Českomoravská konfederace OS

Oddělení makroekonomických analýz a prognóz
Sociálně ekonomické oddělení

I. Obecné připomínky k Návrhu státního rozpočtu pro rok 2012

Kdyby se naše konsolidovaná daňová kvóta, která je jednou z nejnižších v EU a způsobuje výrazné problémy v oblasti veřejných financí, zvýšila prostřednictvím zvýšení daňového výnosu o 4 procentní body (a byla tedy stále pod průměrem EU), pak bychom měli vyrovnané veřejné finance (resp. minimálně státní rozpočet) již nyní - i v současných ekonomických podmínkách.Právě extrémně nízká daňová v evropském kontextu dokazuje, že nemáme žádný rozhazovačný systém sociálních výdajů, ale spíše naopak. Od současné vládní  koalice ODS-TOP09-VV však nic takového nelze očekávat. [4] Jejím záměrem, který nejednou deklarovala,  není nic jiného, než promítnout redukované příjmy veřejných rozpočtů do oblasti sociálních transferů, platů a zaměstnanosti v rozpočtové sféře.O zvýšení daní je současná koalice  ochotna se bavit pouze ve chvíli, kdy hledá zdroje pro privatizaci  části důchodového pojištění do rukou soukromých penzijních fondů resp. jak to cudně nazývá pro „vyvedení“. A samozřejmě nehledá zdroje jinak než ve zvýšení prostřednictvím sociálně nejméně spravedlivé daně -  daně z přidané hodnoty. V roce 2012 tedy můžeme čekat, že i při výrazném poklesu míry zdanění, dále naroste prostřednictvím  zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 % zdanění nízko a středně příjmových skupin obyvatelstva. [5]Jinak řečeno tytéž politické (a s nimi spojené kapitálové) skupiny, které vyvolaly daňové závody, dnes chtějí, aby tyto experimenty zaplatily především ty skupiny obyvatelstva, které na předchozím snižování daní nevydělaly prakticky nic. Mají je zaplatit ve vyšších cenách základních životních potřeb, v nižších platech a snižováním zaměstnanosti ve veřejném sektoru, ve výrazně  redukovaných či zrušených sociálních dávkách, ve snížených nemocenských dávkách a podporách v nezaměstnanosti, ve výrazně zvýšených platbách u lékaře, v dodatečných platbách za vzdělání svých dětí…

 Tento základní záměr politiky vládní koalice se projevuje prakticky ve všech dosud přijatých či navrhovaných“reformních“ opatřeních. Hlavním nástrojem takové politiky bude v roce 2012 především zahájení procesu sjednocení daně z přidané hodnoty. Tento proces nejen, že připravuje podmínky pro částečnou privatizaci důchodového systému, ale zároveň ej i podmínkou privatizace zdravotnictví resp. dalších veřejných služeb. Zvýšením DPH totiž odčerpá státní rozpočet z veřejné sféry miliardy korun. Velká část bude pocházet také ze zdravotnictví. Zvýšení cen léků, tepla, vody, zdravotnických prostředků, potravin se zákonitě odrazí v nárůstu nákladů poskytovatelů zdravotní péče. Odhadujeme (v souladu s veřejně prezentovanými odhady ministerstva zdravotnictví), že celkový nárůst nákladů zdravotnictví spojený se sjednocením DPH stoupne v roce 2012 oproti roku 2011 o 5 mld Kč. V roce 2013 se tato částka dále zvýší až na 8 mld Kč (v odhadu je zohledněn prozatím předpokládaný pokles základní sazby o 2,5 procentního bodu tj. z 20 % na 17,5 %). Stejné problémy bude mít samozřejmě celá veřejná správa a služby – vč. resortů školství, kultury apod. Celkově se náš odhad pro celé veřejné rozpočty pohybuje pro rok 2012 – minimálně - na 8 mld Kč, pro rok 2013  zhruba 10 - 12 mld Kč. Bylo by celkem logické – ale to bychom nesměli být v ČR – kdyby tuto částku centrální rozpočet převedl ze svých příjmů ze zvýšené DPH zpět do místních rozpočtů,  rozpočtů zdravotních pojišťoven, a samozřejmě posílil i vlastní dotčené rozpočtové kapitoly. Je nadmíru jasné, že se tak nestane a v těchto rozpočtech nastane díky této operaci výrazné napětí. Výsledky nedávné stávky lékařů budou tak eliminovány, protože nevyhnutelně dojde k redukci jejich počtu - pro všechny nebude dost peněz.Velmi napjatá bude v roce 2012 především situace v již zmiňovaném zdravotnictví. Zdravotní pojištění  pracuje v současné době se systémovým ročním deficitem cca minus 6 mld Kč. Rezervy systému zdravotního pojištění přitom byly v letech 2009-2011 prakticky vyčerpány. [6] Systém zdravotního pojištění, který byl v období ekonomické krize jedním z mála zdrojů stability veřejných financí, se tak dostane do velmi nerovnovážného stavu a finančních problémů a bude zdrojem nestability. Ve státním rozpočtu – logice uvažovaní současné vlády – se ani náznakem neuvažuje o tom, že by došlo k navýšení platby za státní pojištěnce.     Poskytovatelé zdravotních služeb se ocitnou mezi dvěma ohni - od zdravotních pojišťoven nebudou moci čekat nejen navýšení plateb (které by alespoň pokrylo část nákladů spojených s růstem DPH), ale spíše se v roce 2012 setkají s  realitou jejich snížení a prodloužení lhůt splatnosti.Na druhé straně jim výrazným způsobem narostou náklady spojené se zvýšením daně z přidané hodnoty. Výsledkem bude prudké zhoršení jejich finanční situace s jasným atakem do místních rozpočtů, především rozpočtů krajů. Tato situace pak druhotně může vyvolat tlak na „vyřešení“ této situace prostřednictvím privatizace zdravotnických zařízení. [7] Pokud by se některým zdravotnických zařízením podařilo tento dvojitý atak překonat, pak tlak na privatizaci „jistí“ další zvýšení snížené sazby DPH v roce 2013. [8]Vyvolané ekonomické napětí však na druhé straně vyvolá tlak na velmi rychlý nárůst spoluúčasti pacientů. Proto také bylo nezbytné prolomit §13 zákona 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění a zavést nucenou spoluúčast pacientů na úhradě zdravotní péče (což také je od počátku nejdůležitějším opatřením tzv. zdravotní reformy schvalované Parlamentem v těchto dnech). Je velmi pravděpodobné, že již v dohledné době nejpozději v roce 2013 se spoluúčast pacientů zvýší o cca 15 mld Kč, a celkový podíl soukromých zdrojů na úhradě zdravotní péče se zvýší zvýší ze 46 mld Kč, dosažených v roce 2009, na více než 60 mld Kč a míra spoluúčastí se zvýší z 16 %, dosažených v roce 2008 na zhruba 23 %. Roční průměrný výdaj na spoluúčast na léčebných výlohách ve zdravotnictví přepočtený na jednoho nemocného by pak činil cca 15 000 Kč (jde především o nejnižší příjmové kategorie - důchodce a rodiny s malými dětmi).Stejný postup pak urychlí např. i další „systémové změny“ ve školství (školné) či dalších oblastech veřejných služeb a správy (včetně propouštění).  Zvyšování daně z přidané hodnoty má klíčovou úlohu při přípravě privatizace veřejných služeb a transferů (především důchodů a zdravotnictví). Nelze však přehlédnout ani privatizační projekty spojené se systémy sociální ochrany. Je zajímavé pozorovat, jak se v pozadí za heslem „náprava veřejných financí“ vždy podaří objevit nějaký velmi lukrativní byznys soukromého sektoru, který bude stejné služby zajišťovat několikrát dráže než tomu bylo ve veřejném sektoru. .To jen potvrzuje, že pravou příčinou těchto reforem je právě otevřít prostor pro soukromý byznys. Tak je tomu při projednávané „sociální reformě“. Jejím klíčovým opatřením je totiž (vedle potvrzení loňských plošných škrtů v oblasti sociálních dávek a dalšího zpřísnění jejich poskytování), především zavedení tzv. sociální karty pro výplatu dávek a převedení zprostředkování zaměstnání ze státních  úřadů práce na soukromé pracovní agentury.  

Návrh státního rozpočtu na rok 2012 předznamenává pro rok 2013 sjednocení daně z přidané hodnoty minimálně na úrovni cca 19 %.Zvýšení daně z přidané hodnoty tak, jak bylo schváleno PS Parlamentu předpokládá sjednocení DPH ve dvou krocích. V roce 2012 zvýšení základní sazby z 10 % na 14 %, v roce 2013 zvýšení základní sazby ze 14 % na 17,5 %.Zatímco prvé zvýšení bude znamenat podle MF ČR v roce 2012  dodatečný příjem rozpočtu 21,3 mld Kč [9], sjednocení sazby v roce 2013 bude z rozpočtového hlediska prakticky neutrální (proti zvýšení snížené sazby o 3,5 % - což reprezentuje cca plus 21 mld Kč, bude nutno započítat pokles základní sazby o 2,5 % - s rozpočtovým dopadem minus 23 mld Kč). Rozpočet na této úpravě tak nic nezíská.Proto je pro zahlazení deficitu, který vznikne ve státním rozpočtu vyvedením 3 % důchodového pojistného ve prospěch soukromých penzijních fondů, možno použít pouze dodatečné příjmy vzniklé ze zvýšení DPH z 10 na 14 % v roce 2012.Návrh rozpočtu na rok 2012 ovšem ukazuje něco jiného. Příjmy ze zvýšené DPH v roce 2012 jsou totiž započteny do běžných příjmů státního rozpočtu a ten s nimi pak pracuje jako se všemi ostatními příjmy.Kam se pak podělo tvrzení ministra Kalouska, že tyto peníze budou drženy ve zvláštní rezervě či premiéra Nečase z počátku roku, který dokonce zcela vážně tvrdil, že „peníze z vyšší DPH budou do poslední koruny využity ve prospěch důchodové reformy, nebudou utraceny, nebudou projedeny“? Oba pánové to zcela jistě nemysleli vážně. To bylo jen takové rétorické cvičení, které se dobře poslouchalo.V návrhu státního rozpočtu žádná nerozdělená rezerva na důchodovou reformu ve výši 21,3 mld Kč není. Tedy tyto peníze se utratí a projedí – zcela v rozporu s ujišťováním pana premiéra. Ledaže by někde v návrhu státního rozpočtu byla nějaká skrytá pokladnička, kde tyto peníze pan premiér schraňuje. Ono se na první pohled vlastně nic neděje. V příštím roce se žádné pojistné na důchody vyvádět nebude, tak proč nevyužít příjmy, které se podařilo získat s ročním předstihem? Zvláště za situace, kdy realita na příjmové straně rozpočtů velmi pokulhává za původními předpoklady.  A zcela jisté, že tak i stane – a ujišťování pana premiéra na tom nic nezmění.Příjmy získané ze zvýšené DPH v roce 2012 nebudou určeny pro „důchodovou reformu“ ale pro zaplácnutí děr na příjmové straně státního rozpočtu.  Problém je však v tom, že pokud se letos těchto více než 20 mld dodatečných příjmů z DPH použije na rozpočtové výdaje, tak příští rok se bude muset výdajová strana rozpočtu minimálně o stejnou částku seškrtat (aby bylo možno naplnit předpoklad poklesu deficitu a zároveň zhruba tuto částku vyvést ve prospěch soukromých penzijních fondů).Je tak naprosto nesporné, že jakmile se otevře debata o rozpočtu na rok 2013, objeví se znovu (tak jako v červnu letošního roku) návrh na zvýšení DPH ne na 17,5 %, ale na minimálně 19 %. Jen tato varianta je totiž schopna přinést do rozpočtu dalších více než 20 mld Kč, tak „potřebných“ na vyvedení pojistného z rozpočtu ve prospěch penzijních fondů. [10]O tom, že tato naše úvaha je pravdivá svědčí zprávy o tom, pan premiér již počítá s tím, že v případě horšího než předpokládaného vývoje ekonomiky by se DPH již v příštím roce měla zvednout na 19 % (s výjimkami u léků, knih). A protože vývoj ekonomiky v příštím roce zcela jistě bude horší než předpokládá státní rozpočet, pak je jisté, že zvýšení DPH na 19 % nastane již v průběhu příštího roku.Zdá se, že pro prosazení tohoto „skvělého opatření“, které – kromě jiného - znamená, že občané budou muset na důchodovou reformu zaplatit dvakrát (jednou státnímu rozpočtu a podruhé soukromým fondům), bude každá záminka dobrá. Na druhou stranu tato situace ukazuje na výrazně destruovanou příjmovou stranu veřejných rozpočtů, které jsou zřetelně v kritickém stavu a nejsou schopny generovat dostatek zdrojů pro naplnění základních funkcí státu.          Státní rozpočet České republiky systematicky přesouvá v něm vznikající problémy  do jiných částí veřejných financí. Charakteristickým rysem státních rozpočtů České republiky od nástupu vlády ODS –KDU/ČSL-SZ, která pak pokračuje i v současné koalici ODS-TOP09-VV je, že řešení vlastních problémů přesouvá systematicky na někoho jiného - na rozpočty krajů, zdravotních pojišťoven, obcí, a samozřejmě na některé občany. Problémem, který nelze přehlédnout však je i to, že Ministerstvo financí ČR dostatečně neanalyzuje (a to ani v návrhu státního rozpočtu) příčiny výrazného neplnění  rozpočtových příjmů v roce 2011. [11] A jak jinak - nenavrhuje žádné aktivní opatření k nápravě. Neplní se příjmy? Pak je vedle škrtů na výdajové straně třeba zvýšit DPH (na 14%,17,5%, 19% atd. ) to je ve stručnosti filosofie současné vládní koalice.  O tom, že se v návrhu státního rozpočtu nedočteme o takových věcech jako je např. výrazné zintenzivnění boje proti daňovým únikům, které podle expertíz dosahují hodnot desítek miliard Kč ročně, není třeba ani mluvit  Státní rozpočet pro rok 2012 dále pokračuje v letošních plošných škrtech v sociálních výdajích (ve své době i vládními představiteli povařované za plošné a bezmyšlenkovité) a dále ztěžuje pobírání dávek. Přitom všeobecně známé problémy rozpočtu přetrvávají. Zatím se nezávislý audit nemandatorních výdajů a jejich racionalizaci a efektivní využití nedaří zajistit. Novela zákona o rozpočtových pravidlech přijatá před několika lety a z ní pramenící výrazné nárůsty rezervních fondů jednotlivých ministerstev v řádu desítek miliard korun zcela jasně ukázala, že rozpočty celé řady resortů jsou velmi plýtvavé a celý rozpočtový proces je velmi špatně plánován a řízen. Namísto posouzení (auditu) oprávněnosti každé výdajové položky každého resortu pokračuje rozpočet na rok 2012 v systému jednoduchých plošných škrtů v oblasti sociálních výdajů a platů ve veřejných službách a správě, kombinovaný „nově“ z předpokladem masívního propouštění naplánovaným centrálně Ministerstvem financí ČR.  Opatření obsažená v návrhu státního rozpočtu povedou nevyhnutelně k nárůstu počtu chudých, k polarizaci společnosti na bohaté a chudé a k popírání přirozené společenské solidarity. Politici dosud „zneužívají“ relativně dobré situace v ČR v oblasti chudoby (podle metodiky EU má v ČR příjem pod 60 % mediánu cca 9 % obyvatelstva). Tyto údaje však dokládají pouze to, že stávající sociální systém je doposud stále ještě funkční a dokáže kvalitně ochránit nejzranitelnější skupiny občanů a jejich rodiny před propadem do chudoby. Právě proto se při všech navržených redukcích přehlíží, že velká část obyvatelstva se nachází těsně nad tou hranicí a stačí i velmi malý pokles příjmů, aby se lidé ocitli v chudobě. Lze se obávat, že to budou právě opatření navrhovaná rozpočty na roky 2011 – 2012, která budou mířit tímto směrem. ČMKOS je přesvědčena, že pokud bude současná vláda postupovat výše uvedeným způsobem, pak míra chudoby v České republice postupně vystoupá na dvojnásobek, tj. k hranici, které dnes dosahují nejchudší státy Evropské unie, které jsou však také státy „nízkého zdanění“, jako jsou Irsko, Řecko, Portugalsko a Španělsko (z nových členů potom Litva, Lotyšsko, Estonsko). Jinak to totiž ani není možné –nelze dlouhodobě setrvat v pozici nízké míry chudoby,když jsou odstraněny všechna nástroje, které ji mají zmírňovat.Nakonec není rozhodně náhoda, že to jsou zároveň tyto státy, které mají v dnešní „rozpočtové krizi“ největší problémy. A není už vůbec žádná náhoda, že to jsou právě nejchudší regiony České republiky, postižené vysokou nezaměstnaností a kam jsou umisťováni – pod tlakem spekulantů s pozemky a nemovitostmi - obyvatelé s nejnižšími příjmy odkázaní na sociální dávky, kde vzrůstá výrazným způsobem sociální neklid.

II. Vývoj ekonomiky ČR versus makroekonomický rámec státního rozpočtu

Rok 2012 – byl již delší dobu v českém prostředí považován za rok velkých změn trendů. Právě příští rok mělo dojít k odpoutání se od minulosti a řečeno s jistou nadsázkou měla začít cesta do světlé budoucnosti. Ve světle těchto úvah převládalo mínění, že v té době již bude jasné, že se ekonomika definitivně vymanila z krize a že byla znovu nasměrována k dalšímu rychlému růstu.V polovině roku 2011 však přibývá signálů o tom, že se evropská ekonomika znovu ocitá na rozcestí. Jestliže ještě na počátku roku 2011 převažovala v podstatě optimistická očekávání, pokud jde o vývoj ekonomiky v letošním a příštím roce, pak během několika měsíců se stala převažujícím tónem těchto očekávání nejistota a především obavy z budoucího vývoje.

Se znepokojením jsou registrovány tendence ke zpomalení růstu průmyslové výroby – v květnu průmyslová výroba v eurozóně výrazně zpomalila a v červnu nevzrostla. Německá ekonomika, která v minulém roce byla hlavním tahounem evropské ekonomiky, zpomaluje tempo růstu.Za daleko nejzávažnější příznaky narůstajících problémů ekonomik vyspělých zemích jsou turbulence na kapitálových trzích, které v srpnu a v září letošního roku velmi zesílily. Vysoká citlivost kapitálových trhů na zprávy o vývoji jednotlivých zemí pak způsobuje prudké výkyvy cen cenných papírů, prudké změny směnných kurzů a konečně i poměrně velkou nedůvěru k hodnotě některých aktiv. Podařilo se sice zatím překlenout dluhovou krizi v eurozóně, ale je to zcela nepochybně řešení jen dočasné a tato krize znovu vzplane. Může to být již na podzim 2011, kdy se začnou sestavovat rozpočty jednotlivých zemí na příští rok a kdy zejména dluhovou krizí postižené země budou muset přijmout velmi tvrdá, a možno říci drastická, omezení svých výdajů.O nutnosti těchto škrtů se již delší dobu hovoří, ale o jejich velikosti a hloubce se nakonec veřejnost dozví až při konkrétních návrzích, kdy se ukáže, jak tyto škrty dopadnou na jednotlivé rezorty a také občany-zaměstnance apod. Z toho se pak dá usuzovat, jak veřejnost jednotlivých zemí přijme tyto škrty. Je pravděpodobné, že někde bude nutno případně ustoupit a zmírnit takové záměry. Lze proto celkem reálně předpokládat, že následně dojde k znovuoživení problematiky dalšího vývoje zadlužení.Dluhová krize však může vzplanout i kdykoli v příštím roce, zejména pokud se potvrdí, že ekonomiky zemí eurozóny směřují do krize. Situace nejzadluženějších zemí rozhodně není jednoduchá, jak lze dokumentovat na příkladu Řecka. Jeho HDP již od roku 2009 klesá a jeho propad se zatím zrychluje – pro letošní rok se odhaduje pokles minimálně o 5 - 6 %. V souhrnu tak bude jeho HDP nižší nejméně o desetinu – oproti roku 2008. Přitom při takto vysokém tempu poklesu HDP se nedá očekávat, že by v roce 2012 mohlo dojít k oživení jeho hospodářského růstu. Naopak, dojde k dalšímu poklesu, který sice už nemusí být tak výrazný, ale přesto se situace řecké ekonomiky bude dále zhoršovat. Sotva dnes lze předvídat, kdy dojde k obratu….. Ekonomika Řecka, její výkonnost apod., se v takto krátkém období zásadně nezmění a proto je nutno očekávat, že jeho problémy budou i nadále narůstat. Lze také očekávat, že Řecko bude nuceno v příštím roce opustit euro jako společnou měnu a to se bezesporu odrazí i v hodnotě eura vůči ostatním měnám a také v samotné eurozóně. Hospodářská politika založená pouze na rozpočtových škrtech, bez stimulace hospodářského růstu resp. změny struktury ekonomiky nevyhnutelně vede k těmto koncům. 

Také optimistické odhady o vývoji německé ekonomiky jako největší ekonomiky celé eurozóny se v posledních měsících pod vlivem aktuálních čísel o zmírnění jejího růstu korigují směrem dolů. Také pro ekonomiku Francie odhady předpokládají zvolnění růstu. V souhrnu by tak tyto dvě ekonomiky v příštím roce měly – podle posledních odhadů – dosáhnout růstu kolem 1,5 %, což je oproti současnému vývoji zpomalení růstu zhruba na polovinu. Také tyto ekonomiky však musejí omezit své rozpočtové výdaje a to bude i pro ně vytvářet obtížnou situaci – pokud jde o růst spotřeby a investic. Nesporně se prohloubí jejich závislost i na vývoji ostatních světových ekonomik – USA a také asijských trhů – Číny a Indie. Lze také očekávat, že v příštím roce se prohloubí tendence k dvourychlostní ekonomice eurozóny – mezi relativně lépe fungujícími ekonomikami severu a problematickými ekonomikami jihu. Z hlediska české ekonomiky tak významný vliv bude mít především vývoj v Německu, kam směřuje třetina českého exportu. Další dvě významná teritoria pro český export – Slovensko a Polsko – zatím předpokládají pokračování dosavadního ekonomického vzestupu, ale i zde půjde o zpomalení oproti minulému období. Rychle rostoucí trhy v Číně a Indii nemají v českém exportu žádnou významnou váhu - kolem 2 %. Nemohou proto nijak významně ovlivnit růstovou dynamiku české ekonomiky. Celkově tak vnější podmínky pro český export budou horší než je tomu v letošním roce. Naprostá většina trhů, na které vyvážejí čeští výrobci bude v útlumu a jen zhruba čtvrtina bude vykazovat určitou – omezenou – dynamiku.     V souhrnu je tak situace ve světové a evropské ekonomice mimořádně nejasná. To, co se zdá být nesporné, je v prvé řadě nejistota a nepřehlednost dalšího hospodářského vývoje a jeho mimořádná zranitelnost v závislosti na vývoji ve finančním sektoru. Dále je to také v současnosti jistota o tom, že ekonomiky vyspělých zemí čeká nikoli zotavení, urychlení růstu, ale jeho zpomalení a případně stagnace. Ukazuje se totiž, že původní představy o tom, že se podařilo výraznými emisemi nových peněz sanovat oslabený bankovní sektor a ten bude moci znovu financovat hospodářský růst, se nenaplňují. Pokračuje se dál ve spekulačních obchodech s nově získanými finančními zdroji, kde lze dosahovat nejvyššího zhodnocení – investice do surovin, potravin atd., které pak vedou k nárůstu cen a vytvářejí tak překážky k oživení ekonomik. I když jsou bankovní úroky na velmi nízké úrovni, přesto nevytvářejí dostatek podnětů pro vznik nových projektů pro reálnou ekonomiku, které by vytvářely nová pracovní místa a podporovaly hospodářský růst. Možno říci, že se současná situace v ekonomice evropských zemí tenduje k situaci, kdy při nízkých úrokových sazbách přetrvává nízký růst ekonomiky, netvoří se nová pracovní místa a stagnují investice. Ekonomice chybí nové podněty k růstu. Snížení úrokových sazeb - jako impulsu k úvěrování hospodářských aktivit - je zjevně neúčinné, neboť úvěrování rostoucích deficitů veřejných rozpočtů je výhodnější a daleko méně rizikové. Jde o příznaky hospodářské stagnace, která může trvat delší dobu.Klíčovou otázkou – pokud skutečně dojde k dlouhodobé stagnaci evropské ekonomiky resp. jejích nejvyspělejších zemí – je především dopad této stagnace na českou ekonomiku. 

Roste-li totiž HDP v běžných cenách pomaleji, než bylo předpokládáno, pak také neroste daňové inkaso a tudíž nejsou naplňovány příjmy státního rozpočtu a tedy pak dochází buď k nárůstu jeho deficitu nebo musejí být dále kráceny jeho výdaje. Proto je úvaha o vývoji cenové hladiny HDP jedním ze zásadních parametrů pro tvorbu budoucího státního rozpočtu.Pro příští rok se v úvahách ministerstva financí vychází z toho, že deflátor HDP se zásadně změní – z minusové úrovně 0,8 % v letošním roce se zvýší na kladnou hodnotu 2,6 %. I tentokrát se tedy předpokládá zásadní změna trendu. Právě zvýšení hodnoty deflátoru HDP, která zrychluje uvažovaný růst HDP v běžných cenách je zásadní veličinou pro vývoj příjmů státního rozpočtu . Lze to vyjádřit i tak, že s každým procentem růstu deflátoru HDP se dá počítat s růstem příjmů státního rozpočtu o minimálně 10 mld Kč, což je v současnosti velmi významná veličina z hlediska vývoje celkového salda rozpočtu. Co vyvolává záporný vývoj deflátoru HDP v minulém roce? Analýza dat za minulý rok je celkem jednoznačná. Rozhodující vliv na pokles deflátoru a tedy na pomalý růst HDP v běžných v roce 2010 má záporný vývoj směnných relací. Směnné relace jsou poměr mezi vývojem cen vývozu a cen dovozu. Proto jsou-li směnné relace záporné, pak to je důsledkem toho, že ceny českého dovozu rostou rychleji než českého vývozu a tedy na jednotku stejného dovozu musí být vyvezeno více než v předchozím období. Lze si to představit i tak, že dosažení stejného dovozu vyžaduje více národní práce. Pokud je vývoj směnných relací pozitivní a tedy ceny vývozu rostou rychleji, pak se získává jednotka dovozu s menším množstvím národní práce (oproti předchozímu období).Směnné relace jsou v české ekonomice záporné již dva roky – od podzimu 2009. Analýza poklesu směnných relací, která by podrobněji ukázala příčiny tohoto vývoje pravděpodobně nebyla vypracována. Podle našeho názoru je příčinou tohoto negativního vývoje směnných relací především struktura českého exportu, která ho činí velmi zranitelnou při cenových vyjednáváních. Ekonomika resp. její firmy, které se postupně změnily na dodavatele součástí a komponent, sotva může aspirovat na to být cenovým lídrem. Proto takové firmy nevyhnutelně musí využívat cenových ústupků s cílem udržet si danou zakázku či udržet se na trhu – což je v podmínkách zostřené konkurence v letech krize jev obvyklý. Je také otázkou, nakolik se do vývoje cen českých vývozců a výrobců promítá i skutečnost, že mnohé firmy mohou realizovat (a také realizují) své zisky pomocí svých zahraničních filiálek resp. obchodních firem, které jim umožňují zdaňovat své zisky v zahraničí – v souladu se strategií nadnárodní firmy – případně v daňových rájích. Pravděpodobně nejde o ojedinělý případ, jak lze nepřímo dokumentovat na rostoucím objemu dividend vyplácených do zahraničí. V mnoha případech nejde o zahraniční firmy, ale firmy původně české, které přenesly svá sídla do daňově výhodných států např. do Nizozemí. Česká vláda zatím nepřijala strategii německé vlády, která striktně trvá na tom, že velké firmy - často se opírající o podporu, ať už vyslovenou či tichou, vlády – nemohou transferovat své zisky do daňově výhodného zahraničí.Přirozeně, že nepříznivě se do vývoje směnných relací promítá také rychlý růst cen dovážených surovin, což v případě české ekonomiky má také významnou roli. Na druhé straně v tomto případě však platí, že kompenzace rychlého růstu surovin je v krátkém časovém horizontu obtížná, ale v delším časovém období je již možná. A také k ní dochází, protože všechny zpracovatelské ekonomiky mohou na růst cen surovin odpovědět i růstem cen výrobků – pokud k tomu mají dostatečně silnou pozici na trhu.Dalším faktorem vývoje deflátoru HDP je pohyb cen soukromé spotřeby. Při růstu běžných cen dochází k podstatnému poklesu objemu prodejů, tedy k poklesu ve stálých cenách. Výsledkem je bezprecedentní pokles např. prodeje potravin v červenci 2011, který je ve stálých cenách nižší o více než 7 % oproti červenci roku 2009. V tomto případě by ovšem pak docházelo k růstu deflátoru, ale současně by docházelo k poklesu soukromé spotřeby ve stálých cenách. Proto také představy o rychlém růstu soukromé spotřeby při růstu cen nemusí být opodstatněné.Pokud proto hovoříme o vývoji HDP a vlivu vývoje cenové hladiny na jeho růst v příštím roce, pak musíme vzít v úvahu vzájemný vliv obou těchto činitelů – pravděpodobný růst vnitřní cenové hladiny vyvolaný růstem sazby DPH a současně vývoj cenové hladiny českého vývozu.Podle úvahy ministerstva financí dojde v příštím roce k výraznému pohybu cenové hladiny HDP – zvýší se o 2,6 %. V tom by měl být jak růst cen vnitřních – o tom nelze zjevně pochybovat - tak i vývoj cen v zahraničním obchodě. Dojde k jejich změně a obrátí se pohyb směnných relací? Skutečně se podaří dosáhnout tak zásadní změny celkového trendu deflátoru za situace, kdy se evropské ekonomiky pohybují směrem k dalšímu kolu krize? To jsou velmi stručně základní problémy, které tato úvaha řeší jednoznačně – dojde k celkovému relativně výraznému růstu cenové hladiny.V návaznosti na úvahu o růstu cenové hladiny je pak nutno také odpovědět na druhou otázku –jak se bude vyvíjet HDP ve stálých cenách, tedy poroste-li fyzická masa HDP a jak rychle?

Nejsme přesvědčeni, že by bylo možné kalkulovat s tím, že se HDP ve stálých cenách bude zvyšovat stejným tempem jako v tomto roce. Výsledky evropské ekonomiky i průběžné výsledky české ekonomiky za letošní rok shodně naznačují, že ekonomiky čeká zpomalení.V české ekonomice se počítá s dalšími škrty investičních výdajů. Vzestup cen v důsledku růstu sazby DPH nevyhnutelně povede ke zpomalení růstu spotřeby. Navíc nelze počítat s tím, že by se snížila nezaměstnanost, naopak její vzestup je reálný. Ztráta pracovních míst ve veřejném sektoru se předpokládá a jejich nahrazení novými pracovními místy v soukromém sektoru při nastupující krizi – k tomu