Největší propast: Kvalifikovaní dřou za méně
Studie ukazuje, že v ČR existuje katastrofální propast mezi mzdovou a platovou sférou. Největší rozdíly mezi mzdami a platy jsou u kvalifikovaných profesí – řídících pracovníků, právníků, lékařek, IT specialistů. Právě tady může být rozdíl klidně i 30 až 50 %. A nejvíc je to vidět v Praze, kde trh tlačí mzdy nahoru, ale tabulkové platy zůstávají zamrzlé v minulosti.
Naopak u manuálních nebo pomocných profesí je podle dat ze studie rozdíl často menší nebo i opačný – kuchařka v domově důchodců si vydělá víc než v restauraci. Že se vám to zdá jako nesmysl? Pravda je taková, že čísla mohou být skutečně zkreslená: nejen v gastronomii se často formálně pracuje za minimální mzdu – zaměstnanci ale dostávají mnohdy signifikantní část mzdy takzvaně „bokem“, „na ruku“. Tím ale unikají peníze, které patří do sociálního systému. Jak vidíme: to není spravedlnost, to je chaos.
Proč se to děje?
Jednoduše: veřejný sektor jede podle tabulek, které neodpovídají tomu, co se děje na trhu. V soukromé firmě dostanete přidáno podle výkonu nebo tlaku trhu. Ve státní a veřejné správě určují platy tarifní tabulky, které se z velké části pohybují pod hranicí minimální mzdy. Vláda tabulky dostatečně nevalorizuje a tabulkové platy tak dnes už neodpovídají tržní realitě. A to dopadá na všechny zaměstnance státu a veřejných institucí. A to nejsou jen úředníci. Jsou to učitelky, lékaři, kuchařky, policisté, hasičky, pečovatelé… prostě klíčové profese, bez kterých se společnost neobejde.
Důsledky
- Odliv odborníků z veřejného sektoru. Kdo má zkušenosti a um, zvažuje “útěk” do soukromé sféry. Úřadům a veřejným institucím tak čím dál tím více chybí kvalifikovaní odborníci, což ohrožuje kvalitu služeb pro veřejnost.
- Nerovnosti mezi regiony. Rozdíly v odměňování přispívají k regionálním nerovnostem, kdy například v Praze jsou rozdíly mezi platy a mzdami výraznější než v jiných krajích.
- Demotivace. Když víte, že v jiné práci byste měli o třetinu víc, proč byste se snažili? Stát spoléhá na to, že profese s platem dělají „srdcaři“. A mají pravdu. Kdyby to tak nebylo, systém by se už sesypal. Nelze na to ale spoléhat a přijmout, že stát je vykořisťovatelem, který svým zaměstnancům odmítá zaplatit dost na to, aby mohli důstojně žít.
Odbory na vaší straně
Není náhoda, že zaměstnanci na pracovištích, kde působí odbory, mají v průměru o 8 634 Kč vyšší mzdu než lidé na místech, kde není uzavřena kolektivní smlouva. To ale platí jen pro soukromý sektor. V oblasti státní a veřejné sféry je třeba za zaměstnance vyjednávat na nejvyšší úrovni – s vládou. Taky proto tlačíme na změnu platových tabulek, větší flexibilitu a spravedlivé odměňování podle výkonu a místa.
Co s tím?
- Změnit pravidla hry – platy musí odpovídat trhu. Tabulkové platy nesmí být pod minimální mzdou, musí odpovídat ceně práce na trhu, musí být konkurenceschopné a musí být pravidelně valorizovány.
- Otevřít oči veřejnosti – férové odměňování není luxus, je to právo. Vláda často argumentuje tím, jak se státní a veřejní zaměstnanci mají dobře. Realita je ale úplně jinde. Možná by si politici měli zkusit žít pár měsíců v Praze za 28 tisíc hrubého.
- Zlepšení datové základny – shromažďování a analýza kvalitních dat o odměňování v různých sektorech a regionech pro lepší srovnání a rozhodování.
Nejde jen o čísla. Jde o lidi.
Předseda ČMKOS Josef Středula oznámil, že odbory budou letos usilovat o nárůst tarifních platů o zhruba 7%. Tento růst by měl být navýšen ještě o inflaci. Finální požadavky vzejdou z dalších jednáních s odbory, které působí ve veřejné sféře. Odborový svaz státních orgánů a organizací již vyzval vládu k zahájení vyjednávání. Vláda jako celek ale dosud jednání nezahájila, pouze přislíbila najít termín jednání. Ministr Jurečka mezitím oznámil, že platy ve veřejné sféře by mohly růst od ledna 2026.
Naším cílem je zajistit, aby se v České republice nikdo, kdo poctivě pracuje, nepropadal do chudoby. Za práci lidem prostě náleží důstojný plat, se kterým nebudou živořit.