Za každým z těchto čísel je konkrétní člověk. Podporu v nezaměstnanosti pobíralo v lednu přes 108 000 lidí — tedy necelá třetina všech evidovaných. Zbývající dvě třetiny jsou bez příjmu nebo závislé na sociálních dávkách. Nejhůře jsou na tom uchazeči s nižším vzděláním, osoby se zdravotním postižením a lidé nad 55 let, pro které je návrat na trh práce objektivně nejtěžší. Právě tyto skupiny přitom tvoří páteř evidence na úřadech práce dlouhodobě.
„Navýšení peněz na podporu zaměstnanosti je pochopitelně krok správným směrem. Pokud ale stát mluví o miliardách na řešení nezaměstnanosti, musí být jasné, že nejde jen o účetní položku, ale o reálnou ochranu lidí,” říká předseda ČMKOS Josef Středula.
ČMKOS proto trvá na tom, aby politika zaměstnanosti řešila příčiny, ne jen čísla v evidenci. V tripartitě i v přímém dialogu s vládou prosazuje tři konkrétní věci: investice do udržitelných pracovních míst v ohrožených regionech, rekvalifikace navázané na skutečnou poptávku firem — ne obecné kurzy, které uchazeče připraví na pozice, jež neexistují — a takovou výši podpory v nezaměstnanosti, která lidem reálně dá čas najít smysluplné uplatnění. Výsledky tohoto tlaku jsou vidět: v posledních letech se podařilo prosadit úpravy podmínek podpory i posílit ochranu zaměstnanců při restrukturalizacích firem.
Rostoucí nezaměstnanost není jen sezónní výkyv. Je to signál, že česká ekonomika sice roste, ale netěží z toho všichni rovnoměrně. Pro regiony a lidi, kteří jsou dnes na okraji trhu práce, tento rozdíl může do budoucna představovat velký problém. Je tedy nezbytné posilovat sociální dialog, který je jedním ze zásadních pilířů práce ČMKOS.