Počátky samostatného Československa poznamenaly nejen velké národnostními rozpory a prudké spory o jeho hranice, ale také tíživé sociální problémy. Zemí prošla pandemie španělské chřipky, která decimovala obyvatelstvo zeslabené podvýživou a předchozími nemocemi, hospodářské potíže zasáhly všechny závody, plnící do té doby válečné zakázky. Vojáci, kteří se vraceli z fronty, nemohli proto nalézt zaměstnání, což bylo mimo jiné způsobeno i tím, že na jejich původních místech často pracovaly ženy, které je musely během války nahradit. Jen na počátku roku 1919 bylo evidováno 250000 nezaměstnaných. Ceny vzrostly závratnou rychlostí, což se ovšem vůbec nedalo říci o mzdách. Odhadovalo se, že reálná mzda poklesla na 37% úrovně roku 1913.

První republika trvala krátce, jen dvacet let, která se vtěsnala mezi dvě strašlivé války. Musela čelit agresivitě nepřátelských totalitních sil i celosvětové hospodářské krizi. Přesto se považuje za nejšťastnější období, které český národ ve své moderní historii prožil. Naši předkové si svého státu vážili. Věřili, že přes všechny obtíže se jim podaří vybudovat Československo jako stát demokratický, moderní a sociálně spravedlivý. V tomto úsilí hrály nemalou roli i odbory, které se podílely na formulování sociální politiky a zasahovaly do všech oblastí sociální péče a ochrany dělnictva.

První máj slavili naši předkové poprvé v roce 1890. Zástupy, které téměř ve všech státech Evropy a v USA vyšly do ulic, vyžadovaly uzákonění základního odborářského postulátu – osmihodinové pracovní doby. Další požadavky shrnul dělnický předák a básník Josef Krapka Náchodský: „Za svoji práci chceme po lidsku žíti.“ Koordinované vystoupení v jeden den mělo rovněž demonstrovat solidaritu pracujících, toužících žít ve světě bez válek.

Třináctý díl seriálu dokumentů, které se vztahují k událostem generální stávky v roce 1989.