Obdobně jako u návrhu věcného záměru zákona o zdravotních službách upozorňujeme, že zavedení nového pojmu „zdravotní služba“ není na místě, neboť smyslem nového zákona je upravit právní vztahy při poskytování zdravotní péče, tak jak s tímto pojmem pracuje Listina základních práv a svobod v čl. 31 (viz blíže bod I.) a také drtivá většina souvisejících zákonů a především prováděcích právních předpisů. Je zřejmé, že smyslem návrhu je zavést novou právní úpravu zdravotnických „služeb“ svého druhu, vhodnější je proto pojem „specializovaná, příp. zvláštní, zdravotní péče“.

Zavedení nového pojmu „pracovnělékařská služba“ není dle našeho názoru na místě, neboť v daném případě skutečně nejde o službu v širším slova smyslu, ale o péči poskytovanou v rámci pracovněprávních vztahů, kterou navíc zaměstnavatel zaměstnancům platí, protože se jedná o součást systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tedy nikoli o službu zaměstnancům, ale o povinnou péči poskytovanou zaměstnancům ze zákona.

Mimo jiné důrazně připomínáme, že v současné době je již v legislativním procesu tzv. technická novela zákoníku práce, která má vrátit do našeho právního řádu pojem „závodní preventivní péče.“ Veškeré legislativní práce v této oblasti by tedy nepochybně měly být do budoucna sladěny s MPSV, aby v rámci jednotnosti a seznatelnosti právního řádu byly užívány ve všech právních normách právní pojmy se stejným obsahovým významem.

Návrh je v oblasti pracovního lékařství zatím příliš stručný, a neodpovídá proto standardním požadavkům na obsah věcného záměru. Není jasné, jaké konkrétní povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů v oblasti pracovního lékařství hodlá předkladatel právně upravovat. Není řešen okruh otázek spojených s úhradou nákladů souvisejících s posuzováním nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání. Dále návrh dostatečně neřeší úhradu nákladů vzniklých u zaměstnanců s uznanou nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání a ani náklady související s následnými prohlídkami, které rovněž patří do pracovně lékařských prohlídek. Nijak není řešena ani odborná způsobilost lékaře k výkonu pracovnělékařské péče a chybí rovněž informace o tom, kdo bude provádět kontrolu poskytovatele pracovnělékařské péče. Otevřenou zůstává také otázka poskytování pracovnělékařské péče studentům a učňům, kteří se připravují na výkon povolání a již pracují v rámci praxe.

Zásadně nepřijatelný je i návrh předkladatele, aby byly organizace, obsah a rozsah pracovnělékařské služby stanoveny prováděcím právním předpisem. Problematiku takového významu nelze ponechávat na úpravě prováděcího právního předpisu, ale je třeba ji upravit ve formě zákona.

Jaroslav Zavadil
místopředseda ČMKOS