STANOVISKO
Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Obecně k návrhu
Českomoravská konfederace odborových svazů projednala předložený návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony na schůzi Legislativní rady ČMKOS dne 8. 1. 2008.
ČMKOS dlouhodobě vychází z požadavku, že nároky zaměstnanců na pomoc a zabezpečení v případě nezaměstnanosti by se měly odvíjet od skutečnosti, že se na jejich financování podílejí přímo svým příspěvkem odváděným ze mzdy, platu, popř. jiného pracovního příjmu všichni zaměstnanci. Zpřísňování podmínek pro poskytování pomoci či výplatu podpor nezaměstnanosti při rekvalifikaci by s ohledem na tento „pojistný charakter“ zabezpečení v nezaměstnanosti mělo být omezeno jen na krajní případy hrubého zneužívání tohoto systému. Proto ČMKOS zásadně odmítá neodůvodněné zpřísnění zejména podmínek pro výplatu podpory v nezaměstnanosti.
Podle důvodové zprávy je jedním z cílů novely „zavést jasná a srozumitelná pravidla aktivní politiky zaměstnanosti, která budou směřována k těm, kdo jsou na trhu práce znevýhodněni.“ Předložený návrh však pouze znovu potvrzuje orientaci MPSV a současné vlády na „řešení“ problémů zaměstnanosti a nezaměstnanosti prostřednictvím redukcí pracovněprávní ochrany zaměstnanců a preferenci postihů zaměstnanců se souběžným posílením pozice zaměstnavatelů před pozitivní motivací nezaměstnaných. Takový postup je pro ČMKOS nepřijatelný.
Z tohoto hlediska ČMKOS rovněž zásadně nesouhlasí s navrhovanou změnou zápočtu náhradní doby důchodového pojištění u uchazečů o zaměstnání, která zhorší za cenu zanedbatelných úspor v oblasti důchodového pojištění, důchodové nároky řady zaměstnanců, a která nebyla projednána jako součást důchodové reformy ani v rámci politické diskuse ani sociálního dialogu na půdě Rady hospodářské a sociální dohody.
Přestože novela zákona č. 435/2004 Sb. do jisté míry zjednodušuje administrativní náročnost činnosti úřadů práce, na druhé straně se však novelou výrazně zvyšují administrativní nároky kladené na zaměstnance i zaměstnavatele.
Pokud jde o rozvolnění regulačních mechanismů v oblasti zaměstnávání zahraničních pracovníků a zavedení systému „zelených karet“ ČMKOS s navrženou úpravou zásadně nesouhlasí, zejména proto, že neřeší následující zásadní problémy:
- institut zelených karet není orientován jen na skutečně nedostatkové profese a na příchod kvalifikovaných pracovníků,
- nebude zachována určující funkce MPSV, které musí nést odpovědnost za to, že rozhodující (hlavní) podmínkou udělování jakéhokoliv typu povolení pro zaměstnávání cizinců zůstane posouzení situace na českém trhu práce,
- nedostatečná kontrola prostřednictvím příslušných institucí, především prostřednictvím inspektorátů práce, které musí být i odpovídajícím způsobem personálně posíleny, aby byly skutečně funkčním a účinným kontrolním orgánem,
- příliš velký prostor pro zneužívání agenturního zaměstnávání,
- nerovné zacházení s domácími a zahraničními zaměstnanci v oblasti odměňování, sociálního zabezpečení a v ostatních oblastech,
- neexistuje systém celoživotního vzdělání se širším zapojením zaměstnavatelů a úřadů práce,
- chybí opatření stimulující zvýšení nabídky rekvalifikačních kursů ze strany zaměstnavatelů a jejich větší angažovanost v oblasti výuky řemeslnických dovedností („učňovského školství“).
Pro ČMKOS je nepřijatelné, že problematika vydávání zelených karet, která může výrazně ovlivnit trh práce v České republice v neprospěch našich zaměstnanců, popř. uchazečů o zaměstnání, nebyla dopředu podrobena nejen odborné diskuzi, ale ani se nestala předmětem jednání se sociálními partnery, jichž se nejvíc dotýká. Proto ČMKOS zásadně požaduje, aby tato problematika a navrhované změny s ní související byly řádně projednány se sociálními partnery v rámci Rady hospodářské a sociální dohody před předložením návrhu novely zákona o zaměstnanosti vládě.
ČMKOS rovněž nesouhlasí s opatřeními vedoucími ke zpřísnění podmínek pro výplatu dávek v hmotné nouzi. Jedná se o návrhy, které výrazně omezují dostupnost sociálních dávek pro osoby potřebné, jako např. ze zákona vypustit vypracování aktivizačních plánů po 6 měsících poskytování příspěvku na živobytí, které měly být motivačním nástrojem pro vyřešení problémů osob v hmotné nouzi, a na místo nich se jim po stejné době má automaticky ze zákona snížit úroveň sociální ochrany.
Na všechny osoby bez práce se tak neobjektivně a automaticky ze zákona hledí jako na ty, kteří pracovat nechtějí. Ze systému se postupně vytrácí povinnost státu pracovat s nezaměstnanými, jejímž cílem má být snaha zlepšit celkovou sociální situaci těchto osob a ochrana před jejich sociálním vyloučením. Některá opatření byla přitom již doplněna do zákona o zaměstnanosti v rámci reformy veřejných financí v roce 2007, kterou ČMKOS zásadně odmítla včetně těchto opatření.
Již v prvních dnech jejich účinnosti se přistupuje k jejich dalšímu zpřísnění, aniž by byla jejich efektivnost ověřena praxí, neboť podle předkladatele poskytují stále ještě nepřiměřeně vysokou ochranu nezaměstnaným. Z uvedených důvodů ČMKOS trvá na tom, aby část třetí návrhu zákona byla zrušena.
ČMKOS rovněž upozorňuje na svůj dlouhodobý požadavek, aby byla zákonnou úpravou zajištěna provázanost a spolupráce všech dotčených státních orgánů při provádění kontrolní činnosti na úseku nezaměstnanosti, zejména pokud jde o odhalování a postihování nelegálního zaměstnávání (úřady práce, policie, živnostenské úřady, finanční úřady, inspektoráty práce) a požaduje, aby tato otázka byla navrhovanou novelou zákona o zaměstnanosti vyřešena.
Všechny výše uvedené připomínky považuje ČMKOS za zásadní.
