Úvodem

Úvodem našeho rozboru je podle našeho názoru naprosto nezbytné připomenout důvody, které k vypracování tohoto dokumentu vůbec vedly. Proces, na jehož konci se nachází předložený materiál, byl ve skutečnosti poměrně dlouhý a složitý.

Na jednáních tripartity na podzim minulého roku, naposledy v prosinci 2011, vyzvali zaměstnavatelé a také odbory vládu, aby začala urychleně pracovat (vzhledem k blížícímu se dalšímu kolu hospodářské krize) na aktivních prorůstových opatřeních. Zástupci vlády tehdy prohlásili, že vláda tento dokument chystá a že bude k dispozici na počátku roku 2012. V uvedeném termínu se však místo dokumentu zabývajícího se protikrizovou hospodářskou politikou objevil další „Kalouskův balíček“. Hospodářská politika vlády se smrštila na představení nových rozpočtových škrtů v roce 2012 a na eliminaci údajných hrozících dalších schodků v letech 2013–2015.

Bezprostředně po uveřejnění tohoto dokumentu ČMKOS deklarovala, že jde ve skutečnosti o přesný opak toho, co sociální partneři požadovali a co koneckonců vláda slíbila. „Opatření obsažená v Kalouskově balíčku a následně vládou schválená v podobě tzv. 16 bodů jsou ve skutečnosti nástrojem na prohloubení ekonomické krize. Škrty a nárůst zdanění spotřeby jsou totiž vražednou kombinací pro ekonomický růst. Tato opatření vlády vyvolávají oprávněné přesvědčení, že zavedou ČR na cestu dalšího poklesu ekonomiky a tím i dalších schodků veřejných rozpočtů“.

Je třeba říci, že přijetí „stabilizačního programu 16 bodů“ v dubnu 2012 doprovázely ze strany vlády opakované přísliby na vypracování prorůstových opatření, které významně přispějí k překonání současné ekonomické krize. 

Výsledkem těchto snah je pak tento dokument předkládaný „po dohodě se Svazem průmyslu a dopravy ČR a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů“. Odbory ke spolupráci na těchto opatřeních (jak také jinak, když se jich tyto věci v zásadě netýkají, jak se zřejmě vláda domnívá) přizvány nebyly. A ze způsobu projednávání tohoto materiálu ve strukturách RHSD se ukazuje, že se koneckonců ani neočekává, že by se měly odbory nějak zvlášť k tomuto materiálu vyjadřovat.

Tento závažný dokument byl zpracován ve dvou krocích. První varianta dokumentu byla předložena dne 10. října 2012 (po přerušení projednávání ve vládě), přičemž jednání pracovního týmu RHSD pro hospodářskou politiku se konalo hned 11. října ráno a zasedání tripartity pak po víkendu dne 16. října. 

Druhá varianta pak byla předložena k jednání na RHSD dne 20. 12. 2012 (dokument byl rozeslán 12. 12. a zasedání pracovního týmu RHSD pro hospodářskou politiku se uskutečnilo dne 17.12.

Je možné říci, rozdíl mezi těmito dvěma variantami je jen optický – rozhodně není ve způsobu či hloubce zpracování. Jestliže první varianta měla celkem 80 opatření, pak současná varianta má 71 opatřením, která jsou totožná s návrhem ze října 2012.  

Je také výmluvné, že opatření, která „vypadla“ byla ta, která byla v  říjnu předkládána s rozporem. Jde především o původní návrhy ponechat sazby DPH na úrovni roku 2012 a odložit spuštění II. pilíře důchodové reformy. Je naprosto evidentní, že přesně opačný postup, který zvolila vláda, bude zcela nepochybně mít negativní dopad na hospodářský růst.

 

Připomínky

K tomu, abychom se vůbec měli zabývat řešením současné hospodářské situace, bychom potřebovali si ujasnit, zda ekonomika je v krizi či nikoli. Zatím z úst zodpovědných ministrů české vlády nezaznělo jednoznačné přiznání toho, že ekonomika je v krizi – dokonce velmi těžké krizi a že její řešení nebude krátkodobé. Právě přiznání krize by mohlo být tím, co by nasměrovalo řešení současné situace ke konkrétním opatřením, jak krizi řešit, protože by umožnilo alespoň pochopit její příčiny.

Vláda zcela programově odmítá přiznat, že česká ekonomika je v krizi. Nestačí jí k tomu data o tom, že HDP již klesá čtyři čtvrtletí - nejdéle v posledních dvaceti letech - a zatím náznaky obratu k lepšímu nejsou patrné.

A pokud snad takovou krizi je ochotna přiznat, pak z jejího vzniku viní především obyvatelstvo, které podle jejího názoru šetří a nechce utrácet a proto klesá HDP, neboť se snižuje jeho hlavní součást – soukromá spotřeba. Přirozeně z pozice vysokých vládních úředníků je velmi obtížné pochopit, jak je možné, že většina obyvatelstva a zejména zaměstnanců nemá dostatek finančních prostředků k dalšímu zvyšování výdajů, když právě těmto vládním úředníkům – jak ukazují některá data – rostou platy a odměny do – pro řadového zaměstnance – sotva představitelných rozměrů. Pokud skutečně budou vládní úředníci měřit velikost krize vlastní peněženkou - „jak moc mají naditou šrajtofli“ řečeno ve zkratce - pak ještě dlouho pro ně žádná krize existovat nebude.  

Právě ona neschopnost přiznat současnou krizi a pochopit její hloubku (ale i úlohu dosavadní vládní hospodářské politiky v ní – přesněji v jejím prohlubování) poznamenává celý předložený dokument.

Ve skutečnosti se předložený materiál problematikou ekonomického růstu a aktivním opatřením hospodářské politiky směřujícím ke zmírnění nastupující ekonomické krize a ke zmírnění hrozícího opakujícího se poklesu ekonomiky vůbec nezabývá. Tato kruciální otázka nejbližší budoucnosti České republiky byla zaměněna za řešení problematiky tzv. nápravy podnikatelského prostředí (a to ještě jen v některých ohledech)[1].

Je poměrně překvapivé, že na tuto zásadní změnu zadání ochotně přistoupili zástupci podnikatelů v situaci, kdy evidentně hrozí otevření dalšího kola ekonomické a sociální krize České republiky. Tím, že se stali faktickými spolupředkladateli tohoto dokumentu umožňují vládě vytvářet dojem, že se pro podporu reálné ekonomiky resp. ekonomického růstu opravdu něco dělá.

Co je však ještě horší, předložením tohoto dokumentu fakticky umožňují vládě vyhnout se nepříjemné debatě o zjevně protirůstovém charakteru její hospodářské politiky, který snad nejlépe koncentrován v Návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 2013. Pokud by se totiž chtělo opravdu něco udělat pro ekonomický růst České republiky, musela by se zásadně změnit právě tato protirůstová politika vlády ČR, která např. vede k tomu, že rozdíl mezi českou ekonomikou a nejbližšími zeměmi (sousedy české ekonomiky) se zvětšuje. Tyto země – na rozdíl do české ekonomiky - zaznamenávají, byť skromný, ekonomický růst a česká ekonomika jednoznačný pokles, který se zatím zrychluje.

Toho si však předložený dokument svým zcela zřetelně chtěným neukotvením v současné české ekonomické realitě vůbec nevšímá (vedle rozpočtu jde např. i o připravované, schválené či již probíhající různé „reformy“ a jejich dopady atd.).    

V žádném případě tedy nejde - a ani nemůže jít - o náznak prorůstové politiky, ale spíše o seznam – a zde musíme konstatovat, že svého druhu „předem povolených“ - opatření různé míry významnosti. O jejich vztahu k ekonomickému růstu v dohledné časové periodě lze s úspěchem pochybovat.

 Z dokumentu je naprosto jasné, že se „povolená“ opatření se v zásadě vůbec nedotýkají (a ani nemohou dotýkat) financí. Důsledkem pak je, že se dokument tváří, že lze řešit nejrozsáhlejší krizi, kterou za posledních dvacet let česká ekonomika prochází, v podstatě bez peněz, – bez investic, bez reálných opatření ke stimulaci produkce. My si to nemyslíme.

Předložený dokument navrhuje 71 opatření nejrůznějšího charakteru – od zásadních až po řešení dílčí. Zdá se však, že některé oblasti zůstávají předkladateli zcela nedotčeny např. finance. I to je, jak již bylo řečeno, pro předkládaný dokument příznačné.

Např. se navrhuje „vytvořit institucionálně zastřešený systém koordinace hospodářské politiky na centrální úrovni za účelem realizace vládou přijaté Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti“. Jaký smysl má taková instituce? Bude vybavena příslušnými pravomocemi a také prostředky, jak takovou strategii realizovat? Bude to diskusní platforma nebo instituce, která může mít rozhodovací pravomoci? Kdo se bude zabývat dalšími vládou přijatými strategiemi?

Tento samotný bod je vlastně přiznáním současné vlády, že nemá žádnou hospodářskou strategii, že nikdo na úrovni vlády nekoordinuje hospodářskou politiku. Změní v těchto podmínkách vytvoření takové instituce něco na hospodářské politice vlády, pokud až dosud - do poloviny svého mandátu - vláda žádnou takovou strategii nepotřebovala?

Nakonec neschopnost současné vlády dohodnout se na poměrně jednoduchých záležitostech - v podstatě běžné agendě - dokumentuje i další bod, který požaduje „uzavřít dohodu mezi MZV a MPO stanovující společné řídící mechanismy v oblasti zahraničního obchodu.“ A tuto dohodu má garantovat předseda vlády. Myslí si předkladatelé, že tato spolupráce, která podle všeho dosud nefungovala, začne v nových podmínkách – tedy po podpisu - fungovat? Změní to účast předsedy vlády? O tom lze bez nadsázky velmi pochybovat…. Skutečně se podaří tuto dohodu uzavřít – jak si autoři myslí, do 31.12.2012?

Nejde ve skutečnosti o pokus - těmito tzv. prorůstovými opatřeními v některých případech - řešit jen vzájemné nesrovnalosti mezi členy vlády, které pokud by vláda byla skutečně dělným orgánem, musely být dávno vyřešeny? Mohou taková opatření mít vůbec efekt, který jeho předkladatelé očekávají?

Předkladatelé vytyčili 18 opatření s maximální prioritou. V naprosté většině případů jde o opatření, která již byla řešena v jiných usneseních vlády resp. vláda je měla řešit v pracovním pořádku.

Možná by autoři právě těchto v podstatě zcela formálních a tudíž sotva účinných opatření měli odhadnout, jak výrazně právě tato opatření urychlí hospodářský růst v ČR. Jak např. budou novelou kompetenčního zákona řešit daňové úniky a kdy vlastně se lze dočkat jejího efektu?

Výčet těchto opatření s tzv. vysokou prioritou sice signalizuje, že vládě chybí zřetelná koordinace hospodářské politiky, ale je to také signál toho, že se předchozí usnesení nerealizují – a proto se nyní využívá tato příležitost, jak se znovu k předchozí agendě vracet.

Proto také se zde objevují návrhy – jako „důsledně uplatňovat obecné zásady RIA apod.“ Pro koho má taková deklarace vůbec smysl?

Zajímavé je, jak vláda řeší jeden ze závažných problémů dneška - korupci. Navrhuje „realizovat všechna opatření v přijatém protikorupčním programu vlády“. Až dosud všechna opatření nebyla realizována? Pokud se tento program již úspěšně realizuje, pak proč ho zde znovu připomínat?

Předkladatelé by také měli minimálně odhadnout, kdy se konkrétně projeví efekt jimi navrhovaných opatření jak na růstu HDP, tak i na zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti.  Možná by potom dospěli k závěru, že očekávat rychlý a výrazný efekt od těchto opatření nelze, že daleko spíše je tento dokument jenom další z řady těch, které – byť vedeny ušlechtilými úmysly – zůstanou jenom na papíře. A za nějakou dobu se začnou opět připravovat další prorůstová opatření, která možná budou vedena snahou naplnit to, co tento dokument nedokázal splnit. Bohužel. Ekonomika na to, až se někdo opravdu seriózně začne zabývat ekonomickým růstem mezitím nepočká.