zaměstnavateli převést zaměstnance na jinou práci i bez jeho souhlasu. Podle Ústavního soudu nejde o zakázanou nucenou práci.
ČMKOS nález Ústavního soudu respektuje, přesto s ním nesouhlasí.
Z pohledu zaměstnanců jde o zásah do jejich jistoty, důstojnosti a smluvní svobody. Možnost jednostranného přeřazení bez souhlasu zaměstnance – byť v určitých situacích – vytváří nerovnováhu v pracovním vztahu. O tak zásadní změně, jako je druh vykonávané práce, nemá rozhodovat jen jedna strana, ale mají o ní spolurozhodovat zaměstnanec a zaměstnavatel.
ČMKOS dlouhodobě prosazuje, aby zákoník práce plnil svou ochrannou roli a bránil zneužívání závislého postavení zaměstnanců. Pokud je zaměstnanec například ze zdravotních důvodů neschopen vykonávat dosavadní práci, musí být hledání řešení postavené na dialogu, dohodě a férovosti, nikoli na jednostranném diktátu.
Za spravedlivé a férové považujeme takové řešení, kdy:
- zaměstnanec má právo spolurozhodovat o přeřazení,
- nedochází ke skrytému zhoršení pracovních podmínek či odměňování,
- je dána možnost zapojení odborů tam, kde působí,
- přeřazení je skutečně poslední možností, nikoli nástrojem nátlaku.
ČMKOS proto povede se zástupci vlády i zaměstnavatelů jednání o takové úpravě zákoníku práce, která posílí postavení zaměstnanců při změnách práce a lépe vyváží práva a povinnosti obou stran. Cílem musí být, aby se lidé v práci necítili jako předmět, se kterým je možné libovolně manipulovat, ale jako partneři, jejichž hlas má váhu.
„Rozumíme tomu, že právo musí umět reagovat na situace, kdy zaměstnanec už svou původní práci dělat nemůže. Ale trváme na tom, že řešení musí být férové, založené na dohodě, nikoli na jednostranném rozhodnutí zaměstnavatele,“ říká místopředseda ČMKOS Jiří Vaňásek.
ČMKOS bude i nadále prosazovat takové změny pracovního práva, které posilují jistotu, důstojnost a ochranu zaměstnanců, a zároveň podporují odpovědné zaměstnavatele, kteří staví na dialogu a respektu.