První praktické aktivity sociálních partnerů v boji proti korupci a za zamezení nekalých praktik na trhu a vytvoření rovných podmínek pro podnikání se ve větším měřítku se totiž začaly objevovat již ve druhé polovině 90. let jako aktuální reakce na enormní nárůst nelegálního zboží na českém trhu a vyvrcholily v roce 2000 ustanovením Pracovní skupiny Rady hospodářské a sociální dohody ČR pro řešení problematiky nelegálních dovozů. Ustanovení pracovní skupiny předcházelo několikaleté úsilí podnikatelů a odborářů o řešení situace na vnitřním trhu, zejména nekorektního dovozu textilního a obuvnického zboží a jeho následného prodeje za nereálné ceny. Součástí tohoto úsilí byla i petice obchodních firem a výrobců v oblasti textilu „Za obchod bez pašovaných a neproclených výrobků, které na přelomu let 1998 a 1999 podepsalo na 12 000 obchodníků a výrobců z celé ČR. Požadovaly v ní zejména urychlené přezkoumání podmínek, za kterých jsou udělovány živnostenské listy cizím státním příslušníkům pro prodej a nákup zboží a urychlené důsledné a systematické provádění kontroly jejich účetnictví, skladové evidence a prokazování původu jejich zboží a majetku. Autoři petice argumentovali mimo jiné i tím, že zboží ve stánkovém prodeji je prodáváno za ceny, za které ani nelze nakoupit suroviny k jejich výrobě.
V rámci ustanovené pracovní skupiny tripartity byla sociálními partnery v letech 2000 - 2002 navrhována celá řada konkrétních opatření k omezení nekalých ekonomických praktik. Jedním z těchto návrhů bylo i podnikateli v obchodě prosazované plošné zavedení registračních pokladen s fiskální pamětí. Jejich zavedení bylo sociálními partnery chápáno jako klíčový nástroj jak k nastavení férového podnikatelského prostředí tak i významný nástroj boje proti daňovým únikům (nejen na DPH, ale i na dani z příjmu a na pojistných platbách). Na tomto opatření bylo dosaženo s vládou dohody. Byla připravena zákonná norma. Bohužel tehdejší menšinové vládě, ani podnikatelům se pro tento návrh se nedařilo zajistit v tehdejším Parlamentu u pravicových stran (ODS, KDU/ČSL, US/DEU) V této souvislosti je velmi zajímavé, jak své vystoupení v PS Parlamentu ČR hodnotili sami podnikatelé z Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů: „ K návrhu zákona o registračních pokladnách byl uspořádán (podnikatelskými svazy) samostatný seminář za hojné účasti podnikatelů, ale s minimálním zastoupením poslanců. ….Projednávání zákona bylo přerušeno pro nedostatek času a také pro značný odpor poslanců, kteří se opírají o názory jednotlivců, kterým bypřijetí zákona neumožňovalo, nebo alespoň komplikovalo jejich současné, pro ně výhodné praktiky. Názor jednotlivce zde měl stejnou, nebo dokonce větší váhu, než názor mnoha podnikatelů sdružených do podnikatelského svazu.“
Problematika kontrolních pokladen se (pod tlakem odborů i podnikatelů) se vrátila do hry v letech 2002-20O3 při přípravách dvou etap tzv. Špidlovy reformy veřejných financí. Špidlova vláda byla sice většinová, nicméně koaliční partneři ČSSD nebyli žádnými příznivci skutečného zavedení těchto pokladen. To se projevilo v systematickém torpédování účinnosti tohoto opatření při koaličních jednáních a nakonec i v definitivním zrušení již přijatého zákona. Peripetie projednávání zavedení kontroních pokladen s fiskální pamětí je velmi poučná.
Při přípravě druhé etapy reformy veřejných financí (letní měsíce 2003) bylo tedy zavedení kontrolních pokladen rozšířeno i na oblast maloobchodu a veřejného stravování (mimo zůstala celá oblast služeb). Pokladny však neměly mít povinnou fiskální paměť. Tím by byl efekt jejich zavedení ve vztahu k omezení krácení tržeb prakticky vynulován. Teprve napotřetí (za nové vlády S. Grosse v polovině roku 2004) se podařilo prosadit povinné zavedení kontrolních pokladen s fiskální pamětí – i když s působností až od roku 2007.
Torpédování tohoto složitě dojednávaného systému však pokračovalo i nadále. Na podzim 2005 totiž došlo ke zrušení povinného vydávání účtenek. Tímto opatřením byla zrušena jedna z podstatných podmínek pro účinnost kontrolních pokladen v boji proti krácení tržeb.
Tyto podstatné podmínky jsou čtyři : - kontrolní pokladnou musí procházet co nejširší okruh hotovostních plateb za zboží a služby, - kontrolní pokladna musí mít fiskální paměť, která je chráněna proti nelegální manipulaci prodávajícím, - o každém nákupu musí prodávající vydat doklad pocházející z kontrolní pokladny s fiskální pamětí (to zajistí, aby každá transakce byla zanesena do fiskální paměti), - kontrolní orgány musí využívat záznamy z fiskálních pamětí při daňových kontrolách.
Výrazné zvyšování sazeb DPH (zvláště u základních životních potřeb) a snížení hranic pro registraci plátců DPH opět vrátilo do hry otázku zavedení kontrolních pokladen.
Stále silněji a zřetelněji jsou zřejmé důsledky toho, že v České republice neexistuje důsledná a prověřitelná evidence výše tržeb. To má za důsledek několik faktů.
Za prvé – v zásadě se nedá u malých smíšených obchodů v zemi (více než polovinu ovládá vietnamská a čínská diaspora) zkontrolovat zda jednotliví prodejci, deklarující se jako neplátci DPH skutečně hranici pro evidenci nepřekračují. Je stále evidentnější, že vůči poctivým registrovaným plátcům zde probíhá masívní nekalá konkurence. Za druhé – jsou stále zřejmější masívní daňové úniky na DPH, přímých daních i pojistném. Za třetí – neexistence kontrolních pokladen s fiskální pamětí podle některých známek svádí i velké prodejce k manipulaci s elektronickými systémy a k vyvádění části tržeb mimo účetní a daňovou evidenci ČR.
I to jsou důvody, proč se po nějakém čase, podnikatelé (vedle odborů, které s tím nikdy nepřestaly) začaly opět brát za zavedení kontrolních pokladen s fiskální pamětí. Jejich zavedení však evidentně nebude tak jednoduché. Na druhé straně „barikády“ totiž neúnavně hájí současný stav ministr financí Kalousek. Ten ministr Kalousek, který se mimo jiné v roce 2007 nové koalici velmi aktivně podílel na konečném zrušení zákona, který v předchozí koalici vyjednal…..
Výhrady k zavedení kontrolních pokladen, které se dnes objevují jsou ve skutečnosti pouze účelové. Jak ukázaly rozbory podnikatelů naprosto mimo realitu jsou například „odhady“ údajných 10 mld Kč, které by měl do kontrolních pokladen s fiskální pamětí investovat podnikatelských sektor (který ve skutečnosti kontrolní pokladny již má a jen by je stačilo doplnit o fiskální paměť. Zkušenosti se zavedením kontrolních pokladen u našich sousedů - na Slovensku a v Maďarsku jsou pozitivní. Zavedení kontrolních pokladen v těchto státech zvýšilo přiznané tržby o 20 – 30 %. K častým výhradám, že v Evropské unii nejsou kontrolní pokladny povinné ze zákona by bylo vhodné poznamenat, že kontrolní pokladny sice ve většině států EU nejsou povinné ze zákona, přesto je pokladníci používají ať na základě jiných legislativních úprav, či na doporučení odborových svazů. Navíc je zde účinná kontrola podnikatelských příjmů usnadněna tím, že většina zákazníků používá bezhotovostní platby, především bankovní a kreditní karty případně šeky (typické zejména pro Rakousko, GB a Francii ale i pro ostatní státy EU). V Německu je kontrola zajišťována ještě směrnicí o zdanitelných příjmech, kdy každý obchodník musí při výpočtu daní dokumentovat své denní tržby. I když si může zvolit libovolnou formu, většina kvůli dalším výhodám používá právě registrační pokladny.
Zdá se, že nekonečný příběh kontrolních pokladen bude pokračovat. Ministr Kalousek přišel se zlepšovacím návrhem. Proti pokladnám s fiskální pamětí postavil ideu údajně levnější varianty tzv. centrálního úložiště tržeb. Jaké tržby tam však bude ukládat, ty co dnes? Kdo prověří jejich hodnověrnost, když nebude existovat systém pokladen s fiskální pamětí, systém povinného vydávání účtenek atd? Všechno jen ne fungující systém kontrolních pokladen s fiskální pamětí! Inu starého psa novým kouskům nenaučíš (navíc když ty staré fígle pořád fungují).