ČMKOS: Když se řekne platformová práce, většina lidí si představí kurýra s batohem nebo řidiče Uberu. Koho se ale tento model ve skutečnosti týká?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Dnes jde nejviditelněji o rozvoz jídla, taxislužbu a e-commerce, tedy třeba rozvoz nákupů. Princip je ale všude podobný. Ať vezete jídlo, zákazníka nebo nákup, pro platformu jste především číslo v tabulce a výkonnostní jednotka.
To podstatné ale je, že tento model nemusí zůstat omezený na dopravu a kurýry. Platforma může zprostředkovávat prakticky jakoukoliv práci. Řemeslníky, grafiky, administrativu, úklid, zdravotní služby, péči, vzdělávání. Člověk ráno otevře aplikaci, udělá dvě zakázky jako grafik, přes oběd rozveze jídlo a odpoledne odveze několik lidí. Takhle je skutečně představitelné, že to může fungovat.
Může to znít moderně a svobodně. Současně je to ale svět, ve kterém nikdo nemá jistý příjem, placenou dovolenou, nemocenskou ani jistotu, že bude mít práci také zítra. Dnešní kurýři proto nejsou nějaká exotická skupina na okraji trhu práce, ale spíše ukázkou toho, kam se může pracovní trh posunout.
Pod záminkou regulace platformové práce se chystá změna zákoníku práce, která může překreslit pravidla pro celý pracovní trh. Návrh zužuje základní znaky závislé práce ze čtyř na dva a nově podrobněji vymezuje vztah nadřízenosti a podřízenosti. Nejde tedy jen o kurýry nebo řidiče pracující přes aplikace. Nová definice by se používala při posuzování všech pracovních vztahů a mohla by zaměstnavatelům usnadnit tvrzení, že člověk vykonávající běžnou práci pro firmu vlastně není zaměstnancem, ale samostatným podnikatelem. Výsledkem může být faktická legalizace švarcsystému v dalších odvětvích. Lidé by dál pracovali podle potřeb firmy, nesli by však podnikatelské riziko, sami by si hradili odvody a přišli by o placenou dovolenou, náhradu mzdy při nemoci, ochranu při výpovědi, zákonnou pracovní dobu i další zaměstnanecká práva. Firmy by získaly levnější pracovní sílu, zatímco náklady a nejistota by se přesunuly na pracující a veřejné rozpočty. Změna určená údajně pro digitální platformy tak může otevřít cestu k platformizaci stavebnictví, obchodu, služeb, dopravy, administrativy, zdravotnictví, školství i dalších oborů. |
ČMKOS: Předkladatelé a obhájci redefinice závislé práce tvrdí, že má umožnit větší flexibilitu. Platformy také říkají, že jejich pracovníci mohou pracovat, kdy chtějí. Je to skutečně tak?
Zdeněk Kužela-Neubauer: První dva nebo tři dny to tak může vypadat. Máte aplikaci, zapnete ji a řeknete si, že jste sám sobě pánem. Pak ale zjistíte, že platforma sleduje, kdy pracujete, kolik zakázek přijímáte, jak rychle je plníte, kudy jedete a jak se chováte k zákazníkovi.
U některých společností si musíte plánovat směny. Firma vám říká, kdy máte přijít, kam se máte postavit, kde nakládat, jak rychle pracovat, co mít na sobě, kudy jet a jak předat objednávku. Když mi někdo řídí celý pracovní proces a potom mi tvrdí, že jsem nezávislý podnikatel, je to absurdní.
Je to zaměstnání bez jistot a podnikání bez svobody.
A právě proto je redefinice závislé práce tak nebezpečná. Jestliže zákon řekne, že některé znaky závislé práce už vlastně nejsou podstatné, firmy dostanou návod, jak podobný model rozšířit dál. Zaměstnavatel bude práci přidělovat, kontrolovat a hodnotit, ale člověk na druhé straně bude na papíře podnikatel. Všechna rizika se přesunou na něj.
ČMKOS: Co platformový pracovník oproti zaměstnanci ztrácí?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Prakticky všechny jistoty. Nemá placenou dovolenou, nemocenskou, garantovanou odměnu, příplatky ani běžnou ochranu při pracovním úrazu. Nemá výpovědní dobu. Nemá jistotu, že za něj někdo řádně odvádí sociální a zdravotní pojištění. Když není práce, nedostane nic.
OSVČ si samozřejmě dovolenou organizuje a platí sám. Jenže jeho podnikání musí vydělávat tolik, aby si ji mohl dovolit. Platformový pracovník často na dovolenou nemá. A i kdyby měl, bojí se ji vzít, protože neví, jak jeho dvoutýdenní nepřítomnost vyhodnotí algoritmus.
Po návratu může zjistit, že dostává méně zakázek. Nikdo mu nevysvětlí proč. Formálně mu nikdo dovolenou nezakázal, ale systém ho může fakticky potrestat.
Představte si, že se tento princip rozšíří do běžných firem. Nebudete mít směnu a mzdu, ale jen jednotlivé úkoly v aplikaci. Když onemocníte nebo budete týden nedostupní, algoritmus vás odsunuje níž. Tomu se bude říkat flexibilita, ale ve skutečnosti půjde o naprostou ekonomickou závislost. Stanete se prakticky otroky algoritmu.
ČMKOS: Jak zásadní roli v tomto systému hraje právě ten algoritmus aplikace, který přiděluje zakázky?
Zdeněk Kužela-Neubuaer: Algoritmus je digitální dispečer, vedoucí i personalista v jednom. Rozhoduje, kdo dostane zakázku, za kolik a jak často. Vyhodnocuje míru přijetí zakázek, rychlost, aktivitu, pohyb a další parametry, o kterých pracovník často ani neví.
Pravidla jsou neprůhledná. Nevíte, proč někdo dostává zakázky a někdo jiný ne. Nevíte, co přesně ovlivňuje vaši odměnu. Nevíte, jak dlouho si systém pamatuje, že jste některou zakázku odmítl.
Jednoho dne si sednete do auta, otevřete aplikaci a objeví se vám zpráva: „Byl jste deaktivován.“ To je celé. Žádné vysvětlení. Máte kontaktovat podporu, ale je pátek večer a někdo vám odpoví možná v pondělí. Přitom právě přišel o práci člověk, pro kterého to byl hlavní příjem.
Dnes se to děje řidičům a kurýrům. Zítra může podobným způsobem algoritmus odstavit účetní, překladatele, pracovníka zákaznické podpory nebo někoho v administrativě. Bez výpovědi, bez odstupného a bez možnosti se účinně bránit.
ČMKOS: Platformy často lákají na vysoké výdělky. Jaký je rozdíl mezi částkou v aplikaci a skutečným příjmem?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Obrovský. Aplikace ukáže například dva a půl tisíce korun za den a člověk získá dojem, že tolik vydělal. Jenže z toho musí odečíst palivo nebo elektřinu, servis auta či skútru, pneumatiky, telefon, pojištění, odpis vozidla, daně a pojistné.
Teprve potom zjistí, co mu skutečně zůstalo. Platforma ráda ukazuje tržbu, ne čistý výdělek. Pracovník tak může dlouho žít v přesvědčení, že vydělává slušně, přestože reálně spotřebovává vlastní majetek a vytváří si budoucí dluh.
Tohle může fungovat i v jiných oborech. Zaměstnavatel vám řekne, že dostanete vysokou odměnu za zakázku, ale počítač, software, pracovní prostor, dopravu, pojištění a dobu bez zakázek si zaplatíte sami. Firma ušetří náklady a vy ponesete všechna rizika.
ČMKOS: Co se stane, když odměny postupně klesají?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Lidé prodlužují pracovní dobu. To, co dříve vydělali za osm hodin, dnes často vydělávají za dvanáct, čtrnáct nebo šestnáct hodin.
Na začátku platformy nabízely velmi atraktivní částky. Potřebovaly získat řidiče a kurýry. Jakmile ale vznikla velká zásoba lidí ochotných pracovat, mohly začít odměny snižovat. Pokud jeden člověk odejde, okamžitě ho nahradí další.
Systém je postavený na fluktuaci a nadbytku pracovní síly. Člověk se stává snadno vyměnitelným. Když potřebuje vydělat stejně jako dřív, musí pracovat déle.
U řidičů to ohrožuje i veřejnost. V autě může sedět někdo, kdo je za volantem šestnáct hodin. Auto samo může být v problematickém technickém stavu, protože na jeho údržbu nezbývají peníze. Nízké odměny tak nevytvářejí jen sociální problém, ale také bezpečnostní riziko.
ČMKOS: Velkou část trhu obsluhují takzvané flotily. Jak fungují?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Flotila stojí mezi platformou a člověkem, který práci vykonává. Dá se přirovnat k agentuře práce, jen často bez odpovídajících pravidel a kontroly.
Některé flotily fungují legálně a snaží se najít pro pracovníka přijatelný smluvní vztah. Jiné ale staví podnikání na obcházení zákona. Člověku například několik let tvrdí, že za něj odvádějí zdravotní a sociální pojištění. Pak mu začnou chodit výzvy od úřadů a zjistí, že nic zaplaceno nebylo.
Flotila může zmizet, přestat komunikovat nebo si vzít zpět auto. Pracovníkovi zůstanou dluhy. Znám desítky podobných případů a sám jsem si něčím podobným prošel.
Nejhorší je, že do platformové práce často vstupují lidé, kteří už jsou v obtížné situaci. Mají exekuce, dluhy, přišli o práci nebo potřebují rychle vydělávat. Systém jejich zranitelnost ještě prohloubí.
Jestliže se oslabí definice závislé práce, podobní prostředníci mohou vznikat i v dalších odvětvích. Firma už nebude potřebovat zaměstnance. Objedná si pracovníky přes prostředníka nebo aplikaci a nebude řešit, kdo za ně odvádí pojistné, zda mají odpočinek nebo zda vůbec znají obsah smlouvy.
ČMKOS: Zvlášť tvrdě podle vás systém dopadá na zahraniční pracovníky.
Zdeněk Kužela-Neubauer: Ano. Existují případy, kdy flotily nabírají pracovníky přímo v zahraničí a slibují jim obrovské výdělky v Praze. Člověk přijede, neumí česky, často ani anglicky, nezná zákony a je zcela závislý na zprostředkovateli.
Ten mu vyřeší dokumenty, dá mu skútr a pošle ho jezdit. Jestli je jeho pobyt navázaný na konkrétního zaměstnavatele nebo zprostředkovatele, může mu být vyhrožováno návratem do země původu. Takový člověk potom pracuje šestnáct hodin, protože má pocit, že nemá jinou možnost.
Je to prostředí, ve kterém se snadno daří vydírání a vykořisťování. A čím méně jasná bude hranice mezi zaměstnáním a podnikáním, tím obtížněji se budou podobné praktiky kontrolovat.
Návrh, který má údajně přinášet flexibilitu, tak může ve skutečnosti vytvořit ještě větší prostor pro zneužívání těch nejzranitelnějších.
Zdeněk Kužela-Neubauer je dlouholetý kurýr a řidič digitálních platforem, který podle vlastních slov strávil přímo v tomto odvětví přibližně deset let. Je předsedou a zakladatelem Asociace platformových pracovníků České republiky, spolku vzniklého v roce 2026, který chce zastupovat kurýry, řidiče a další lidi pracující prostřednictvím digitálních platforem, upozorňovat na neprůhledné algoritmické řízení a prosazovat jejich zájmy při přípravě nové legislativy. Asociace vystupuje kriticky vůči současnému nastavení platformové práce, v němž firmy pracovníkům určují podmínky, ale současně je označují za nezávislé podnikatele a přenášejí na ně náklady i rizika podnikání. |
ČMKOS: Evropská směrnice má podmínky platformových pracovníků zlepšovat. Daří se to českému návrhu?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Smyslem evropské úpravy je zlepšení pracovních podmínek a větší transparentnost algoritmického řízení. Z českého přístupu mám ale pocit, že hlavní starostí je, aby nová pravidla co nejméně zatížila platformy. Prioritou má být ochrana lidí, ne administrativní pohodlí firem. Ta navrhovaná česká transpozice a související úprava zákoníku práce dělá přesný opak.
Představte si třeba, jak má být řešeno informování o změnách v algoritmu, který přiděluje práci. Pracovník dostane jen stručnou informaci. Podrobné informace o algoritmu zákon vyhrazuje zástupcům zaměstnanců — jenže OSVČ kurýr žádné zástupce zaměstnanců nemá a mít nemůže. Takže ti, kterých se algoritmus týká nejvíc, se k podrobnostem nedostanou nikdy.
Současně se oslabuje samotná definice závislé práce. To může místo žádoucího omezení švarcsystému vést k jeho faktické legalizaci. Firma si ponechá faktickou kontrolu nad pracovníkem, ale právně už nebude jeho zaměstnavatelem.
ČMKOS: Jak by tedy měla vypadat rozumná úprava platformové práce?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Potřebujeme skutečnou třetí cestu. Zachovat flexibilitu tam, kde ji lidé chtějí, ale současně zajistit základní ochranu.
Musí existovat jasné právo na informace o algoritmu a možnost napadnout jeho rozhodnutí. Musí být zajištěno úrazové a sociální zabezpečení. Lidé musí mít právo se sdružovat a společně vyjednávat. A především musí být jasně řečeno, že pokud firma práci organizuje, kontroluje a řídí, nemůže se odpovědnosti zaměstnavatele zbavit pouze tím, že člověka označí za podnikatele.
Moderní práce potřebuje moderní právní úpravu. Ta ale nemůže spočívat v tom, že zaměstnavatelům umožníme ponechat si kontrolu a současně je osvobodíme od všech povinností.
ČMKOS: Co podle vás hrozí, pokud redefinice závislé práce projde v navržené podobě?
Zdeněk Kužela-Neubauer: Firmy, které dnes zaměstnávají lidi normálně, uvidí, že konkurence může získat stejnou práci výrazně levněji. Nebude platit dovolenou, nemocenskou, překážky v práci ani část pojistného. Nebude řešit výpovědní dobu, odstupné nebo pracovní dobu.
Pak si každý ekonomicky uvažující zaměstnavatel položí otázku, proč by měl dál zaměstnávat lidi, když je může najmout jako formální podnikatele nebo prostřednictvím platformy.
Tlak se začne šířit z jednoho oboru do druhého. Nejprve doprava a rozvoz, potom administrativa, služby, obchod, péče, řemesla a další profese. Zaměstnanecký poměr se může postupně stát drahou výjimkou.
A lidé zjistí, co ztratili, až ve chvíli, kdy onemocní, utrpí úraz, budou chtít jet na dovolenou, požádají o podporu v nezaměstnanosti nebo půjdou do důchodu. Teprve tehdy se ukáže, že roky pracovali, ale nemají skoro žádná práva ani dostatečné pojištění.
Dnes se můžeme podívat na kurýry a řidiče a přesně vidět, jak takový systém funguje. Jestli ho zákon pustí do celé ekonomiky, nebudeme už řešit problém několika platforem. Budeme řešit nový standard práce pro statisíce a později možná miliony lidí.
Redefinice závislé práce může otevřít cestu k masovému převádění zaměstnanců do režimu falešného podnikání. Firmy si ponechají kontrolu nad pracovní dobou, výkonem i odměňováním, ale přestanou nést náklady a odpovědnost zaměstnavatele. Dovolená, nemocenská, odstupné, ochrana při pracovním úrazu i důchodové pojištění se mohou během několika let stát nedostupným luxusem. Jakmile se tento model začne šířit, zasáhne další odvětví a statisíce lidí. Proti redefinici závislé práce je proto nutné vystoupit teď, dokud ještě lze zabránit tomu, aby se dnešní zkušenost kurýrů a řidičů stala běžnou pracovní realitou.