• Zveřejněno: 21.07.2013

Plánování politik pro oblast BOZP bylo na úrovni Evropských Společenství zahájeno již před více než 30 léty. Evropská komise přijala svůj první akční program v této oblasti v roce 1978. Od té doby vyhlašovala každých 5 let prostřednictvím podobných programů soubor priorit pro činnost Společenství s cílem harmonizovat pracovní podmínky stanovením základů pro společnou legislativu. Od roku 2002 došlo v tomto plánování ke změně terminologie. „Akční program“ se přejmenoval na „strategii“. Změna terminologie však nepřispěla ke zkvalitnění obsahu. Akční programy často skutečně vedly ke stanoveným cílům, byly přesně a dobře nasměrovány. Stanovovaly seznam praktických činností, které Evropské Společenství zavede do praxe. Braly ohled na politická rozhodnutí přijatá prostřednictvím Římské smlouvy o Evropských Společenstvích z roku 1986, která ve své podstatě stanovila rámec pro harmonizaci pracovních podmínek na základě evropských směrnic. Strategie pak přinesly nový trend vyznačující dávající velký prostor popisu situace a mnohem menší ke skutečným úkolům a stimulaci všech aktérů aktivně přispívajících k budování politik v oblasti BOZP. Návrhy k legislativním úpravám se tak stávaly velmi nejasnými a časový rámec pro jejich zavedení nebyl přesně stanoven.

Poslední strategie pokrývala léta 2007 - 2012. Až při vlastním přijetí strategie byl stanoven její konkrétní cíl: snížit v předmětném období počet pracovních úrazů o 25 %. Tento cíl byl nastaven bez skutečné a zodpovědné analýzy trendů v pracovních podmínkách - šlo jen o čísla.

Evropská unie však má k dispozici údaje o pracovních úrazech, které, přes podceňování skutečného počtu pracovních úrazů, mohou výše uvedené trendy pojmenovat. Jak je známo, zdravotní problémy mají závažnější dopady a přesto jsou často opomíjeny při stanovování preventivních opatření. Statistiky nemocí z povolání jsou v zemích EU mnohem rozdílnější, než tomu je u případu pracovních úrazů. Výzkumníci, kteří vyhledávají přesnější údaje o některých nemocech spojených s prací, se často uchylují k průzkumům, založeným na osobním vnímání pracovníků. Kromě problémů se statistikou je prevence nemocí způsobených prací tou oblastí, na kterou by se EU měla v budoucnu nejvíce zaměřit. Původní představa počítala s tím, že před definováním nové strategie budou vyhodnoceny dopady či účinnost strategie 2007 - 2012, tak, aby mohla být využity zkušenosti z její aplikace a ze změn pracovních podmínek, ke kterým v mezidobí došlo.

Zpoždění

Základní práce na nové strategii byly zahájeny bez průtahů. Střednědobé hodnocení současné strategie Evropským parlamentem a Poradním Výborem Evropské komise pro BOZP proběhlo v předpokládaném časovém plánu.

Na konci roku 2011 však Komise přišla s nervózní změnou postoje: je zde potřeba nějaké strategie pro BOZP v situaci, kdy ekonomika je v krizi? Možná bychom se měli zeptat na odpověď všech aktérů i občanů EU a využít možností, které nám poskytuje e-demokracie. Anebo že bychom jen prodloužili platnost současné strategie? Neměli bychom pomoci firmám snížením „byrokratických závazků“ vyplývajících ze současné legislativy?

Práce na nové strategii byly zpožděny. Ukazovala se stoupající nechuť ke zlepšování pracovních podmínek. Stále více vyplývaly na povrch sdělení jako - ano, pracovní místa to je to o co tady jde, ale skutečně dobrá pracovní místa můžeme dnes považovat  za luxus. Nakonec, při hodnocení předchozí v závěru roku 2012 se ukázalo, že klíčové legislativní cíle tohoto programu (revize směrnice o karcinogenech a přijetí směrnice o MSD) byly odloženy. Při takovéto podfinancované a nekonzistentně aplikované strategii bude skutečně obtížné obhájit potřebu silné a ambiciózní strategie pro následující období.

Komisař pro zaměstnanost a sociální věci Laszlo Andor se v odpovědi na dotaz poslankyně EP Karimy Deli ze 14. února 2013 vyhnul jakékoliv odpovědi na přijetí nové strategie a uvedl jen, že „Při stanovování priorit pro novou strategii BOZP vezme Komise v úvahu názory všech zapojených aktérů“. To nepředstavuje žádný seriózní slib, neboť z takovéto situace lze jednoduše vybruslit tvrzením, že různí aktéři mají různé požadavky. Nová Evropské komise bude instalovaná v roce 2014. Z toho lze vyvodit, že pokud nebude přijato politické rozhodnutí před koncem léta 2013, spadne Evropská strategie BOZP pro léta 2013 - 2020 do portfolia nové Komise a nově navoleného Evropského Parlamentu.

Pracovní podmínky dnes

Údaje o trendech v oblasti pracovních podmínek v Evropě však napovídají tomu, že kurz přijatý Evropskou Komisí je krátkozraký. Evropský průzkum pracovních podmínek provedený v roce 2010 Dublinskou nadací ukázal na růst sociálních nerovností v mnoha oblastech. Rozdíl mezi jednotlivými členskými státy je velmi znepokojující v celé řadě indikátorů. Celkově se situace zhoršila pro manuální pracovníky, o čemž jasně vypovídá specifický indikátor - hodnocení toho, zda budu moci vykonávat stejnou práci po dosažení 60 let věku. Studie publikovaná nedávno ETUI rovněž ukazuje signifikantní rozdíly mezi jednotlivými profesemi.

Trendy v pracovních úrazech nenaznačují, že by docházelo ke zhoršování pracovních podmínek. Ve všech vyspělých zemích je však dlouhodobý trend snižování počtu pracovních úrazů spojen s různými faktory - úbytek nebo rušení některých profesí nebo celých odvětví, technologická vylepšení, přesun rizika do jiných zemí, obecně lépe vzdělaná pracovní síla a akumulované důsledky preventivních činností a úsilí věnovaných této oblasti po mnoho desetiletí. Hlavním cílem úrazové prevence musí být minimalizace rozdílů mezi profesemi a mezi pracovníky zapojených do systému subdodavatelských řetězců.
Naopak, mnohem více problémů nastává tam, kde jsou pracovníci dlouhodobě vystaveni nebezpečným faktorům pracovního prostředí. Většina manuálních a velký podíl nemanuálních pracovníků považuje své pracovní podmínky za neúnosné. Tyto podmínky výrazně zhoršují zdravotní stav u vyšších kategorií pracovníků a výrazně omezují průměrný věk u všech pracovníků, kteří jsou při práci exponováni karcinogenním látkám.
Co je motorem prevence

Agentura v Bilbao provedla průzkum ke zjištění motorů a překážek pro systematickou prevenci na pracovišti. K tomu využila téměř 36000 telefonických rozhovorů se zástupci podniků veřejné i soukromé sféry, zaměstnávajících alespoň 10 zaměstnanců. První kontaktované osoba byl zaměstnavatel nebo vrcholový manažer. Pokud manažer potvrdil existenci zástupce zaměstnanců pro BOZP, byl kontaktován také on, aby pro průzkum byly k dispozici dva nezávislé názory na to, co se v podniku děje. Otázky se zabývaly obecně řízením BOZP v podniku, psychosociálními riziky a účastí zaměstnanců na BOZP.

Jedno z otázek se týkala motivace k preventivní činnosti. Odpověď byla jasná pro všechny typy podniků. Hlavním faktorem, který motivuje podniky k rozvíjení preventivních politik je existence legislativy. 90 % podniků přiznalo, že naplnění právních povinností je zásadním podnětem k činnostem v této oblasti. To byl hlavní argument ve 22 z 27 zemí. U některých jiných faktorů jsou rozdíly mnohem vyšší. Pokud jde o psychosociální nebezpečí, u kterých právní rámec není často vypracován tak kvalitně jako u tradičních nebezpečí, zůstává i zde naplnění právních požadavků hlavním motorem pro prevenci (63 %). A i to je vysoko nad ostatními faktory, které jsou v rozmezí od 36 % (požadavky zaměstnanců nebo jejich zástupců) do11 % (obavy z vysoké absence).

Druhým nejčastěji uváděným faktorem vedoucím k preventivní činnosti je požadavek zaměstnanců nebo jejich zástupců. Byl uveden třemi ze čtyř podniků. U tohoto faktoru je citelný rozdíl mezi jednotlivými zeměmi - od 23 % v Maďarsku po 91 % ve Finsku.

Ekonomické důvody, jako jsou požadavky klientů, nebo obava o reputaci, nedostatek zájmu managementu nebo zaměstnanců anebo jiné ekonomické a provozní faktory hrají jen omezenou roli. Rovněž tak tlak ze strany inspektorátů práce – pochopitelně ovlivněný poddimenzováním stavu inspektorů a malou pravděpodobností inspekční návštěvy - hraje malou roli. Navíc jsou zde signifikantní rozdíly - např. 16 % v Maďarsku oproti 60 % v Německu. Pokud se týká psychosociálních rizik, tlak ze strany inspektorátů je nízký (16 % podniků).

Průzkum bere v potaz zdroje zaměstnavatelů pro prevenci. Nejčastější odpovědí při identifikování překážek je nedostatek  zdrojů, jako je čas, personál nebo peníze. To se týká 36 % podniků. Rovněž zde jsou velké rozdíly mezi zeměmi - takové problémy hlásí např. tři ze čtyř rumunských podniků a jen jeden z pěti rakouských podniků.

Tato fakta nám napovídají dva závěry pro budoucí strategii Společenství pro BOZP. Prvním je, že zlepšování legislativního rámce je zásadním předpokladem pro harmonizování národních situací. Většina směrnic vešla v platnost mezi roky 1989 a 1995. Domnívat se, že velké úsilí, které bylo vynaloženo na vypracování této legislativy před 20 lety, může úspěšně vyřešit všechny problémy dneška, je iluzorní.

Navíc, základní cíl činnosti EU v BOZP musí být posílení pilířů prevence prostřednictvím rozšíření a větší podpory zástupců zaměstnanců pro BOZP, rozvíjení efektivních a nezávislých preventivních služeb a zajištění adekvátních zdrojů pro inspekci práce.

Dopady krize

Požadovat méně výraznou strategii, popř. žádnou strategii pro BOZP s odvoláním se na negativní dopady ekonomické a finanční krize na zaměstnanost a pracovní místa je fatální chybou. Zkušenosti z jiných krizí nám ukazují, že v takovýchto obdobích byly pracovní podmínky zhoršeny a že právě politika v oblasti BOZP je nezbytná k tomu, aby bylo minimalizováno riziko, kterému jsou vystavováni pracovníci ve zvýšené míře.

Stručně řečeno, na začátku krize se zdá, že dochází k poklesu pracovní úrazovosti. To se děje obvykle v důsledku toho, že nejrizikovější odvětví s nejvyšší úrazovou četností jsou krizí zasaženy nejdříve, např. stavebnictví. To může vést k nebezpečným závěrům, že zde vzniká prostor pro snížení rozsahu preventivních činností. Pak se počet pracovních úrazů vrací na původní mez, obvykle společně s nárůstem pracovních míst. Roli zde hrají různé faktory: omezení investic do modernějších a méně nebezpečných zařízení, ztráta zkušeností nabytých dlouhodobou prací, často spojená s větší zranitelností pracovníků, slabší pozice pracovníků při ochraně jejich práv daná situací, ve které se udržení práce stává prioritou.

Pokud se týče dopadů na zdraví, krize obvykle nepřináší žádné snížení počtu nemocí z povolání. Různé již zmíněné faktory, týkající se pracovních úrazů jsou doplněny psychosociálními faktory, kterým je vystaven mnohonásobně větší počet pracovníků ve srovnáním s jiným, nekrizovým obdobím. Pro některá odvětví, jako jsou např. zdravotnictví, školství, či sociální služby, ekonomická krize znamená často výrazné navýšení pracovní zátěže v době, kdy vlády výrazně snižují výdaje pro tyto služby. Nelze opomenout fakt, že v těchto činnostech jsou ve větším množství zapojeny ženy. Podle švédského výzkumu ze 70. let, je proto dopad těchto opatření velmi drastický na zdraví mladých žen.

Krize přinášejí rovněž nárůst sociálních nerovností a deregulaci. Tento trend je nutno zvrátit a stanovit takové strategie, které zajistí pracovníkům rovné příležitosti a které umožní dostat pracovní podmínky pod sociální (společenskou) kontrolu. BOZP je součástí takovýchto debat.

Musíme tedy požadovat novou Evropskou strategii pro BOZP. Tato strategie musí navíc zakotvit více politických témat, než tomu bylo v minulosti. V některých členských státech je BOZP považována za brzdu ekonomického rozvoje. Velká Británie stojí na kapitánském můstku v tomto boji. Rovněž některé zaměstnavatelské organizace považují BOZP za hlavní cíl svého deregulačního lobbingu a snaží se ovlivnit rozhodování Komise v této oblasti. Naopak, Evropský parlament nedávno vydal jasné stanovisko požadující více ambiciózní a moderní strategii pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Nyní, v dubnu 2013, nevíme mnoho o tom, k čemu dojde v příštích týdnech a měsících. Čekáme na něco, co už tady mělo dávno být a co nám mělo přinést jasné vzkazy o prioritách a cestách k jejich naplnění. Godot (prozatím) nepřichází.

Zdržování strategie, snahy o její rozmělnění, návrhy vedoucí k simplifikaci a deregulaci mohou mít závažné následky pro zdraví pracující populace v Evropské Unii. Je rovněž věcí členských států aby urgentně požadovaly co nejrychlejší dovedení prací na strategii do zdárného konce.

 
Dodatek: Poslední vývoj
 

Koncem května 2013 odstartovala   Evropská komise tříměsíční tzv. veřejnou konzultaci, prostřednictvím které se míní seznámit s názory veřejnosti na obsah nové strategie v návaznosti na výsledky hodnocení strategie stanovené pro období 2007–2012. Přes všechny pochyby o relevanci této procedury bude nutné se ji v co největší míře zúčastnit a připomenout hlavni problémy, kterým jsou dnes vystaveni pracovnici na evropských pracovištích, v různých odvětvích a různě velkých podnicích a obecně v čase ekonomické krize.   

Evropská veřejnost se může k dané problematice vyjádřit prostřednictvím webové stránky Komise do 26. srpna 2013. Příspěvky (odpovědi na dotazník) jsou vítány zejména od zástupců veřejných orgánů členských států, organizací zastupujících zaměstnance i zaměstnavatele a od zainteresovaných subjektů a odborníků, kteří se bezpečností a ochranou zdraví při práci zabývají. Konzultace se však může zúčastnit každý občan EU[1].

Evropská oborová konfederace stejně tak jako Evropský odborový institut zaslali svá vyjádření podporující stanoviska přijatá v rámci odborové kampaně za novou strategii ihned po vyhlášení veřejné konzultace. Obě organizace zároveň vyjádřily přesvědčení, že předmětná konzultace nebude sloužit jen jako procedura k oddálení přijetí strategie, ale naopak posílí pozici BOZP na úrovni Evropské unie, v jejích jednotlivých politikách i v členských zemích EU.

cmkos_import