• Zveřejněno: 05.01.2011

Všeobecný pensijní ústav

Všeobecný pensijní ústav (VPÚ) zajišťoval invalidní a starobní pojištění soukromých zaměstnanců, případně poskytoval vdovské a sirotčí důchody jejich pozůstalým. Vznikl na základě pensijního zákona z roku 1906; po převratu v říjnu 1918 se z úřadoven v českých zemích vytvořila samostatná československá instituce. Jestliže v roce 1918 zabezpečoval 40 tisíc soukromých zaměstnanců, pracoval v roce 1933 již pro 331 tisíc klientů.

Za čtvrtstoletí své existence vyplatil více než 2,5 miliardy korun na pojistných dávkách a v polovině 30. let disponoval jměním 6 miliard korun. Podle svých možností dále přispíval svým pojištěncům na lékařskou péči (zaměřil se zejména na léčbu tuberkulózy) a v menší míře je podporoval i v nezaměstnanosti. Prostředky, které spravoval, se snažil použít tak, aby prospívaly národnímu hospodářství i pojištěncům – dával půjčky na stavbu nemocnic, elektráren, silnic, podporoval bytovou výstavbu.

 

Budova VPÚ

Budovu Všeobecného pensijního ústavu projektovali architekti Josef Havlíček a Karel Honzík v letech 1929 – 1930, realizace stavby proběhla v letech 1932 – 1934.

Místo původně požadované obvodové zástavby pozemku prosadili architekti budovu na půdorysu kříže, doplněnou dvěma samostatnými přilehlými křídly – obchodním (směrem k dnešní Seifertově ulici) a obytným (směrem do Rajské zahrady). Severojižní trakt vlastní administrativní budovy dosahuje výšky 11 pater, západovýchodní trakt má 6 pater.

Hlavní vstup do budovy je situován do čela západního křídla. Vstupní hala a spojovací chodba vede dále do ústřední dvorany v křížení křídel, obsahující schodiště, výtahy, šatny a sanitární zařízení. Ústřední jednotkou dispozice je kancelářská buňka o hloubce 6,50 m a šířce 3,40 m, z ní jsou odvozeny všechny velikostní typy včetně halových kanceláří. Kapacita budovy je stanovena pro 800 – 1 400 zaměstnanců. Budova byla konstruována na železobetonovém skeletu, pokryta keramickými obkládačkami a plně klimatizována.

 

Josef Havlíček

Josef Havlíček

Architekt, urbanista, narozen 5. 5. 1899 v Praze, zemřel 30. 12. 1961 v Praze, v roce 1962 jmenován zasloužilým umělcem in memoriam.
V letech 1916 – 1924 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, v letech 1923 – 1926 na Škole architektury Akademie výtvarných umění v Praze u J. Gočára, v jehož ateliéru byl v letech 1925 – 1926 zaměstnán. V letech 1927 – 1928 pracoval ve stavební kanceláři dr. J. Polívky, kde založil a vedl projekční kancelář. V letech 1928 – 1936 spolupracoval s K. Honzíkem v Praze, v letech 1936 – 1948 působil jako samostatný architekt v Praze. Roku 1848 se stal prvním ředitelem pražského projektového ústavu Stavoprojekt.

 

 

 
Karel Honzík

Karel Honzík

Architekt, teoretik, pedagog. Narozen 24. 9. 1900 v Le Croisic (Francie), zemřel 7. 2. 1966 v Praze.
V letech 1918 – 1925 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.
V letech 1925 – 1927 byl zaměstnán v projekční kanceláři v Praze, poté spolupracoval s Josefem Havlíčkem, v letech 1936 - 1946 působil jako samostatný architekt v Praze. Roku 1949 se stal mimořádným, roku 1950 řádným profesorem ČVUT. Byl mu udělen doktorát technických věd.

 

 

 

 

Nový majitel budovy – odbory

Zákon z 15. dubna 1948 nařídil zásadní reorganizaci nemocenského i důchodového pojištění; nositelem všech odvětví národního pojištění se stala Ústřední národní pojišťovna, která převzala působnost 22 dosavadních ústavů, včetně VPÚ, zrušeného k 1. červenci 1948.

Další reorganizací v roce 1952 bylo nemocenské pojištění odděleno od důchodového a jeho správou pověřeno Revoluční odborové hnutí.

V souvislosti s těmito změnami získala budovu VPÚ nejprve Ústřední národní pojišťovna, od roku 1952 ji postupně přebíraly odbory. Stěhovaly se do ní v neuvěřitelně těžké době – právě v roce 1952 proběhly procesy se Slánským, s katolickými duchovními a intelektuály. Definitivně budovu převzaly v roce 1957. Od té doby s ní byly běžně spojovány, což mělo potvrdit i pojmenování náměstí před budovou po odborových funkcionářích (Klimentovi a Zápotockém) či postavení pomníku A. Zápotockého.

Tato historie skončila na přelomu let 1989 a 1990. Tehdy se ze stávkových výborů začaly formovat nové odbory, které na základě Všeodborového a všesvazového sjezdu, konaného 2.-3. března 1990, převzaly budovu bývalého VPÚ do své správy. 

cmkos_import3