Politika moci, škrtů a nezájmu o potřeby občanů má alternativu.

ČMKOS byl předložen během minulého týdne ve dvou „tranších“ Návrh státního rozpočtu, ve kterém absentuje celá řada zásadních opatření, které jsou dopracovávány a projednávány v současných dnech („zastropování“ cen energií pro obyvatelstvo a firmy, daně z mimořádných zisků, úsporný tarif). ČMKOS nebyla při přípravě a projednání těchto návrhů konzultována. Vyhrazuje si proto se k těmto řešením vyjádřit ve chvíli, kdy jí budou předložena v kompletním stavu, včetně propočtu dopadů na veřejné finance a jednotlivé skupiny spotřebitelů.

Poslední číslo v roce 2020 přineslo tradičně pohled na strategii státního rozpočtu na rok 2021, predikci inflace a záměry Národního plánu obnovy. Jde o tři zásadní témata, která napoví, jaký ekonomický vývoj můžeme v příštím roce očekávat. Pokud jde o státní rozpočet na rok 2021, analýza odhaluje, kde je deficit nesystémově prohlubován a proč má posloužit k nepodloženému bezprecedentnímu snižování daní.

Koronavirová krize velmi silně zasáhla nejen stávající státní rozpočet na rok 2020, ale i celý rozpočtový proces přípravy rozpočtu na rok 2021, a to v mnoha ohledech. ČMKOS považuje za velmi nešťastné, že vláda nepokračovala v dobré praxi předchozích let, a neinformovala sociální partnery, především odbory o vývoji rozpočtových prací ještě před předložením finální verze rozpočtu tripartitě. I když chápeme současnou složitou situaci, bohužel ne vše se dá zdůvodnit epidemií koronaviru. Zvláště když byla ČMKOS prakticky od jarních měsíců konfrontována s nezájmem rozhodovacích orgánů o účast zástupců odborů v poradních strukturách vlády zabývajících se přípravou opatření ke zmírnění ekonomických a sociálních důsledků koronavirové epidemie.

Celé stanovisko ČMKOS k návrhu rozpočtu na rok 2021 najdete v příloze článku.

První číslo odborné revue POHLEDY v tomto roce se soustřeďuje na dobu, která nyní nastává po koronavirové pandemii s těžkým dopadem na české hospodářství a zaměstnance i jejich rodiny. Stát přijímá soubory opatření jak postupně zdevastovanou ekonomiku obnovit a udržet zaměstnanost. Odbory bedlivě sledují, aby čeští zaměstnanci a jejich rodiny z této nouzové situace nevyšli jako poražení, aby oni nebyli opět těmi daňovými soumary, kteří vše zaplatí.

Nová studie odborů má ambici přesvědčit o nutnosti změny hospodářské strategie, máme-li Českou republiku vymanit z rozvojového rámce a předat ji dalším generacím jako zemi patřící mezi nejvyspělejší. Proto se stává doslova výzvou k uzavření „národní dohody“, aby se do změny české ekonomiky zapojila celá společnost, nejenom odpovědní politici.