• Zveřejněno: 12.03.2012

Rudolf TayerlePo vyučení a ročním vandru po Německu a Francii nastoupil jako strojní zámečník do firmy Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, kvůli odborovým aktivitám však byl počátkem roku 1901 propuštěn. Již dříve se zapojil se do činnosti odborového svazu kovodělníků a v září 1901 přijal místo redaktora časopisu Kovodělník. V roce 1911 se stal ústředním tajemníkem sociálně demokraticky orientované ústředny Odborového hnutí českoslovanského (resp. československého, OSČ). V této funkci působil až do roku 1939, kdy OSČ zaniklo; zasloužil se o jeho rozvoj, zapojení do výstavby samostatného státu i přátelského řešení vztahů s německými sociálně demokratickými odboráři. Ze všech sil se snažil, aby Československo charakterizovala moderní, vyspělá sociální politika.

Jako přední představitel československého odborového hnutí byl delegován  do předsednictva Mezinárodního odborového svazu (reformistické odborové internacionály). V letech 1919–1939 působil také jako poslanec Národního shromáždění za sociální demokracii a zasedal v mnoha institucích (např. Poradní sbor pro otázky hospodářské, Sociální ústav, Národní výbor pro vědeckou organizaci práce). Redigoval měsíčník Odborové sdružení českoslovanské (československé) a vydal několik publikací, zejména Odborové hnutí a ochranné zákonodárství dělnické v Evropě (1907) a Závodní výbory (1922). Na začátku okupace se pokusil zapojit do domácího odboje, ale záhy byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Mauthausen.

Rudolf Tayerle na XVIII. sjezdu Čs. sociálnědemokratické strany dělnické (Praha 16. 5. 1937)

cmkos_import3