• Zveřejněno: 20.12.2012

Jde o celkem 35 opatření, která pokrývají 8 základních oblastí – od daňových změn přes podporu podniků až po rozšíření vzdělávání atd. V předkládaném článku jsou ve stručné podobě zachyceny hlavní náměty těchto opatření s cílem ukázat českému čtenáři směry uvažování vládní administrativy v zemi EU, která reálně pociťuje dopady hospodářské krize. Také zemi, která se programově hlásí k rozvoji Evropské unie a která má svoji významnou váhu právě při tomto rozhodování a - kromě jiného - také zemi, kde se klade mimořádný důraz na rozvoj společenského dialogu jako základu demokracie ve společnosti a také s významným vlivem odborových organizací ve společenském životě.

Tento článek se opírá o daleko podrobnější výklad, který byl publikován Zbyňkem Fialou v několika částech na www.vasevec.cz (http://www.vasevec.cz/vip-blogy/zbynek-fiala-francie-proti-krizi-i). Originální znění těchto opatření je pak na této adrese http://www.gouvernement.fr/presse/pacte-national-pour-la-croissance-la-competitivite-et-l-emploi

Významná je i další skutečnost – tato opatření na podporu hospodářského růstu byla vypracována v komisi, které předsedal Luis Gallois - člověk z reálné hospodářské praxe, nikoli akademický ekonom nebo analytik banky či poradenské firmy. Narozen 1944 - prošel řadou řídících funkcí ve francouzském průmyslu – naposledy byl jedním ze dvou šéfů koncernu EADS (mezinárodní koncern s částečným podílem států – Francie, Německo, Španělsko), který zaměstnává více než 110 tisíc osob a s ročním obratem přesahujícím 50 mld €. EADS vyrábí leteckou a kosmickou techniku, jak civilní, tak vojenskou. Jendou z  divizí koncernu je také výrobce Airbusů.  Gallois je vůbec zvláštní člověk – solitér – píše se o něm, že oznámil na počátku roku 2012, že by měl dostat na odměnách 2,6 mil € a on prohlásil, že to je neúměrně mnoho a vyzval proto k omezení výše manažerských platů v průmyslu a sám věnoval část svého platu na sociální a humanitární účely.

První částí návrhu jsou daňové změny - v prvé řadě zavedení daňové slevy na podporu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti (CICE). Jde o slevu z objemu hrubých mezd ve firmě, které jsou nižší než 2,5 násobek minimální mzdy (SMIC). Tato sleva má přinést úspory v rozsahu 20 miliard euro během 3 let (z toho příští rok 10 miliard euro).

Firmy mohou se slevou, která odpovídá asi 6 % příslušných plateb, počítat už od začátku příštího roku, takže její ekonomický efekt přijde okamžitě. Návrh také požaduje, aby tato úspora byla využita ve prospěch investic anebo tvorby nových pracovních míst a neměla by být promrhána na dividendy akcionářům nebo odkup akcií. Nad použitím získaných prostředků by proto měly dohlížet podnikové výbory (podnikové rady).

Podnikový výbor (rada) není totožný s dozorčí radou, jak je známa z českých podmínek. Jde o institut, který byl zaveden již v roce 1945 a měl by dohlížet zejména na sociální otázky postavení zaměstnanců, ale vyjadřuje se i k otázkám strategie firmy apod. Jeho členové jsou voleni zaměstnanci a jeho zasedání se mohou zúčastnit i představitelé odborů, (pokud nejsou zvoleni za členy, nemají právo hlasovat).

Dalším požadavkem je zajistit dostupnost úvěrů pro malé a střední firmy. Vláda chce „mobilizovat celý arsenál prostředků“, jak krátkodobých intervencí, tak dlouhodobých opatření. Především však poskytne 500 milionů euro vznikající Veřejné investiční bance (BPI) na úvěrové garance malým a středním firmám.

Vytvořit akční plán proti prodlužování plateb u splatných faktur, k tomu bude připraven příslušný zákon. V současné době je placeno po lhůtě 60 procent faktur. Stát chce jít příkladem a zkrátit splatnost svých obchodních závazků na 20 dní do roku 2017 (do konce prezidentské pětiletky).

Vytvořit Veřejnou investiční banku (BPI), která bude poskytovat finanční služby včetně poradenství ve všech hlavních etapách života firem, jak se zdůrazňuje. Zde je nutno uvést, že francouzský návrh rozlišuje jiné kategorie malých a středních firem než jaké známe z naší praxe – jsou to velmi malé s méně než 20 zaměstnanci (TPE), malé a střední do 250 zaměstnanců (PME) a také podniky středně velké – do 5000 zaměstnanců (ETI). I pro takto velké podniky jsou tyto podpory určeny. 

Systém podpor počítá s tím, že na tyto účely bude vynaloženo až 42 mld €, které budou získány v systému Spořitelních knížek průmyslu (jde o nástroj zvýhodněného spoření, kde je vyšší nezdaněný úrok, ale limitovaný rozsah úložek). Dále by tato banka měla umožnit převést další 2 mld € na podporu státního programu investic do budoucnosti – opět určeného pro malé a střední podniky. 

Mimořádně zajímavý je také návrh - vrátit banky k jejich původnímu účelu, aby sloužily reálné ekonomice, což by se mělo projevit v chystaném zákonu o bankách, který by měl být připraven do konce letošního roku.

Usnadnit přístup malých, středních a zejména středně velkých firem na kapitálový trh vytvořením nové specializované burzy.

Získání prostředků pro tyto investice do rozvoje ekonomiky se zakládá na zvýšení celkové sazby DPH. V současné době má Francie čtyři sazby DPH, přitom čtvrtou sazbu DPH zavedla v roce 2012 (z důvodů fiskálních). Je to zajímavé také ve světle diskusí o vývoji sazeb DPH v české ekonomice, kde stále panuje představa, že nelze mít více než dvě sazby. 

Nejnižší – super snížená – sazba 2,1 % je uplatňována především pro léky hrazené ze zdravotního pojištění a také pro některé tiskoviny. Povšimněme si zařazení léků hrazených zdravotním pojištěním do nejnižší sazby – proč zde mít vyšší sazbu DPH, která se musí uhradit vyšším výběrem pojistného a kromě jiného také dotací z rozpočtu. 

Snížená sazba 5,5 % se týká především potravin, nealkoholických nápojů a také cukrovinek, předmětů pro hendikepované, dodávek elektřiny a zemního plynu pro domácnosti stejně jako tepla dodávaného z biomasy.

Nově zavedená sazba 7 % je pak uplatňována pro dopravu, zemědělské suroviny, které nejsou určeny pro lidskou výživu, stejně tak i suroviny na topení, krmiva, léky neplacené z pojištění. Pro všechny ostatní výrobky a služby platí sazba 19,6 %. 

Francouzská vláda v současnosti předkládá návrh zvýšit od roku 2014 základní sazbu DPH na 20 % a také zvýšit sníženou sazbu 7 % na 10 %. Současně ovšem navrhuje snížit – z důvodů sociálních, jak zdůrazňuje – DPH na potraviny a další produkty z 5,5 % na 5 %. Jde v tomto případě sice o zanedbatelný pokles sazeb, který se v podstatě neodrazí v poklesu těchto cen, ale je to bezpochyby gesto, které má svůj symbolický význam.  

 

Dalších několik opatření je věnováno podpoře inovací. Zde se připomíná, že Francie inovuje příliš málo - až 14. místo ve světovém žebříčku inovační aktivity a to i přes vysokou úroveň výzkumu. Problémem je přetavení výsledků výzkumu do obchodních úspěchů, do výroby. Francouzské firmy vynakládají na vynálezy jen třetinu toho, co německé firmy. Proto se navrhuje podporovat podnikové inovace např. poskytováním daňových úlev při výzkumu‚ opět s pomocí nově zřízené banky BPI.

Dále se bude usilovat o vyšší průnik digitálních technologií do připravovaného programu Investice pro budoucnost, kde by mělo jít např. o projekt francouzských digitálních univerzit (“France Universités Numériques”) umožňující sdílet informace mezi institucemi a také on-line kurzy atd. Francie také zahájí jeden až dva programy e-govermentu – pravděpodobně zdraví a vzdělání. Požaduje se také orientovat vznikající klastry daleko více na produkty a služby potřebné pro průmysl. Jejich ekonomický dopad musí být hodnocen podle jejich dopadu na hospodářský růst a zvyšování zaměstnanosti a k tomu musí být také přizvány regionální orgány.

Prohloubení spolupráce uvnitř odvětví je dalším okruhem požadavků na hospodářskou politiku. Proto se má nasměrovat činnost Národní konference průmyslu, což je poradní orgán vlády zřízený v roce 2010 a složený z představitelů průmyslových firem, právě na prohloubení spolupráce uvnitř průmyslových odvětví, na vypracování desetileté rozvojové strategie, také na politiku vzdělávání resp. přípravy kádrů pro průmysl, vypracování odvětvových strategií. Stejně tak se zde hovoří o potřebě reindustrializace Francie, tedy posílení průmyslových kapacit a zavedení nových technologií a zdůrazňuje se potřeba silného průmyslu. Navrhuje se také posílit vědomí spolupráce při realizaci firemních strategií zapojením nejméně dvou zástupců zaměstnanců do dozorčích rad s tím, že zástupci zaměstnanců by v některých případech měli těmto radám předsedat. Stejně tak se zdůrazňuje odhodlání vlády podporovat ženy podnikatelky.

Pátým směrem opatření na podporu ekonomiky je posílení exportního potenciálu, kde se požaduje dosáhnut do pěti let rovnovážné obchodní bilance (mimo energie) – v současnosti je zde deficit 25 mld €. K tomu se požaduje, aby nové zřizovaná banka (BPI) poskytla individuální podporu zejména středně velkým firmám - především vývozní úvěry. Veřejná podpora exportu (například garancemi, ale ve výjimečných případech i přímé dotace) by měla vycházet z toho, co ukazuje nejlepší praxe evropských konkurentů. Jde také o zcela veřejně deklarovanou podporu francouzským vývozcům – včetně ekonomické diplomacie, zvýšit podporu mladým lidem, kteří odcházejí na zahraniční praxe a také vypracovat strategie na zvýšení příchodu mladých talentovaných lidí ze zahraničí a přitáhnout zahraniční investice.

Velmi zajímavý je také návrh na zřízení značky kvality - “Marque France”, která by měla signalizovat nejvyšší kvalitu výrobků a být symbolem francouzského průmyslu. Je také nutno posilovat národní infrastrukturu – doprava a energetika, kde je třeba zachovat její dosavadní vysokou konkurenceschopnost.

Šestým okruhem návrhů je především vzdělávání kádrů pro budoucí ekonomiku a také podle perspektivních potřeb trhu práce. Zdůrazňuje se zde především nutnost trvalého vyhodnocování nabídky vzdělávacích kapacit s požadavky na zaměstnání (potřebami zaměstnavatelů). K tomu např. zřídit veřejnou agenturu, která by měla pomoci při výběru povolání jak pro střední tak pro vysoké školy. Stejně tak se chce posílit pozice firemního sektoru právě v technickém a učňovském školství při formování jejich dalšího vývoje. Stanoví se také konkrétní požadavek získat půl milionu vyučených pracovníků pro sektor malých a středních podniků v příštích pěti letech a celkově podpořit právě zaměstnávání mladých lidí v tomto sektoru. 

Sedmým okruhem je vytvořit stabilní prostředí pro činnost podniků – tedy jasný právní a finanční rámec pro jejich činnost. Vláda zde navrhuje tři principy – zjednodušit, stabilizovat a potřebu dialogu (vzájemných konzultací). Požaduje se odstranit duplicita požadovaných informací, zjednodušení sociální agendy na podnicích a také nepřekračovat požadavky při aplikaci evropské legislativy, tedy podobně jako v našich podmínkách nezvyšovat si zbytečně limity či jiné parametry při přejímání evropských norem. 

Závěrečný osmý okruh opatření je směrován ke zlepšení práce veřejné správy, která by měla zajistit stabilní podmínky pro dosažení těchto cílů. Za zásadní úkol se považuje, aby stát dokázal zajistit v současném nestabilním prostředí finanční stabilitu, která umožní naplnění cílů dosažení konkurenceschopnosti. 

Pokračovat ve strukturálních reformách – doprava, energetika, bydlení s cílem zlepšit prostředí, kde podniky fungují – podporovat inovační aktivitu malých a středních podniků prostřednictvím veřejných zakázek (hovoří se o celkovém objemu 80 mld €, které se k tomu mohou využít) a v neposlední řadě jde i o rozvoj veřejných diskusí o budoucnosti země, o sdílení informací z veřejné správy, zdokonalení soustavy soudnictví apod. 


Navrhovaná opatření jsou doprovázena poměrně rozsáhlým analytickým zdůvodněním. Výchozí teze uvádějí, že v posledních deseti letech se snížil podíl francouzského průmyslu na tvorbě HDP o deset bodů a je dnes kolem 12 %, v Německu dosahuje 26 % (český průmysl se podílí více než 28 % - při odlišné výchozí základně). Za deset let z něho zmizelo 750 tis. pracovních míst (v ČR za stejné období došlo k úbytku 70 tis, pracovních míst). Prudce se změnila obchodní bilance – ještě před deseti lety byla aktivní 17 mld € (bez započtení energií), ale dnes je pasivní 25 mld €. I to se podstatně liší od české skutečnosti. Pokud jde o inovace – pak také zde Francie zaostává – v průmyslu pracuje pětkrát méně robotů a starších než v Německu, vydává o zhruba pětinu méně na výzkum a vývoj atd. 

Právě taková analýza pak umožňuje, aby přijímaná opatření také odpovídala velikosti úkolů, které musí francouzská vláda a celá administrativa plnit. Je si vědoma, že ekonomický růst, nová kvalita ekonomiky si vyžádá vklad nemalých finančních prostředků a to jak formou daňových úspor – ovšem orientovaných na konkrétní cíle, tak také adresnou podporou investic. Právě vědomí, že dosáhnout ekonomického růstu, zvýšit zaměstnanost vyžaduje vložit do těchto akcí nezbytné finanční prostředky, ji nejvíce odlišuje od podobných českých dokumentů, které se domnívají, že vyvést ekonomiku z krize lze pouze fiskálními škrty. 

Na rozdíl od české praxe – kde se v současnosti předkládá dokument o více než 70 různých opatřeních – je zde patrný zřetelný důraz na hlavní úkoly, nikoli na podružné úkoly, která vláda tak jako tak musí plnit v rámci své činnosti. Je zřetelný důraz na to, že právě takový program je něčím nad rámec běžnou agendy a je také jasná jeho priorita. Ta je, jak už bylo řečeno, zcela jednoznačně podpořena i příslušnými finančními zdroji. 

cmkos_import