Česká minimální mzda podle těchto dat činí 924 eur měsíčně, zatímco například německá 2 343 eur – tedy výrazně více než dvojnásobek.
Není to jen statistika, ale téma pro každého, kdo pracuje
Minimální mzda je základní ochranná hranice odměňování práce. Určuje, jaké minimum je ve společnosti považováno za přijatelné – a ovlivňuje tak nejen zaměstnance s nejnižšími příjmy, ale i mzdové nastavení v dalších profesích a oborech.
Pokud je minimální mzda dlouhodobě nízká, roste tlak na přesčasy, druhé zaměstnání a odkládání běžných potřeb. Zároveň se tím udržuje ekonomický model postavený na levné práci místo toho, aby firmy i stát více sázely na růst produktivity, modernizaci a kvalitní pracovní místa.
Od roku 2025 se minimální mzda zvyšuje podle předem nastavených pravidel tak, aby se postupně přibližovala průměrné mzdě. Cílem je, aby v roce 2029 dosáhla zhruba 47 % průměrné mzdy. Pro rok 2026 to znamená minimální mzdu 22 400 Kč, tedy přibližně 43 % průměrné mzdy.
Je dobře, že minimální mzda má růst pravidelně. Data Eurostatu ale ukazují, že to nestačí a ještě dlouho stačit nebude. Česko je stále na konci evropského srovnání.
Podle ČMKOS vede cesta k růstu minimální mzdy přes sociální dialog
Nastavení minimální mzdy nemá být jednostranným administrativním krokem ani politickou zkratkou. Potřebujeme předvídatelný systém a dohodu, která bude respektovat životní náklady i zásadu, že práce má být odměněna férově a důstojně.
Férová práce = důstojná mzda: tři priority ČMKOS pro Česko
1) Zrychlit růst minimální mzdy tak, aby Česko dohánělo evropský standard
Pravidla pro růst minimální mzdy mají vést k tomu, aby se Česko přibližovalo evropskému standardu. Eurostat zároveň ukazuje, že dnešní tempo je pořád pomalé a je prostor pro zrychlení.
2) Posílit kolektivní vyjednávání a kapacity sociálních partnerů
Evropská pravidla jasně říkají, že minimální mzda se nedá řešit jen od stolu. Klíčové je, aby se o mzdách víc vyjednávalo přímo mezi zaměstnanci a zaměstnavateli – tedy prostřednictvím kolektivních smluv. Tam, kde kolektivní smlouvy pokrývají jen menší část lidí, EU počítá s tím, že stát a sociální partneři mají přijmout konkrétní kroky, aby se pokrytí postupně dostalo zhruba k 80 %. ČMKOS dlouhodobě zdůrazňuje, že právě funkční sociální dialog je cesta, jak udržet sociální smír a zároveň dlouhodobě zvyšovat mzdy napříč ekonomikou.
3) Vrátit do debaty ochranu nízkopříjmových zaměstnanců po zrušení mzdových tarifů
Dřívější povinné minimální hranice pro náročnější práce byly zrušeny navzdory nesouhlasu odborů v tripartitě. O to větší roli dnes hraje minimální mzda a kolektivní smlouvy. Bez nich roste riziko, že se část trhu práce posune k mzdovému dumpingu – mzdy se budou tlačit dolů a firmy si budou konkurovat především levnou prací.
Minimální mzdové tarify hrály důležitou roli
Ještě před nástupem Fialovy vlády platil vedle minimální mzdy i systém minimálních mzdových tarifů. Ten určoval, kolik nejméně musí zaměstnavatel zaplatit za konkrétní typ práce podle její složitosti, odpovědnosti a náročnosti.
V dubnu 2024 vláda tento systém zrušila bez náhrady s tím, že prý bránil „pružnému trhu práce“. Od té doby existuje už jen jediná zákonná hranice – minimální mzda. Ta ale platí pro všechny stejně: pro jednoduchou i kvalifikovanou práci, pro lehkou i těžkou. O to důležitější je, aby minimální mzda rychle rostla, protože je dnes v EU pořád nízká.
Je tu ještě jeden důvod, na který se zapomnělo: minimální tarify také chránily veřejné finance – bránily tomu, aby někdo uměle snižoval mzdu a tím i odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Pro mnoho lidí je hranice minimální mzdy ještě důležitější než dřív – a stejně tak kolektivní vyjednávání, které pomáhá posunout nízké mzdy nad zákonné minimum.
„Minimální mzda není „bonus“. Je to standard, který má chránit hodnotu práce a přispívat k férovému fungování trhu práce. Česko se musí posouvat od modelu levné práce k ekonomice založené na kvalitě, investicích a produktivitě – a to nejde bez růstu mezd a bez poctivého sociálního dialogu,“ uzavírá Josef Středula.
