V ČMKOS jsme pro odborové svazy, základní organizace i zaměstnance připravili tento základní FAQ materiál, který přehlednou formou otázek a odpovědí vysvětluje připravovanou redefinici závislé práce. Jeho cílem je pomoci rychle se zorientovat v navrhovaných změnách, jejich možných dopadech i hlavních argumentech, které se k této problematice vážou.
Návrh je součástí připravované úpravy platformové práce. Nová definice se však v případě přijetí nepoužije jen na kurýry, řidiče nebo pracovníky digitálních platforem. Bude platit pro posuzování práce ve všech odvětvích. Právě proto může připravovaná změna zasáhnout zaměstnance v průmyslu, službách, administrativě, obchodu, sociální péči, zdravotnictví, školství i dalších oborech.
ČMKOS varuje, že navržená změna usnadní nahrazování pracovních smluv prací na živnostenský list (švarcsystém). Zaměstnavatelé by si ponechali faktickou kontrolu nad prací, ale odpovědnost, náklady a rizika by přenesly na člověka, který práci vykonává.
1. Co je závislá práce a proč její definice chrání každého zaměstnance?
Závislá práce je typem práce, kterou vykonává zaměstnanec v pracovněprávním vztahu. Dnes ji zákoník práce charakterizuje zejména tím, že ji člověk vykonává osobně, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance.
Závislá práce musí být vykonávána v pracovněprávním vztahu – tedy v pracovním poměru nebo na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti. Nelze ji legálně zakrýt živnostenským listem nebo obchodní smlouvou jen proto, že je taková forma levnější.
Rozhodující přitom není název smlouvy. Úřady a soudy zkoumají, jak vztah ve skutečnosti funguje. Posuzují například, kdo organizuje práci, kdo ji kontroluje, zda člověk může zakázky skutečně odmítat, zda pracuje pro více zákazníků, zda vystupuje vlastním jménem a zda nese reálné podnikatelské riziko.
Definice závislé práce chrání zaměstnance před tím, aby zaměstnavatel jednostranně prohlásil: „Od zítřka už nejste náš zaměstnanec, ale podnikatel.“ Pokud člověk fakticky pracuje jako zaměstnanec, vztahují se na něj pravidla v zákoníku práce.
Jde například o placenou dovolenou, limity pracovní doby a práce přesčas, příplatky, náhradu mzdy při některých překážkách v práci, pravidla pro ukončení pracovního poměru, ochranu při pracovním úrazu, minimální mzdu a účast na systémech sociálního zabezpečení.
Jednou větou: Definice závislé práce brání tomu, aby si zaměstnavatelé najímali lidi ve fakticky závislém postavení, ale předstírali, že jsou podnikatelé, ke kterým nemají žádné povinnosti.
2. Co chce vláda v definici závislé práce změnit a proč je tato změna nebezpečná?
Současná úprava umožňuje posuzovat pracovní vztah podle jeho celkového skutečného charakteru. Kontrolní orgány a soudy mohou hodnotit širší okruh okolností a zkoumat, zda jsou smluvní strany opravdu dvěma rovnocennými podnikatelskými subjekty.
Navržená úprava přesouvá těžiště definice na vztah nadřízenosti a podřízenosti. Ten má být nově prokázán prostřednictvím konkrétně vyjmenovaných podmínek, jako je organizace práce, kontrola, výkon práce podle pokynů a výkon práce v určené pracovní době. Tyto znaky budou muset být splněny současně. Test se tak může stát uzavřenějším a formálnějším než dnes.
V tom spočívá hlavní nebezpečí. Způsob zadávání práce může být upraven tak, aby některý z formálních znaků navenek chyběl.
Namísto směny může pracovník dostat „termín zakázky“. Namísto příkazu „musíte pracovat od osmi do čtyř“ dostane zadání, že má do večera dokončit určitý počet úkolů. Namísto přímého pokynu může práci rozdělovat aplikace nebo interní systém. Člověk však může zůstat ekonomicky závislý na jediném subjektu, začleněný do jeho provozu a bez skutečné možnosti rozhodovat o své ceně nebo možnosti vykonávat práci na svůj účet a za účelem dosažení zisku, což jsou znaky podnikání.
Právě materiální posuzování dnes umožňuje odhalit situaci, kdy je skutečné zaměstnání pouze převlečeno za podnikání. Nová podoba definice závislé práce může zaměstnavatelům poskytnout návod, jak vztah papírově nastavit tak, aby se vyhnuli jak pracovněprávní ochraně zaměstnance, tak i souvisejícím odvodům, daním a pojistnému.
Zastánci návrhu mluví o větší právní jistotě a smluvní svobodě. Jenže větší jistotu může získat především silnější strana – zadavatel práce, který bude přesně vědět, jak musí vztah formálně upravit, aby za člověka nemusel platit odvody.
Jednou větou: Čím víc specifických znaků bude obsahovat definice zaměstnance, tím snazší může být upravit zaměstnání na papíře tak, aby vypadalo jako podnikání.
3. Znamená redefinice závislé práce legalizaci švarcsystému?
Švarcsystém jako právní pojem neexistuje. Jde o situaci, kdy člověk formálně pracuje jako OSVČ, ale fakticky vykonává závislou práci jako zaměstnanec. Má živnostenský list a vystavuje faktury, ve skutečnosti však pracuje pro druhou smluvní stranu podle jejích potřeb, v podřízeném postavení a typicky také za podmínek ekonomické závislosti.
Navržená změna neříká výslovně: „Švarcsystém je povolen.“ Může ale zúžit okruh vztahů, které budou právně považovány za závislou práci. To, co by dnes mohlo být podle celkových okolností vyhodnoceno jako skryté zaměstnání, může po změně projít jako obchodní spolupráce, pokud subjekt zadávající práci dokáže formálně obejít některé prvky nového testu.
Proto odbory hovoří o faktické legalizaci švarcsystému. Nejde o legalizaci jednou otevřenou větou v zákoně. Jde o vytvoření takových pravidel, podle nichž bude podstatně složitější prokázat, že člověk označený za podnikatele je ve skutečnosti zaměstnancem.
Zadavatel práce si může ponechat rozhodující ekonomickou moc. Bude určovat práci, stanovovat cenu, kontrolovat kvalitu, určovat termíny a rozhodovat, zda pracovník dostane další zakázku. Současně však může tvrdit, že nejde o zaměstnání, protože formálně neurčuje směnu, neprovádí bezprostřední kontrolu nebo nevydává pokyny tradičním způsobem.
Výsledkem by bylo zaměstnání bez zaměstnaneckých práv a podnikání bez skutečné podnikatelské svobody.
Jednou větou: Švarcsystém nebude výslovně povolen – navrhuje se změnit pravidla tak, aby ho bylo mnohem těžší odhalit a postihovat.
4. Může zaměstnavatel skutečně přinutit zaměstnance, aby začal pracovat na IČO?
Zaměstnavatel nemůže jednoduše jednostranně proměnit pracovní smlouvu v práci na živnostenský list. Zaměstnanec musí s ukončením nebo změnou pracovního vztahu souhlasit, případně může zaměstnavatel postupovat některým ze zákonných způsobů ukončení pracovního poměru.
Tlak ale nemusí mít podobu otevřeného příkazu.
Zaměstnavatel může oznámit, že určitou práci už nadále nebude zajišťovat vlastními zaměstnanci. Může vytvořit externí společnost, využít agenturu, platformu nebo síť dodavatelů. Nové pracovníky může přijímat už pouze na IČO. Stávajícím zaměstnancům může nabídnout několik tisíc korun navíc výměnou za podpis dohody o skončení pracovního poměru a přechod na fakturaci.
U člověka s nízkým příjmem může taková nabídka působit lákavě. V danou chvíli vidí vyšší částku na faktuře, ale nemusí si spočítat cenu dovolené, nemoci, účetnictví, pojistného, období bez práce, odpovědnosti za škodu nebo budoucího důchodu.
Tlak může být také kolektivní. Jakmile část podniků v odvětví sníží náklady prostřednictvím formálních OSVČ, ostatní zaměstnavatelé se dostanou pod tlak, aby postupovali stejně. Standardní pracovní poměr se pak může postupně stát dražší a méně dostupnou možností.
Formálně může jít o dobrovolné rozhodnutí. Ve skutečnosti si ale člověk často vybírá mezi prací na IČO a žádnou prací.
Jednou větou: Zaměstnavatel vás nemusí na IČO převést násilím – stačí, když vám žádnou jinou možnost práce nenabídne.
5. Co vám zůstane, když vám zaměstnavatel vezme pracovní smlouvu a dá vám místo ní živnostenský list?
Zůstane vám práce. Přijdete ale o velkou část práv, která jsou s pracovním poměrem automaticky spojena.
OSVČ nemá ze zákona placenou dovolenou. Když nepracuje, zpravidla nevystavuje fakturu. Nemá nárok na náhradu mzdy při nemoci ani při překážkách v práci. Nemocenské pojištění OSVČ je dobrovolné a případné dávky se odvíjejí od placeného pojistného.
OSVČ nechrání pravidla o délce směny, povinném odpočinku, přesčasech a příplatcích stejným způsobem jako zaměstnance. Nevztahuje se na ni garance minimální mzdy. Nemá zákonnou výpovědní dobu ani právo na odstupné. Obchodní vztah může skončit podle smlouvy, někdy prakticky okamžitě. Objednatel prostě může nezadat objednávku další práce a dodavatel bude ze dne na den bez příjmu.
Zásadně odlišná je také odpovědnost. Zaměstnanec má odpovědnost za škodu zákonem omezenou, pokud nejde o úmysl nebo některé zvláštní případy. Podnikatel může za způsobenou škodu odpovídat v mnohem širším rozsahu.
Zaměstnavatel musí zaměstnanci zajišťovat bezpečné pracovní podmínky, které neohrožují zdraví. Vůči podnikateli takové povinnosti stanoveny nejsou, za zajištění své bezpečnosti odpovídá sám.
Rozdílné je rovněž postavení při úrazu. Zaměstnanec má při pracovním úrazu zvláštní zákonnou ochranu a nároky vůči zaměstnavateli. U člověka pracujícího jako OSVČ se poškození zdraví při výkonu práce neposuzuje jako pracovní úraz, nemá právo na odškodnění.
OSVČ si sama zajišťuje účetnictví nebo daňovou evidenci, hradí zálohy, sleduje své daňové povinnosti a musí vytvářet rezervy na dovolenou, nemoc, výpadek zakázek i stáří.
Jednou větou: Švarcsystém znamená, že přebírá rizika zaměstnavatele, ale zůstává mu podřízené postavení zaměstnance.
6. Kterých profesí a odvětví se změna může dotknout jako prvních?
Nejrychleji může nový model pronikat tam, kde lze práci rozdělit na jednotlivé úkoly, zakázky nebo měřitelné výstupy.
Dnes je nejviditelnější v rozvozu, taxislužbě, e-commerce a dalších službách organizovaných prostřednictvím digitálních platforem. Platformový princip lze ale použít také v úklidu, administrativě, překladatelství, grafice, IT, řemeslech, sociální péči, u zaměstnanců v kultuře nebo ve vzdělávání.
V průmyslu mohou být ohroženy činnosti, které nejsou bezprostředně vázány na rytmus výrobní linky nebo technologickou návaznost. Může jít o šičky a krejčí, baliče, expedici, skladníky, údržbáře, kontrolory kvality, konstruktéry, technology, modeláře, designéry, obchodníky nebo marketingové pracovníky.
Práci lze formálně rozdělit na balíky: vyrobit určitý počet kusů, zabalit objednávku, zkontrolovat šarži, opravit stroj, připravit technickou dokumentaci nebo dodat návrh do určitého termínu. Zadavatel pak může tvrdit, že neurčuje pracovní dobu a pouze objednává výsledek.
Velmi zranitelné jsou služby a profese s nízkými příjmy. Nabídka několika tisíc korun navíc na fakturu zde může působit zvlášť přesvědčivě, přestože člověk ve výsledku přebírá podstatně větší náklady a rizika.
Postupně může vzniknout tlak i v profesích, které si dnes převod na IČO téměř nedovedeme představit.
Jednou větou: Jako první jsou ohroženy práce, které lze rozdělit na zakázky – postupně ale může být tímto způsobem organizována velká část ekonomiky.
7. Proč se redefinice netýká pouze kurýrů a pracovníků digitálních platforem?
Protože se nemá měnit pouze zvláštní zákon pro kurýry nebo řidiče. Změnit se má obecná definice závislé práce v zákoníku práce.
Podle této definice se posuzuje práce ve všech odvětvích. Nová pravidla by tedy používaly inspekce práce i soudy také při hodnocení vztahů v průmyslu, obchodu, administrativě, stavebnictví, zdravotnictví nebo školství.
8. Jaké dopady bude mít rozšiřování švarcsystému na důchody, zdravotnictví, veřejné služby a státní rozpočet?
Zaměstnavatel a zaměstnanec odvádějí daně a pojistné, z něhož se financují důchodové a nemocenské pojištění, zdravotnictví, podpora v nezaměstnanosti a další části sociálního systému a veřejných služeb.
Při práci na IČO jsou celkové odvody výrazně nižší než u srovnatelného zaměstnance. Pro jednotlivé zaměstnavatele/zadavatele a pracující je to úspora. Pokud se ale podobný model rozšíří ve velkém, vzniká výpadek veřejných příjmů.
Podle modelového propočtu používaného ČMKOS by přesun přibližně 500 000 lidí ze zaměstnání do režimu OSVČ mohl znamenat výpadek veřejných rozpočtů okolo 120 miliard korun ročně. Jde o scénář závislý na rozsahu přesunu a dalších předpokladech, nikoliv o jistý dopad samotného přijetí zákona. Ukazuje však rozsah možného problému.
Chybějící peníze by stát musel nahradit vyššími daněmi, dalším zadlužováním, omezením veřejných služeb nebo jejich částečným zpoplatněním.
Krátkodobá úspora se tak může přenést na všechny ostatní. Na zaměstnance, kteří dál odvádějí plné pojistné. Na skutečné podnikatele, kteří čelí nekalé konkurenci firem využívajících falešné OSVČ. Na důchodce, pacienty, rodiny a obce.
Dopad by pocítili také samotní pracovníci na IČO. Nízké odvody mohou krátkodobě zvýšit jejich disponibilní příjem, ale později se projeví nižším důchodem, chybějícím nemocenským zabezpečením nebo nižší podporou. Stát, který nemá prostředky k hospodaření, také musí přistoupit k zpoplatňování veřejných služeb, jako je zdravotnictví nebo školství.
Jednou větou: Úspora zaměstnavatele nezmizí – účet zaplatí pracovník, veřejné rozpočty a celá společnost.
9. Co mohou proti redefinici závislé práce udělat zaměstnanci, odboráři a veřejnost?
Prvním krokem je pochopit, že nejde o technickou právnickou změnu určenou několika digitálním platformám. Rozhoduje se o tom, jak snadno bude možné nahradit zaměstnání formálním podnikáním v celé ekonomice.
Odborové svazy musí vysvětlovat rizika svým členům, připravovat právní podporu, shromažďovat konkrétní případy a společně vystupovat vůči vládě, Parlamentu i veřejnosti.
Veřejnost může požadovat, aby se evropská úprava platformové práce využila ke zvýšení ochrany pracovníků, nikoliv k oslabení základní definice zaměstnance. Je třeba oslovovat poslance a senátory, sdílet informace, účastnit se veřejných akcí a odmítnout představu, že zaměstnanecká práva jsou přežitkem bránícím modernizaci.
Moderní pracovní trh potřebuje flexibilitu. Ta ale nemůže znamenat, že si jedna strana ponechá řízení práce a zisku, zatímco člověku předá veškeré náklady, odpovědnost a nejistotu.
Jednou větou: Redefinici je nutné zastavit dříve, než se falešné podnikání stane novým standardem českého trhu práce.
ZÁVĚREČNÉ VAROVÁNÍ
Zaměstnanecká práva nezmizí jedním hlasováním a ze dne na den. Mohou se vytrácet postupně.
Nejprve se nový režim představí jako dobrovolná a moderní možnost pro několik specifických profesí. Potom firmy zjistí, že pracovník na IČO je levnější než zaměstnanec. Konkurence začne tlačit na další podniky. Nové pracovní smlouvy se přestanou nabízet a lidé budou stále častěji volit mezi prací bez ochrany a žádnou prací.
Nakonec může vzniknout pracovní trh, na kterém zadavatelé práce dál rozhodují, kdo bude pracovat, kdy bude pracovat, za kolik a jak dlouho, nebudou však muset nést odpovědnost.
Člověk ponese riziko nemoci, úrazu, dovolené, nedostatku práce i stáří. Bez jisté mzdy, bez výpovědní doby, bez odstupného a bez skutečné síly vyjednávat.
Takový systém nepřináší svobodné podnikání.
Přináší zaměstnání bez jistot, podnikání bez svobody a společnost, ve které bude každý pracovník ponechán sám proti organizaci, korporátu nebo algoritmu.