Evropský sociální dialog

Jedním z charakteristických rysů Evropského sociálního modelu Evropský sociální dialog.- tedy jednání a konzultace evropských sociálních partnerů (zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců). Sociální dialog se vede na nadodvětvové i odvětvové úrovni. Je považován za součást právních acquis ES (komunitární právo), neboť požadavek konzultací sociálních partnerů je obsažen v řadě směrnic, doporučení a akčních plánů Společenství, i acquis institucionálních. Sociální partneři se stávají hlavními garanty za aplikaci principů EU týkajících se pracovníků, jako je BOZP, rovné příležitosti, právo na konzultace a právo na přístup k zaměstnání. Sociální dialog je rovněž stále více prostředkem pro provádění směrnic na národní úrovni uzákoňováním dohod evropských sociálních partnerů, případně přímou realizací těchto dohod sociálními partnery na národní úrovni.

Evropští sociální partneři na nadodvětvové úrovni

EOK sdružuje 81 národních organizací z 36 evropských zemí a 12 evropských odvětvových federací. Členy EOK jsou organizace ze zemí Evropské unie (EU), Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), ze zemí kandidujících na vstup do EU a některých dalších zemí. EOK zastupuje zájmy kolem 60 milionů členů.

EOK byla založena v roce 1973 na ustavujícím sjezdu v Bruselu. Je sociálním partnerem na evropské úrovni; svoji hlavní činnost pro ovlivnění evropské politiky v zájmu pracujících orientuje jednak na přímé působení u orgánů a institucí Evropské unie - zejména Evropské komise, Evropského parlamentu i Rady - jednak na zajišťování odborové účasti v řadě konzultativních orgánů. EOK má zastoupení v Radě Evropy a rozvíjí vztahy s ESVO.

Hlavní cíle EOK jsou vyjádřeny v úvodní části jejích stanov takto: Realizovat zastoupení na ochranu sociálních, ekonomických a kulturních zájmů pracujících na evropské úrovni všeobecně, i v evropských institucích, usilovat o ochranu a prohlubování demokracie v Evropě.

Jako centrála evropských odborových ústředen je EOK autonomní odborovou organizací, která pracuje na základě vlastních stanov, usnesení svých sjezdů a rozhodnutí Výkonného výboru. Sekretariát EOK sídlí v Bruselu; tvoří ho generální tajemník, jeho dva zástupci a čtyři konfederální tajemníci. Sekretariát předkládá návrhy Řídícímu výboru a Výkonnému výboru, realizuje všechny úkoly vyplývající ze závěrů sjezdů a Výkonného výboru, udržuje kontakty mezi Výkonným výborem a evropskými odvětvovými odborovými federacemi. Sekretariát zasedá jednou týdně.

Na odvětvové úrovni působí EOK prostřednictvím evropských odvětvových odborových federací. V rámci EOK dále působí stále rostoucí počet meziregionálních rad pro odborovou spolupráci v příhraničních oblastech. EOK má rovněž svůj institut ETUI - REHS (Evropský odborový institut pro výzkum, vzdělávání a bezpečnost a ochranu zdraví při práci).

Členem EOK z České republiky je Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), Její členské odborové svazy jsou ve většině členy příslušných evropských odvětvových odborových federací.

BUSINESSEUROPE - Konfederace evropského podnikání (do ledna 2007 Unie zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Evropy (UNICE)

UNICE, která se 23. ledna 2007 přejmenovala na BUSINESSEUROPE, byla vytvořena v roce 1958. Členy BUSINESSEUROPE je 39 federací z různých odvětví průmyslu a zaměstnavatelských organizací z 33 evropských zemí. Hlavním posláním a prioritami BUSINESSEUROPE je realizovat reformy pro růst a pracovní místa, integrovat evropský trh, usilovat o efektivní správu EU, bojovat proti národnímu protekcionismu, využívat výhod rozšíření a reformovat evropské sociální systémy tak, aby byly udržitelné.

BUSINESSEUROPE má Radu prezidentů (předsedů), která se zabývá strategiemi a obecnými politikami, výkonný výbor přijímající politická stanoviska, výbor stálých delegátů, sedm politických výborů a na šedesát pracovních skupin, které tvoří na 1200 expertů.

Sekretariát BUSINESSEUROPE sídlí v Bruselu.

Členem BUSINESSEUROPE z České republiky je Svaz průmyslu a dopravy ČR (SPČR).

Evropská asociace řemesel a malých a středních podniků (UEAPME)

Evropská střechová organizace malých a středních podniků. Má 79 členských organizací a reprezentuje více než 11 miliónů malých podniků zaměstnávajících na 50 miliónů lidí po celé Evropě.

Jejím hlavním posláním je monitorovat politiku a legislativní proces EU a informovat své členy, reprezentovat jejich zájmy, potřeby a názory, podporovat myšlenku evropské integrace a přispívat k evropské spolupráci.

UEAPME má správní radu, sekretariát a řadu výborů. Sídlí v Bruselu.

Z českých sociálních partnerů je členem UEAPME Asociace malých a středních podniků (AMSP - ČR) a Sdružení podnikatelů České republiky.

Evropské centrum podniků veřejného sektoru (CEEP)

CEEP bylo vytvořeno v roce 1961. Jeho hlavními úkoly jsou výzkum, zajišťování informací a praktické akce. Jeho členy je několik set asociací, veřejných podniků a dalších organizací z více než 20 evropských států.

Evropské centrum podniků veřejného sektoru má členy v mnoha klíčových hospodářských sektorech, např. v energetice, dopravě, telekomunikacích, finančnictví, obraně a elektronickém průmyslu. Kromě své práce jako partner pro instituce Společenství pomáhá CEEP podnikům kontaktovat se s úředníky Společenství a stará se o to, aby jeho členové byli neustále informováni o činnostech evropských institucí.

Každé tři roky stanoví kongres CEEP všeobecnou politiku. CEEP má generální sekretariát, sekce zajišťující účast členských podniků a výbor delegátů složený ze zástupců sekcí a stálých výborů, které provádějí výzkum a navrhují politická stanoviska organizace. Výbor se schází čtyřikrát do roka. CEEP sídlí v Bruselu.

Z ČR je členem CEEP Unie zaměstnavatelských svazů ČR.

Vývoj a formy evropského sociálního dialogu

Začátky nadodvětvového sociálního dialogu spadají do roku 1984, kdy se Evropská komise obrátila na Radu s požadavkem zlepšit dialog mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců a najít vhodné cesty pro povzbuzení vztahů mezi nimi na evropské úrovni. Z iniciativy tehdejšího předsedy Komise Jacquese Delorse se ve Val Duchesse v Belgii konalo v roce 1985 první z řady jednání mezi Komisí a tehdejšími evropskými sociálními partnery - EOK na straně zaměstnanců a UNICE a CEEP na straně zaměstnavatelů. To byla první fáze evropského sociálního dialogu.

Druhé fázi dal vzniknout Protokol o sociální politice a Dohoda o sociální politice připojené k Maastrichtské smlouvě (která vstoupila v účinnost v roce 1993) a následně vtělené do Amsterdamské smlouvy. V této fázi sociální partneři uzavírali dohody a ty pak byly prováděny prostřednictvím směrnic Rady.

Třetí fáze nezávislého dialogu na úrovni EU začala v prosinci 2001, kdy klíčovým krokem pro sociální dialog byl společný příspěvek sociálních partnerů zasedání Evropské rady v Laekenu v Belgii. V listopadu 2002 byl pak na summitu sociálního dialogu předložen první společný plán práce evropských sociálních partnerů. Od tohoto roku také evropští sociální partneři vyjednávají a uzavírají tzv. autonomní rámcové dohody, které se již nestávají směrnicemi a za jejichž provedení jsou odpovědni národní členové organizací evropských sociálních partnerů.

Ve Smlouvách jsou zakotveny dvě fáze sociálního dialogu na úrovni EU:

·          vyjednávání mezi sociálními partnery na základě sociální kapitoly Amsterdamské smlouvy; výsledkem jsou dohody, které se po předložení Komisí Radě a po jejím schválení stávají právními akty ES. V rámci tohoto procesu, na němž se sociální partneři dohodli v roce 1991, bylo již schváleno několik směrnic ES (např. o rodičovské dovolené, o práci na částečný úvazek a o práci na dobu určitou). Evropští sociální partneři se však mohou rozhodnout, že své dohody budou realizovat sami (např. prostřednictvím bipartitních dohod nebo kolektivního vyjednávání) - i tak jsou tyto dohody součástí acquis communautaire. Je to případ dohody o práci na dálku z roku 2002, dohody o stresu při práci z roku 2004 a dohody o obtěžování a násilí na pracovišti z roku 2007.

Vyjednávání na nadodvětvové úrovni vedou delegace evropských sociálních partnerů – EOK, BUSINESSEUROPE/UEAPME a CEEP zejména v rámci Výboru pro sociální dialog EU.

Výsledkem bilaterálních jednání evropských sociálních partnerů – tedy bez zástupců institucí EU a členských států - mohou být - vedle výše zmíněných dohod - i další nástroje - akční rámce (Akční rámec pro celoživotní rozvoj kompetencí a kvalifikací z roku 2002 a Akční rámec v oblasti rovnosti žen a mužů z roku 2005), orientační rámce(např. Zkušenosti s evropskými radami zaměstnanců z roku 2005), společná stanoviska k významným posunům v politikách EU či ke sdělením Evropské komise, společná prohlášení k významným událostem, apod.

Vyjednávání se vedou i na úrovni odvětvové. Tam se jich účastní evropské odvětvové federace odborů a zaměstnavatelů.

konzultace, kdy má Evropská komise za povinnost konzultovat sociální partnery o vhodnosti a nasměrování jakéhokoli svého záměru v oblasti sociální politiky.

Evropská komise tyto konzultace vede na nadodvětvové i odvětvové úrovni s organizacemi, které považuje za reprezentativní. Vedle EOK, BUSINESSEUROPE/UEAPME a CEEP se jedná o zhruba další dvě desítky evropských odvětvových odborových, profesních a zaměstnavatelských federací.

Dialog mezi sociálními partnery a institucemi EU se vede i na řadě dalších platforem, které nejsou přímo institucionálně zakotveny: v rámci tzv. Tripartitních sociálních summitů, které se konávají před zasedáními Evropských rad a dochází na nich k jednání zástupců evropských sociálních partnerů s představiteli tzv. Trojky (představitelé předchozího, současného a následujícího předsedajícího státu EU), Evropského parlamentu a Komise, různých společných výborů a pracovních skupin. Sociální partneři se rovněž setkávají se zástupci Evropské centrální banky.

Evropský sociální dialog se vede i v celé řadě odvětví - např. stavebnictví, hornictví, textilní průmysl, doprava, telekomunikace, bankovnictví, hotely a restaurace, obchod a různé služby. Celkem existuje 33 odvětvových výborů pro sociální dialog.

Odvětvový sociální dialog vedl k přijetí více než sta společných textů. Forma a výsledky tohoto dialogu se sektor od sektoru značně liší. Nicméně vedle stanovisek a dohod, které mohou vzniknout, umožňují sociálním partnerům lepší pochopení vývoje, výměnu názorů a informací a např. společnou účast na odborných vzdělávacích programech Společenství, budování databází a vypracovávání různých studií.