Po strašných zkušenostech s podobnou „modrou“ transformací bankovního sektoru před deseti lety, která stála nás všechny, kteří řádně platíme daně, na nákladech vynaložených na zachování stability bankovního sektoru při řešení důsledků nedomyšlené privatizace bank stovky miliard Kč, ČMKOS varuje před podobnými nevyzkoušenými experimenty a jejich důsledky ve zdravotnictví, které ohrozí dostupnost zdravotní péče pro značnou část obyvatel a tím i jejich zdraví.

Dnes se máme možnost na vlastní kůži přesvědčit, že naše kritika opatření reformy veřejných financí provedené stejnou vládou v loňském roce, argumenty proti ní a odhady jejích dopadů na všechny skupiny obyvatel, včetně oblasti zdravotnictví jsou pravdivé a přesné. Bohužel.

Seznamte se proto včas se Stanovisky ČMKOS k navrhovaným věcným záměrům zákonů, jimiž se má „Velká zdravotnická loupež“ provést a pomozte zabránit nevratným škodám na našem zdraví i majetku v zájmu dostupné ochrany zdraví pro všechny, kteří je dnes potřebují a budou potřebovat i v budoucnosti.

• Vláda již omezila v rámci reformy veřejných rozpočtů příjmy zdravotního pojištění a zásadním způsobem změnila finanční toky v neprospěch úhrady zdravotní péče, zejména tím, že

výrazně snížila celkové daně (to se v systému zdravotního pojištění projeví zastavením valorizace platby státu za státní pojištěnce a velmi pravděpodobně dlouhodobou nominální stagnací této částky),

• zastropovala pojistné na úrovni 4 násobku průměrné mzdy (to výrazně sníží příjmů zdravotních pojišťoven),

• změnila regulaci cen léčiv, což v kontextu se zavedením pětitisícového paušálu na výdaje (za regulační poplatky a doplatky za léky) výrazně zvýší výdaje zdravotních pojišťoven za léky.

Předseda vlády neutrpí, bere díky „své“ reformě měsíčně o cca 20 tisíc Kč více, ale všichni ostatní, kteří nemají dost peněz na nejrůznější připojištění (či na přímé hotovostní platby), budou mít již jen omezený přístup k veřejným zdravotním službám! Nedopusťme to!

Konečným důsledkem velké zdravotnické loupeže bude zhoršení zdravotní situace v české společnosti a prohloubení současných ekonomických problémů českého zdravotnictví.

Tyto nepřijatelné sociálně ekonomické důsledky navrhované zdravotní reformy nejsou nevyhnutelné v případě reformních opatření zaměřených na zlepšení finančních i zdravotních předpokladů a podmínek péče o zdraví občanů místo pouhých privatizačních cílů. Proto ČMKOS vládní scénář zdravotní reformy zásadně odmítá.

Stanovisko

Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhům věcného záměru zákona o

1. Veřejném zdravotním pojištění
2. Zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
3. Specifických zdravotních službách
4. Universitních nemocnicích a universitních pracovištích
5. Zdravotnické záchranné službě
6. Zdravotních pojišťovnách
7. Úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami

Podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“),která představuje významnou součást ústavního pořádku České republiky a normativní základ pro prováděcí zákonodárství, „mají občané na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v článku 142 odst. 2 výslovně charakterizuje Listinu jako zdroj ústavnosti závazný pro vnitřní právo České republiky a klade ji tak z hlediska právní síly na úrovni ústavních zákonů s tím, že její ustanovení mají přednost před zákony a ostatními právními předpisy.

Z citovaného ustanovení Listiny vyplývá, že Listina jednoznačně klade důraz na veřejný charakter zdravotního pojištění a bezplatnost zdravotní péče. Předložené návrhy věcných záměrů zákonů k realizací zdravotní reformy, které svojí podstatou směřují k prosazení výlučně soukromoprávního pojetí institucionální podoby českého zdravotnictví prostřednictvím na tvorbu zisku orientovaných obchodních společností (zdravotní pojišťovny i zdravotnická zařízení mají být transformována do formy akciových společností) a k podstatnému rozšíření rozsahu „placené zdravotní péče“, tyto ústavněprávní požadavky nerespektují.

K sociálně ekonomické stránce navrhované právní úpravy

Navržená reforma zdravotnictví obsažená v sedmi předložených návrzích věcných záměrů zákonů přímo navazuje na již uskutečněné kroky obsažené v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a to nejen na část týkající se přímo sektoru zdravotnictví, ale i na celkový kontext reformy odrážející obecné i konkrétní přístupy i celkový koncept Modré šance ODS, který sleduje dva více, či méně maskované cíle:

            1. Dovést do legislativní podoby a promítnout na výdajovou stranu systému zdravotního pojištění již schválená opatření reformy veřejných financí omezující příjmovou stranu systému zdravotního pojištění a zásadním způsobem měnící finanční toky v neprospěch úhrady zdravotní péče. Jde o následující opatření:

• výrazné snížení celkových daní, které v systému zdravotního pojištění projeví nepřímo zastavením valorizace platby státu za státní pojištěnce (a velmi pravděpodobně dlouhodobou nominální stagnací této částky),

• zastropování pojistného na úrovni 4 násobku průměrné mzdy (což bude mít za následek výrazné snížení příjmů zdravotních pojišťoven),

• změna regulace cen léčiv, které bude v kontextu se zavedením pětitisícového paušálu na výdaje (za regulační poplatky a doplatky za léky) znamenat výrazné zvýšení výdajů zdravotních pojišťoven za léky.

      Všechna tato opatření znamenají výrazný zásah do příjmů zdravotního pojištění v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Je to právě toto snížení příjmů, které de facto předznamená reálnou úroveň a obsah budoucí standardní a nadstandardní zdravotní péče.

Přes všechna ubezpečování je totiž nepochybné, že při snížení příjmů zdravotního pojištění a při výraznějším přesměrování jejich zbylé části ve prospěch výdajů za léky zcela aktuálně hrozí, že současný standard poskytované zdravotní péče se stane budoucím nadstandardem. Jinak řečeno, že na úroveň služby, kterou dostává pojištěnec ze současného systému si bude muset (vedle regulačních poplatků a doplatků za léky) pojištěnec prostě připlatit. Neobstojí chlácholení předkladatelů, kteří se tváří, že se „nic nemění“, a pokud si občan nebude chtít připlatit za lepší službu, dostane stávající standard.

To že již schválená reformní opatření zcela zřetelně vedou k destrukci tohoto „standardu“, předložený návrh věcného záměru zákona o veřejném zdravotním pojištění pomíjí. Naopak se snaží přesvědčit, že otázka nastavení standardů a vůbec celkové změny systému zdravotního pojištění je jen otázkou jakéhosi systémově věcného nastavení ne ekonomiky. Právě proto v uvedeném věcném záměru zákona jen velmi vágně definují tak klíčové parametry celého systému jako je otázka standardních programů či minimální péče. Ekonomická realita je však neúprosná – „za méně peněz více muziky“ nelze pořídit v žádném systému a už vůbec ne v systému, který má podle předkladatelů oproti současnému stavu produkovat ještě zisk.

            2. Postupně celoplošně privatizovat zdravotnictví, a to jak klíčové fakultní nemocnice (návrh věcného záměru zákona o universitních nemocnicích a universitních pracovištích), tak i celý systém zdravotního pojištění (věcný záměr zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde tedy nejen o privatizaci nemalého majetku českého zdravotnictví jako takového (za výrazně výhodných podmínek pro nabyvatele (viz. dále podrobněji naše připomínky k jednotlivým věcným návrhům zákonů), ale i o privatizaci veřejného zdravotního pojištění.

 K inspiraci transformací bankovního sektoru při formulování předložených návrhů, k níž se předkladatel přiznává, ČMKOS připomíná, že zajištění stability bankovního sektoru při řešení důsledků nedomyšlené privatizace bank stálo české daňové poplatníky stovky miliard Kč. Varuje proto před podobnými nevyzkoušenými experimenty, které by mohly ohrozit dostupnost zdravotní péče pro značnou část obyvatel a odkazuje na poučení vyplývající z chyb zdravotní reformy na Slovensku, která se rovněž soustředila především na změnu vlastnických vztahů.

Celkové snížení daní a pojistného, které se od příštího roku projeví v systému zdravotního pojištění výpadky příjmů, bude ve spojení s nutnou restrukturalizací výdajů zdravotních pojišťoven ve prospěch výdajů na léky znamenat výrazný zásah do možností úhrady zdravotní péče v obdobném rozsahu jako dosud. Toto záměrné zmenšení vlivu státu (veřejných financí) na financování zdravotnictví tak vytváří prostor pro vstup soukromého kapitálu a privatizaci této perspektivně velmi lukrativní oblasti veřejných služeb.

 Potřeba využívat služby zdravotnictví na dostatečné úrovni však „odchodem“ státu nezmizí. To se jen poptávka po jejich zabezpečení (při záměrném ústupu státu z této oblasti) přelije do soukromé sféry orientované na zisk a vyžádá si jen více soukromých peněz, zejména ze strany pojištěnců. Bude to tedy znamenat nejen zvýšení aktuálních doplatků za léky a zavedení tzv. regulačních poplatků u lékaře, ale i ve skutečnosti povinnou další spoluúčast pojištěnců na financování tohoto sektoru.

Už samotné snížení příjmů zdravotního pojištění a další přijatá reformní opatření si vynucují zavedení spoluúčasti pacientů (pro zajištění stejného plnění jako v současnosti). Postupná privatizace sítě zdravotnických zařízení (včetně navrhovaných v předloženém návrhu věcného zákona o universitních nemocnicích a universitních pracovištích) a zdravotních pojišťoven na podnikatelské subjekty se ziskovou motivací tuto potřebu ještě zdůrazní.

Individuálně se „dobrovolně“ připojistit na tato evidentní „finanční rizika“ spojená s nemocí bude schopna pouze část občanů, jimž to umožní vyšší příjmy podporované navíc výrazným snížením daní a zavedením stropu pojistného na zdravotní a sociální pojištění pro nejvyšší příjmové skupiny. Komerční pojišťovny jim v rámci obchodu se zdravím nabídnou produkty, které jim – samozřejmě na základě komerčních pojistných pravidel a odpovídající režie – tato rizika ošetří.

Nízkopříjmové skupiny, které nebudou mít dost peněz na nejrůznější připojištění (či na přímé hotovostní platby) se budou muset smířit s omezeným přístupem k veřejným zdravotním službám. To v konečném důsledku povede ke zhoršení zdravotní situace v české společnosti (protože nemoc pro nízko, ale i středně příjmové skupiny bude do značné míry znamenat riziko finančního zruinování.) a konec konců i k prohloubení současných ekonomických problémů českého zdravotnictví. Tyto tíživé sociálně ekonomické důsledky navrhované zdravotní reformy, které nejsou nevyhnutelné v případě reformních opatření zaměřených na zlepšení finančních i zdravotních předpokladů a podmínek péče o zdraví občanů místo pouhých privatizačních cílů, jsou pro ČMKOS zcela nepřijatelné.

Zdravotní reforma by se měla místo změny vlastnických poměrů zaměřit na odstraňování základních příčin ekonomických problémů českého zdravotnictví, mezi něž patří zejména prohlubující se nepoměr mezi možnostmi rozvíjející se lékařské vědy, která přináší stále účinnější (ale současně nákladnější diagnostické a léčebné postupy), a nedostatečnými výdaji na zdravotní péči, které stále zůstávají hluboko pod možnostmi české ekonomiky. Například v roce 2006 při růstu HDP České republiky o 7,6%, se výdaje na zdravotnictví zvýšily o pouhá 4,2% a jejich celkový podíl na HDP klesl pod 7%.

ČMKOS zdůrazňuje, že Evropská unie svým členům doporučuje udržovat výdaje na zdravotnictví minimálně na úrovni 8% HDP, přičemž vyspělé země tzv. EU-15 vydávají na zdravotnictví v průměru 8,9% HDP. Na nepříznivém vývoji financování zdravotnictví se přitom podílí zejména stát, který odvádí pojistné za 57% obyvatel (děti, důchodci, nezaměstnaní), kteří čerpají cca 80% nákladů zdravotní péče, avšak státní příspěvek tvoří pouhých 24% příjmů veřejného zdravotního pojištění.

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, však místo nezbytného zvýšení naopak zmrazil platby státu na dva roky a tento nepoměr se tak v letech 2008 a 2009 dále prohloubí. To zcela zásadně ohrozí jak finanční stabilitu systému veřejného zdravotního pojištění, tak dostupnost zdravotní péče pro občany a zvýší tlak na jejich další a vyšší přímé platby, které budou ze sociálního hlediska pro řadu z nich neúnosné.

Z výše uvedených důvodů ČMKOS předloženou koncepci zdravotní reformy obsaženou v předložených návrzích věcných záměrů zákonů odmítá jako celek.

Tato připomínka je zásadní.

Jaroslav Zavadil
místopředseda ČMKOS