• Zveřejněno: 03.10.2019

Cílem materiálu je především rozpoutat debatu. Debatu o budoucnosti této země, o nutné transformaci naší ekonomiky, o nápravě věcí, které sice neplní denně titulní strany novin, přesto významně a zejména velmi negativně pociťují lidé, jejichž hlas není možná až tak slyšet.

Naší společnosti chybí vize.

Vize, kam směřovat. Máme na stole sliby vlády, programové prohlášení, cíle pro nejbližší čtyři roky. To ale z hlediska nutných změn, které si vyžádají práci možná desítek let, zdaleka nestačí. V uplynulých třiceti letech jsme prošli významnou transformací, troufám si tvrdit, že cesta, která je před námi, bude z hlediska proměny struktury ekonomiky, neméně náročná. Nebylo naším cílem dát ve studii Pohledy (můžete si ji přečíst zde: http://bit.ly/studie_KLP19) recept na všechno. Naším cílem bylo naznačit možné cesty. Pokud nám tedy autor textu vytýká například zamýšlené příliš široké zapojení státu do projektů, jako je jaderná energetika či vysokorychlostní internet, pojďme o tom mluvit. Ano, my říkáme, že tato strategická odvětví mají zůstat v řešení státu. Zároveň ale dodáváme, že od nich se odvíjí regionální a firemní strategie menšího rozsahu. Jak sám pan Stroukal říká, jde o věc filozofického pojetí, rozporu mezi klasickými liberály a zastánci silného státu. Pojďme vést tuto debatu, pojďme na konkrétních projektech říci, kde má začínat a kde končit úloha státu. Proč nefungují projekty PPP (tj. projekty, na kterých spolupracuje soukromý a veřejný sektor) a co můžeme udělat, abychom to změnili.

Pojďme si říci, proč by větší podpora technických oborů neměla zafungovat pro zatraktivnění oborů, které jsou pro nás z hlediska budoucnosti klíčové. „Více prostředků z nás více vědců a techniků neudělá,“ říká autor komentáře. Možná neudělá, možná ano. Díky financím udržíme vystudované vědce a techniky u nás, kariéra ve vědě a výzkumu musí být u nás atraktivní stejně jako v zahraničí, abychom talentované lidi nevyháněli právě proto, že je neumíme ocenit. Větší atraktivita a prestiž odvětví může přivést více lidí, kteří by třeba svoji kariéru směřovali jinam. Pojďme mluvit o tom, jak takovou atraktivitu zajistit. Jak finance vynaložit efektivně.

A mohl bych pokračovat, proč si myslíme, že z hlediska budoucnosti je třeba uvažovat o tom, že bychom měli být potravinově soběstační alespoň z oněch 80 procent. Berte studii ČMKOS, prosím, jako hozenou rukavici. Hledejme společně cesty. Jak také ve studii píšeme: „pokud nedosáhneme elementární shody v některých zásadních cílech, pak tu budou vytvářené dokumenty – strategie – které zůstanou jen na papíře.“ A to by byla ta nejhorší zpráva pro naši ekonomiku i celou budoucnost.

____________
Tento článek Josefa Středuly vyšel v Lidových novinách 2. 10. 2019.