Českomoravská konfederace odborových svazů považuje předložený návrh věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách za zcela nepřijatelný, zejména z pohledu jeho základní premisy, že základní systém veřejného zdravotního pojištění je vhodnou oblastí pro podnikatelskou činnost, pro konkurenci, pro tvorbu zisku atd. O nevhodnosti podnikání v základním povinném systému zdravotního pojištění je ČMKOS přesvědčena nejen z čistě humánních důvodů a z důvodů kulturně historické tradice České republiky a jejího geografického umístění, ale i z důvodů ryze praktických podmínek pro podnikatelskou činnost.

Pokud by totiž byla podnikatelská sféra na příjmové straně vystavena tak „vražedným“ podmínkám, jaké připravila již schválená reforma veřejných financí systému veřejného zdravotního pojištění (zastavení valorizace plateb za státní pojištěnce, zastropování pojistného, změna regulace cen s rizikem přesměrování významného finančního objemu ve prospěch plateb za léky) pak by bezesporu začala mít velmi rychle velmi vážné finanční problémy, které nemůže změna právního postavení firmy v žádném případě vyřešit. Navíc, jak naznačují předložené materiály, zásadní zásahy nelze vyloučit ani v budoucím období (např. v některém věcném záměru se hovoří o možnosti po roce 2010 déle snížit zdravotní pojištění).

            Vlastní návrh věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách, zvláště jeho analytická část, je poznamenána ze všech předkládaných návrhů věcných záměrů zákonů nejvíce ideologickým přístupem předkladatele. Úvodní pasáže tohoto věcného návrhu zákona jsou navíc na hraně (možná i za hranou) šíření poplašné zprávy (hovoří se zde např. o tom, že účetnictví pojišťoven neplní základní úlohu účetnictví, tj. podávat jasné a pravdivé zobrazení stavů, toků a výsledků činnosti organizace – str. 7, že struktura orgánů nevede k zajištění kvalitní správy a motivace managementu zdravotních pojišťoven str. 8, že správní rada VZP je nefunkční, že neexistuje subjekt, který by měl motivaci dohlédnout na zajištění efektivního fungování a dlouhodobé prosperity zdravotní pojišťovny a kvality jejich služeb klientům, že dnešní právní úprava fakticky vylučuje existenci a účinné řízení zdravotní pojišťovny „majitelem“ atd.).

U tohoto posledního tvrzení uvedeného na str. 10 dole je nutno se blíže zastavit. Předkladatel by měl především vysvětlit, koho považuje za „majitele“ zdravotního pojistného (odvodů), odváděného povinně zaměstnavateli a zaměstnanci, když to nejsou demokraticky zvolení zástupci právě těchto subjektů ve správní radě? Kdo to má být, mají to být budoucí akcionáři, o které se zde zjevně hraje?

            Vrcholem jednostranné argumentace je pak „objev“ předkladatele (str. 11), že nízká kvalita služeb poskytovaných v rámci veřejného zdravotního pojištění je způsobena ne omezenými finančními prostředky, ale naopak „chybějící skutečnou soutěží“. Zdá se, že se předkladatelům evidentně stýská po počátku 90. let, kdy dnes tolik chybějící „skutečná soutěž“ vedla k neuvěřitelnému plývání prostředky mimo účel zdravotního pojištění a ke krachu celé řady zdravotních pojišťoven.    

            Celá tato „quasi analýza“ nefunkčnosti stávajícího uspořádání zdravotních pojišťoven, se kterou koliduje stávající výrazné finanční ozdravení tohoto sektoru, má dopředu jasný a průhledná cíl, převod zdravotních pojišťoven na akciové společnosti a jejich následnou privatizaci.

Pro ČMKOS je naprosto nepřijatelné je, že navrhovatel tají způsob transformace zdravotních pojišťoven a že způsob transformace není součástí tohoto věcného záměru zákona ani jiného samostatného návrhu věcného záměru zákona. Lze se proto důvodně domnívat, že navrhovatel připravuje řešení, se kterým by připomínková místa vyjádřila zásadní nesouhlas. Do této kategorie návrhů patří i návrh na likvidaci Všeobecné zdravotní pojišťovny jejím rozdělením na 14 nefunkčních regionálních zdravotních pojišťoven nebo jiná obdobná řešení. Navíc sama skutečnost, že návrh umožňuje pouze jedinou přeměnu pojišťovny, a to její rozdělení odštěpením, znovu evokuje, proč není předložen transformační zákon a jasně naznačuje, jaké má navrhovatel úmysly s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou.

Z návrhů věcných záměrů zákona o zdravotním pojištění a zákona o zdravotních pojišťovnách není zřejmé, v jakém vztahu bude veřejné zdravotní pojištění a komerční zdravotní připojištění, proč nemohou zdravotní pojišťovny za podmínek zákona jako doposud zakládat další právnické osoby, například k provozování komerčního pojištění, kde by doplňovaly portfolio komerčních pojišťoven.

Není také zřejmé, zda by mohly i v budoucnosti zdravotní pojišťovny uzavírat smlouvy s komerčními pojišťovnami k zajištění komerčního připojištění svým pojištěncům (viz například VZP ČR a Pojišťovna VZP ČR, a.s nebo ČPP, a.s). Zakázat pojišťovnám provozovat jiné činnosti je naprosto v rozporu se všemi doposud zpracovanými studiemi o efektivitě správy systému pojištění. Navrhovatel připravuje touto blokací takového propojení veřejné rozpočty o budoucí úspory v řádu desítek miliard, což lze považovat při současné míře znalostí za politický exces.

            Předložený materiál obsahuje řadu zamlžených a nejasných informací. Např. v bodě 3.2.1. v písm. c) je uvedeno, že „současně s licencí může být vydáno povolení k provozování alespoň jednoho zdravotního plánu se standardním rozsahem úhrady“. Co to je „může“, resp. kdy „nemůže“ být povolení vydáno ? Na tyto otázky odpověď předkladatel nedává. Dále pak např. v bodě 4.3.1. se navrhuje fond minimální hotovostní rezervy ve výši nejméně 3 % z celkového ročního pojistného. V tomto nastavení absentuje horní limit pro naplnění tohoto fondu. Tím by mohlo docházet ke snížení kladného hospodářského výsledku z hlavní činnosti a tím ke snížení objemu prostředků, o něž bude pojišťovna povinna se rozdělit se svými pojištěnci. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásadní otázku, měla být ve věcném záměru vyjasněna.

            ČMKOS nemůže souhlasit také s návrhem poměru rozdělení zisku mezi pojišťovnou a pojištěnci pod bodem 4.3.4. Z návrhu není vůbec zřejmé, zda nejde o zanedbatelnou částku, která nepředstavuje pro pojištěnce reálný přínos, uváděný jako jeden ze silných argumentů pro volbu právní formy a.s. Navíc se zde uvádí, že stejná částka bude vyplacena všem pojištěncům, takže padá motivace pojištěnců k volbě plánů řízené péče a plánů s vyšší spoluúčastí, kde odměnou měl být podíl na úsporách. Ten je ale povinně rozdělován všem pojištěncům bez rozdílu.

Daleko nejvýznamnější však je konstatování, že se částka vrácená pojištěncům nezahrnuje do základu daně z příjmu. Dosud byly příjmy pojišťoven z veřejného zdravotního pojištění osvobozeny od daní. Podle tohoto ustanovení se stávají zdanitelnými příjmy přinejmenším v rozsahu kladného hospodářského výsledku. To znamená pro státní rozpočet „malou domů“ a faktické snížení plateb státu do systému veřejného zdravotního pojištění.

Pod bodem 5.6 uvedené nařízení převodu zdravotního plánu na jinou zdravotní pojišťovnu znamená eliminaci práva pojištěnce na svobodnou volbu zdravotní pojišťovny. ČMKOS trvá na tom, že toto právo musí být zachováno i v rámci sankčních opatření. Navíc je velmi nepravděpodobné, že by pojišťovna vykazovala tak zásadní nedostatky v hospodaření pouze u jednoho zdravotního plánu nebo dokonce jen v jeho části, zatímco ostatní hospodaření pojišťovny by bylo prokazatelně v pořádku. Proto nám tato sankce nepřipadá opodstatněná. Navíc by byla i obtížně realizovatelná, protože s pojištěnci by bylo nezbytné převést i finanční prostředky jim příslušející, což je téměř neproveditelné s ohledem na přerozdělení, čerpání zdravotní péče a další v čase proměnné finanční skutečnosti.

ČMKOS důrazně upozorňuje, že změna charakteru předmětu činnosti, změna právní formy provozovatelů veřejného zdravotního pojištění na zdravotní pojišťovny, a.s. jsou skutečnosti, které se musí zobrazit i v účetnictví. Návrh věcného záměru však používá vedle nově zaváděných pojmů jako zákonné rezervy, solventnost apod. i současnou terminologii fondy, zobrazovat fondově apod., ač nejsou identické. To svědčí o tom, že předkladatelé nemají v konkrétních otázkách transformace pojišťoven příliš jasno.

V neposlední řadě je třeba připomenout, že jak vyplývá z části E materiálu Hospodářský a finanční dopad, bude zdravotní pojišťovna vedle fondu minimální hotovostní rezervy povinna tvořit zákonné rezervy. Návrh nestanoví jejich výši, ale nepochybně znamenají další zatížení rozpočtu, stejně jako skutečnost, že o případný zisk ze základní činnosti se pojišťovna v opět neurčeném podílu dělí s pojištěnci. Navíc jak vyplývá z bodu 5.2, je pojišťovna povinna vytvořit základní kapitál, jehož hodnota nesmí klesnout pod 100 mil. Kč. Je zřejmé, že dopadů na rozpočet veřejného zdravotního pojištění bude víc. Podle názoru ČMKOS musí předně dojít k vyjasnění poměru zisku mezi pojišťovnou a pojištěnci.

Není pravdivé tvrzení předkladatele, že se návrh věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách nedotýká problematiky regulované právem Evropské unie. Každopádně máme vážné pochybnosti o souladu tohoto návrhu věcného záměru zákona s evropským právem v oblasti soutěžního práva.

Ze všech důvodů ČMKOS zásadně nesouhlasí s tím, aby dosavadní zdravotní pojišťovny byly transformovány na akciové společnosti.

Pro odbory není přijatelný model, podle kterého by se veřejné zdravotní pojištění stalo předmětem podnikání majitelů pojišťoven. Jestliže podle platné právní úpravy veřejnoprávní zdravotní pojišťovny pouze přerozdělují vybrané pojistné na zdravotní pojištění a mají dohlížet na efektivní využití těchto finančních prostředků ve prospěch svých pojištěnců, akciové společnosti by při hospodaření s uvedenými finančními prostředky tímto způsobem omezeny nebyly.

Skutečným záměrem, skrývajícím se za transformací zdravotních pojišťoven v akciové společnosti, je podle našeho názoru postavit tuto činnost (provozování veřejného zdravotního pojištění) na zcela jiný základ, tj. docílit toho, aby se příjmy plynoucí z veřejného zdravotního pojištění, se staly předmětem obchodu se všemi z toho vyplývající důsledky pro pojištěnce. V tomto směru je předložený návrh věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách v rozporu s čl. 31 Listiny základních práv a svobod, jak již bylo uvedeno výše v části I.

Z předloženého návrhu věcného záměru zákona o zdravotních pojišťovnách je též zřejmé, že v souvislosti se změnou právní formy zdravotních pojišťoven by došlo mimo jiné k výraznému omezení dosavadního postavení odborových organizací majících v současné době zastoupení ve správních a dozorčích radách pojišťoven. Obdobně by v akciových společnostech bylo omezeno postavení zástupců zaměstnavatelů a státu v těchto orgánech.

Z výše uvedených důvodů odmítá ČMKOS předložený věcný záměr zákona jako celek.

Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

Jaroslav Zavadil
místopředseda ČMKOS