„V závodech se formovaly výbory, které se postupně začaly orientovat na skutečné zájmy zaměstnanců než na formální loajalitu vůči tehdejší moci. Tato přeměna byla jedním z nejvýznamnějších spontánních procesů celé Sametové revoluce: tehdejší odbory se během několika dní začaly proměňovat v platformu, která zaměstnancům nabídla hlas i jistotu, že jejich postoje budou slyšet ve veřejném prostoru,“ říká Josef Středula, předseda ČMKOS.
Významným prvkem byla také existence centrálního štábu, který vznikl ve spolupráci mezi zástupci odborů a hlavní opoziční silou Občanským fórem. Právě toto propojení garantovalo jednotnou komunikaci a koordinaci napříč republikou. Vedení štábu se pravidelně setkávalo, reagovalo na aktuální situaci a určovalo celostátní strategii. Zajišťovalo také přenos informací do regionů, kde se jednotlivé podnikové výbory staraly o lokální organizaci, logistiku a komunikaci s pracujícími i širokou veřejností.
Praha, Ostrava, Brno i další velká města se 27. listopadu 1989 zaplnila lidmi, kteří dali jasně najevo, že žádají konec vlády jedné strany, svobodné volby i nezávislé vyšetření všech dosavadních zásahů proti demonstrantům. Václavské náměstí v Praze praskalo ve švech, odhady mluví o stovkách tisíc lidí. V některých podnicích se provoz zcela zastavil, jinde se alespoň výrazně zpomalil. Školy se přidaly prostřednictvím studentů i pedagogů a do velkých měst mířily skupiny lidí z regionů, aby podpořily celostátní požadavky.
Datum 27. listopadu bylo zvoleno s ohledem na potřebu jasně navázat na překotné události předchozích dnů, ale také proto, aby připomnělo, že změna se netýká jen studentů či osobností kultury. Generální stávka měla potvrdit, že celá země stojí za požadavkem demokratické transformace. Solidární postoj průmyslových regionů, které byly dlouho považovány za baštu loajality vůči režimu, měl obrovský společenský význam. Právě tamní zaměstnanci ukázali, že změny jsou nezvratné.
Události roku 1989 rezonují i v současnosti. Odbory si výročí listopadové generální stávky opakovaně připomínají, a to nejen jako historický moment, ale i jako ukázku síly společné občanské akce. „Generální stávka v listopadu 1989 jednou provždy ukázala, že když se lidé spojí, mají sílu měnit poměry v celé zemi. Nešlo jen o protest proti moci, ale o společné rozhodnutí vzít budoucnost do vlastních rukou. Tato zkušenost je závazkem i pro dnešek. Hlas pracujících nesmí být ignorován,“ uzavírá předseda ČMKOS.
V posledních letech se opět dostávají do popředí debaty o sociálním dialogu, spravedlivém odměňování, dostupnosti energií či dopadech ekonomických reforem. Připomínka listopadu 1989 hraje v této souvislosti významnou roli. Odborové organizace v ní vidí důkaz, že pracující mají právo ozvat se ve chvíli, kdy mají pocit, že jejich zájmy nejsou dostatečně slyšet.
Odkaz celonárodní akce z roku 1989 nespočívá jen v tom, že pomohla urychlit pád komunistického režimu. Stala se symbolem schopnosti lidí překročit vlastní obavy a společně hájit hodnoty, které považují za zásadní pro svou budoucnost. A právě v tom tkví její největší dědictví a poselství: v solidaritě, organizovanosti a občanské odvaze, které dokázaly měnit dějiny.