Ústřední rada odborů – tajná síť odporu
Už v roce 1944 se část předních funkcionářů protektorátní odborové centrály začíná spojovat se západními odbojovými skupinami. V době, kdy jakákoliv opoziční činnost znamená riziko mučení a smrti, vzniká tajná organizace s příznačným jménem – Ústřední rada odborů (ÚRO). V jejích řadách najdeme zástupce sociální demokracie, národních socialistů i komunistů – tedy široké spektrum politických směrů spojených společným cílem: svrhnout nacistickou nadvládu.
Tato síť navazuje kontakty se zahraničím, sbírá informace, organizuje pracovní síly a připravuje půdu pro rozhodující chvíli.
Květen 1945 – vzkříšení hnutí
Oficiálně se ÚRO poprvé sejde 1. května 1945 – stále ve stínu války, ale s jasným cílem. Jen o pár dnů později, během Květnového povstání českého lidu, sehrávají odboráři významnou roli. Podílí se na logistice, zásobování, předávání informací. Mnozí odboráři spěchají od 5. května na barikády, aby Prahu bránili před generálním útokem, kterým se nacisté marně snaží zabránit své konečné porážce.
ÚRO se stává součástí České národní rady, vrcholného orgánu povstání, který přebírá vedení a navazuje kontakt se Spojenci. 6. května 1945 ÚRO oficiálně přebírá veškerou odborovou agendu v zemi – ve chvíli, kdy je výsledek války už téměř jasný, ale přechod k novému řádu teprve začíná. A 8. května odboráři na barikádách oslavují vítězství: nacismus padl!
Odbory v nové republice: strážci továren i výrobního pořádku
ÚRO po válce nezaniká – naopak. Stává se jedním z pilířů nově vznikajícího československého státu. V podnicích vznikají závodní rady, které nejenže kontrolují výrobu, ale často také přebírají správu továren a provozů. Odboráři už nejsou jen vyjednavači mezd – stávají se spolutvůrci národní obnovy.
Na přelomu let 1945–46 se do vedoucích pozic ÚRO dostávají z větší části členové KSČ, což reflektuje tehdejší politickou realitu i rostoucí vliv komunistické strany. V roce 1946 se z Ústřední rady odborů stává Revoluční odborové hnutí (ROH). Ale příběh hrdinství z května 1945 tím nekončí.
Dělníci v barikádách – hrdinové, kteří nejsou v učebnicích
Květnové povstání často připomínáme skrze zbraně, vysílačky a tanky. Ale pod tím vším byli i muži a ženy, kteří pracovali ve fabrikách, zajišťovali chod měst a továren a v klíčových okamžicích se nebáli postavit se na barikády.
Odboráři nebyli pasivní. Byli připraveni. A když přišla osudová chvíle, postavili se na správnou stranu. Se stejným odhodláním, s jakým po desítky let bojovali za spravedlnost, bojovali i za svobodu.
Čest všem odborářům, kteří v květnu 1945 pomohli osvobodit naši zemi.