se vracejí právě na vánoční svátky. Jestliže jejich matka musí během těchto dnů pracovat, pozdější náhradní volno už společný čas nenahradí. Děti se mezitím vrátí do školy nebo do místa, kde žijí.
Věděli jsme, že výsledná úprava není ideální. Byla však lepší než tehdejší stav, kdy se v České republice prodávalo prakticky 365 dní v roce. Kritika, podle níž byly svátky vybrány náhodně, je proto nespravedlivá. Každý z nich byl výsledkem velmi citlivého politického vyjednávání.
Zákon navíc funguje už deset let a obchod se mu bez problémů přizpůsobil.
Část politiků tvrdí, že zákaz prodeje připravuje zaměstnance o možnost vydělat si díky příplatku za práci ve svátek. Jak na tento argument odpovídáte?
Tento argument vychází z neznalosti zákoníku práce. Za práci ve svátek zaměstnanci automaticky nevzniká pouze nárok na finanční příplatek. Základním pravidlem je poskytnutí náhradního volna. Na příplatku se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout.
Praxe jednotlivých řetězců se liší. Někteří zaměstnavatelé kvůli personální situaci práci ve svátek raději proplatí, ale výrazná většina poskytuje zaměstnancům náhradní volno. Nelze proto obecně tvrdit, že každý, kdo pracuje ve svátek, získá výrazně vyšší výdělek.
Hlavní problém však spočívá v něčem jiném. Náhradní volno čerpané několik dnů po svátku nenahradí možnost strávit Štědrý den nebo jiný významný svátek s rodinou. Volno má pro člověka hodnotu také podle toho, kdy je může využít.
Odpůrci zákazu také říkají, že by se zaměstnavatelé a zaměstnanci měli domluvit sami.
Taková představa ignoruje skutečné postavení zaměstnance. Pracovněprávní vztah je založen na nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. V praxi proto „dohoda“ často vypadá tak, že zaměstnavatel prodavačce oznámí směny na další měsíc a ona má podle rozvrhu nastoupit.
Zaměstnanec zpravidla nemá rovnocennou vyjednávací pozici, aby si mohl jednoduše určit, že během svátku pracovat nebude. Právě proto existuje pracovní právo a právě proto musí některé hranice stanovit zákon.
Mohou obchodní řetězce zákaz prodeje obcházet tím, že zaměstnancům během svátku nařídí například inventuru nebo úklid?
Zákon skutečně upravuje zákaz prodeje, nikoliv absolutní zákaz jakékoliv práce v prodejně. Z našich zkušeností ale nevyplývá, že by obchodní řetězce ve větším rozsahu nutily zaměstnance během uzavření prodejen vykonávat inventury nebo úklid.
Podstatný je také druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. Jestliže má zaměstnanec sjednánu práci prodavače, nelze mu libovolně nařizovat činnosti, které do tohoto druhu práce nespadají. Změna druhu práce by za běžných okolností vyžadovala jeho souhlas.
Zastánci zrušení zákona označují omezení prodeje za útok na svobodu podnikání. Obstojí tento argument?
Neobstojí. Ústavní soud se touto otázkou už zabýval na základě návrhu skupiny senátorů a dospěl k závěru, že zákon není v rozporu s ústavním pořádkem ani se svobodou podnikání.
Soud naopak uznal význam rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Státní svátky mají sloužit také k odpočinku, rodinnému životu a společnému trávení času. Omezení prodeje proto sleduje legitimní společenský cíl.
Podnikání ostatně není činnost bez jakýchkoliv pravidel. Stát běžně stanovuje podmínky pro otevírací dobu, bezpečnost práce, ochranu zdraví nebo pracovní dobu zaměstnanců.
Může uzavření obchodů během všech svátků připravit řetězce o část tržeb?
Dlouhodobě upozorňujeme, že spotřebitelé mají prostě jen jednu peněženku. Rodina má určitý rozpočet a ten utratí bez ohledu na to, zda nákup uskuteční v pátek, v sobotu nebo ve svátek. Když jsou obchody zavřené, lidé si jednoduše nakoupí dříve nebo později.
Z kolektivního vyjednávání s významnými nadnárodními řetězci navíc víme, že řada z nich by s plošným uzavřením obchodů během všech státních svátků neměla zásadní problém. Podmínkou je, aby pravidlo platilo pro všechny stejně a nikdo nezískal konkurenční výhodu tím, že nechá otevřeno.
Některé řetězce už dnes zavírají nad rámec zákonných povinností, například na celý Štědrý den, a využívají to i ve své komunikaci se zákazníky. Ukazuje se, že volno pro zaměstnance není pro obchodníka ekonomickou katastrofou. Může být naopak vnímáno pozitivně veřejností.
Za důležitý posun považujeme také to, že rozšíření omezení podporuje Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Zaměstnavatelské organizace přitom dříve k této otázce přistupovaly spíše zdrženlivě. Je proto s podivem, že proti rozšíření zákazu prodeje ideologicky brojí politické strany na pravé straně spektra, zatímco samotným řetězcům to v podstatě nevadí.
Současný zákaz platí pouze pro prodejny s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních. Není taková hranice nespravedlivá vůči zaměstnancům menších obchodů?
Hranice 200 metrů čtverečních odpovídala době, kdy zákon vznikal. Tehdy v České republice fungovaly hypermarkety otevřené 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Ty měly proti malým prodejnám obrovskou konkurenční výhodu. Zákon proto cílil především na ně.
Dnes je situace jiná a hranici 200 metrů považujeme za překonanou. Bylo by vhodné hledat úpravu, která ochrání také zaměstnance menších prodejen.
Inspirací může být model, podle něhož by během svátku mohl v malé prodejně prodávat přímo její vlastník, případně členové jeho rodiny, ale nikoliv zaměstnanci. Majitel, který nikoho nezaměstnává a chce se sám postavit za pokladnu, by tuto možnost měl. Zaměstnanci by však měli mít právo na volný svátek bez ohledu na velikost prodejny. Stále by tak zůstaly otevřené třeba večerky a malé obchůdky.
Měla by Česká republika do budoucna diskutovat také o omezení nedělního prodeje?
Debatu o nedělích jsme vedli už v minulosti. V zemích, jako jsou Německo nebo Rakousko, je běžné, že velké obchody zůstávají v neděli zavřené. V České republice ale toto téma naráželo na historické zkušenosti a obavu, aby omezení nebylo veřejností vnímáno jako návrat k dřívějším poměrům.
Proto jsme se tehdy soustředili na státní svátky. Z hlediska ochrany rodinného života a pravidelného odpočinku by však diskuse o volných nedělích smysl měla. V tuto chvíli považujeme za nejdůležitější zachovat stávající zákon a rozšířit jej na všechny státní svátky.
Jak se za deset let platnosti zákona změnil postoj veřejnosti?
Velmi výrazně. Před přijetím zákona mnoho lidí požadovalo, aby byly obchody otevřené neustále. Dnes v průzkumech i veřejných diskusích často zaznívá, že si lidé mohou nakoupit jindy a že prodavačky mají mít o svátcích volno.
Veřejnost zjistila, že uzavření velkých obchodů během několika dnů v roce nezpůsobuje žádné zásadní komplikace. Lidé se přizpůsobili, plánují své nákupy a omezení přijali jako běžnou součást života.
Směrem na západ od České republiky je uzavírání obchodů během svátků nebo nedělí zcela standardní. Není důvod, proč by čeští zaměstnanci měli mít méně času na rodinu a odpočinek než zaměstnanci v jiných evropských zemích.
Co by tedy měli poslanci při rozhodování vzít v úvahu především?
Měli by poslouchat zaměstnance, kterých se jejich rozhodnutí přímo dotkne. Naprostá většina kmenových zaměstnanců obchodu si přeje, aby byl současný zákon zachován a rozšířen na všechny
státní svátky. Jiný názor může mít například student, který si chce během svátku jednorázově přivydělat. My však zastupujeme především lidi, pro které je práce v obchodě dlouhodobým zaměstnáním.
Pro více než sto tisíc zaměstnanců obchodu jde o významnou součást jejich pracovních podmínek. Zrušení zákona by znamenalo krok zpět. Jeho rozšíření by naopak zaměstnancům poskytlo více času na rodinu, odpočinek a běžný osobní život.
Desetiletá zkušenost ukázala, že omezení funguje, veřejnost jej přijala a obchodníci se mu dokázali přizpůsobit. Poslanci by proto neměli zaměstnancům brát to málo volných svátků, které dnes mají. Měli by jim naopak dopřát stejné právo na sváteční klid, jaké je běžné v mnoha vyspělých evropských zemích.