Součástí projektu je popis některých případových studií diskriminace na pracovišti a sběr dat pomocí dotazníků, které se vyplňují ve všech zemích uvedeného regionu, ve třech vybraných odvětvích (zdravotnictví, obchodě a textilu), byť na menším vzorku do 150 dotazníků z každé země.

Do projektu je zapojen Výbor ČMKOS pro rovné příležitosti žen a mužů. Do distribuce dotazníků se aktivně zapojily v souladu se zadáním OS zdravotnictví, OS obchodu a OS TOK. Dotazníky vyplnili rovněž členové Vedení ČMKOS. Podařilo se získat 122 vyplněných dotazníků od pracujících žen, 27 odborových předáků a 17 manažerů. Výbor děkuje všem, kdo se na vyplňování dotazníků podíleli. V další fázi zástupkyně MEOK zpracují zprávu za celý region; závěry zprávy rovněž zprostředkujeme.

Realizace projektu vhodně zapadá do letošních akcí v rámci Evropského roku rovných příležitostí pro všechny, který pro r. 2007 vyhlásila EU.


Shrnujeme výsledky odpovědí na dotazníky od 122 zaměstnankyň:

Dotazníky vyplnily ženy především ve věku 35-54 let, vdané (bez dětí nebo s 1-2 dětmi), pracující na plný úvazek a na dobu neurčitou; jejich převažující vzdělání je středoškolské s maturitou. Pracují ve třech vybraných odvětvích jak ve veřejném sektoru (zdravotnictví), tak v soukromém (obchod a textil), kde působí zahraniční vlastníci. V těchto odvětvích převažují ženy - ve zdravotnictví je bezprostředním nadřízeným zpravidla žena, zatímco v odvětvích textilu a obchodu je jím muž.

Pokud jde o podmínky na pracovišti (mezilidské vztahy, hodnocení práce, hodnocení kvalifikace a jistotu zaměstnání), je nejvyšší míra spokojenosti kolem 35%, ovšem možnosti kariérního postupu jsou plošně ohodnoceny na celé pětistupňové škále (od nespokojenosti po spokojenost) kolem 20%.

Část dotazníku, která se věnuje přímo diskriminaci na pracovišti, ukazuje, že opatření na pracovišti bývají přijata, ale nejsou dostatečně známa. Zajímavé však byly odpovědi na otázku, zda v podniku existuje jasná procedura, jak reagovat, pokud je zaměstnanec (zaměstnankyně) vystaven(a) jakékoli diskriminaci - odpovědi byly v 66% případů kladné; 40% žen odpovědělo, že diskriminace založená na rozdílu mezi muži a ženami (genderová diskriminace) se na jejich pracovišti považuje za závažnou diskriminaci.

Slaďování pracovního a rodinného, resp. soukromého, života je v současnosti velmi diskutovaný problém v naší společnosti, zejména ve spojitosti s tzv. konceptem flexicurity. Šetření ukazuje, že zařízení pro děti na podniku či v místě bydliště, která by byla k dispozici pro zaměstnance s dětmi, chybějí (udává 58% dotázaných) a podniky neposkytují takřka vůbec finanční příspěvky na náklady spojené s péčí o děti zajišťovanou v zařízeních či osobami v soukromí (95% záporných odpovědí). Totéž platí o nedostatku zařízení pro závislé členy rodiny (postrádá je 78% dotázaných). Je zřejmé, že těmto otázkám je třeba věnovat větší pozornost v kolektivním vyjednávání - respondenti v 65% případů nenacházejí zvláštní ustanovení týkající se podpory slaďování rodinného a pracovního života v kolektivních smlouvách. Nicméně zaměstnanci a zaměstnankyně dávají většinou přednost zajištění dopravy do/a ze zaměstnání, lepším pracovním podmínkám, penzijnímu zabezpečení a zdravotní péči jakožto hlavním opatřením v oblasti slaďování pracovního a rodinného života v kolektivních smlouvách nebo podnikových vnitřních předpisech.

Pokud jde o jasná kritéria a podmínky pro pracovní postup v podniku, odpovědi odpovídají zjištěním (ne)spokojenosti s kariérním postupem – převažuje spíše negativní hodnocení (54%). Ovšem zatímco postupy a podmínky pro to, aby se zaměstnanec či zaměstnankyně mohl(a) účastnit na vzdělávání, odborného školení atd., které souvisejí s jeho či její prací, nejsou považovány za zcela transparentní (41% „ano“ a 37% „ne“), účast na odborném vzdělávání je vysoká (79%).

Výsledky odpovědí týkající se rozdílů v odměňování mužů a žen potvrzují známou skutečnost: vnímá se, že muži mají v podnicích v průměru vyšší mzdy než ženy (65% kladných odpovědí). Potvrzuje se také, že existuje povědomí o mzdových rozdílech za stejnou (obdobnou) práci nebo za splnění stejných (či obdobných) úkolů, ale neukazuje se zcela jasně, že tento rozdíl by byl založen na rozdílu pohlaví (skutečnost může být ovlivněna tím, že odpovídaly ženy z takřka výhradně ženských kolektivů). Názor na transparentnost mzdové politiky je rozdělen na 50% ku 50%.

20% žen odpovědělo, že byly osobně obětí šikanování či sexuálního obtěžování, což je relativně vysoký počet. Verbální formy jsou nejčastější (22%), ale výsledky ukazují, že problém nemůže být podceňován.

V části dotazníku nazvané „priority pracující ženy při změně zaměstnání“ shledáváme toto pořadí: jistota zaměstnání, vyšší mzda a postup, rovné odměňování. Jsou to zcela jednoznačné priority, i když převažuje kladné hodnocení osobní ekonomické úrovně (v současnosti ji jako uspokojující označilo 65% žen a jako „nezměněnou“ či „lepší“ za posledních 5 let ji považuje cca 78% žen).

Na otázku „měla jste někdy problémy v práci, protože jste žena“ kladně odpovědělo 17% žen; z důvodu těhotenství mělo problémy 7% žen, z důvodu vyššího věku 9%.

V souladu s odpověďmi uvedenými výše, se v další části dotazníku potvrdilo, že kolektivní smlouvy nemívají speciální opatření pro muže či ženy s rodinnými povinnostmi, jedinou výjimkou je roční bezplatná lékařská prohlídka. Přitom většina dotázaných (60%) vyjádřila uspokojení se službami či ochranou, které poskytují odbory. 82% respondentek je členem odborů. Obtížně si však uvědomují, zda odborová organizace chrání ženy před diskriminací, jelikož 48% odpovědí zní „nevím o tom“ (13% je záporných).

Vnímání rovnosti žen a mužů na pracovišti: 48% dotázaných se domnívá, že s muži a ženami se na jejich pracovišti praktikuje rovné zacházení. S nejčastějšími formami diskriminace se ženy setkávají při plnění úkolů (42%), intenzita různých forem diskriminace je pociťována zhruba stejně (přístup k zaměstnání, pracovní smlouva, vzdělávání a kariérní postup, jistota zaměstnání, komunikace), tj. označují stupeň 3 v pětistupňové škále; intenzivněji jsou z hlediska diskriminace vnímány různé firemní benefity (odměny, mobily atd.).

Případy diskriminace žen ve větší míře než je běžný průměr lze podle získaných odpovědí najít převážně ve velkých soukromých firmách, v nadnárodních společnostech a v malých a středních podnicích. Na pracovním trhu jsou lidé nejčastěji diskriminováni ze tří důvodů: věku, zdravotních důvodů a rodinných povinností. Nejčastějšími oběťmi diskriminace na trhu práce a na pracovišti jsou starší ženy a ženy s handicapem . 

Nedávný výzkum provedený agenturou STEM v dubnu 2007 na širokém vzorku respondentů potvrdil závěry našeho, byť méně reprezentativního průzkumu. Za rozhodující faktory diskriminace pokládají lidé věk (87%), těhotenství a mateřství (75%) a zdravotní stav a postižení (72%). Diskriminaci z důvodu pohlaví shledává 56% respondentů, z důvodu rodinného stavu a povinností k rodině 49%. Z průzkumu vyplývá, že převážná většina obyvatel ČR považuje diskriminaci na trhu práce v ČR za reálný problém.