§ s dalším postupným zvyšováním důchodového věku na 65 let pro muže i ženy, 

§ s prodloužením potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod z 25 na 30 nebo 35 roků,

§ se zrušením doby studia jako náhradní doby pro důchod,

§ se zpřísněním kriterii pro posuzování invalidity a s dalšími parametrickými změnami.

 

Zásadní výhrady má ČMKOS k tomu, že navrhovaná opatření zcela opomíjí sociální aspekt, smysl a účel důchodového pojištění.

Zpřísňování podmínek nároku na starobní a invalidní důchod, které se promítá i do pozůstalostních důchodů, směřuje k tomu, aby se do budoucna důchodové příjmy zaměstnanců a jejich rodin oproti současnosti výrazně snížily. Propočty ukazují, že přijetí navrhovaných změn povede k růstu chudoby ve stáří, a to zejména těch zaměstnanců (občanů), kteří po celý život ze své mzdy (příjmu) odváděli pojistné na průběžné financování stávajících důchodů a vzhledem k úrovni mezd neměli reálnou možnost si na stáří něco našetřit nebo se pro tyto účely  zabezpečit jinou formou (penzijní připojištění existuje pouze od roku 1994). Navíc mnozí z  občanů, kteří se dnes nacházejí ve věku blízkém důchodovému, jsou vystaveni ve vysoké míře riziku nezaměstnanosti. Tím se jejich šance na důstojný život ve stáří při realizaci navrhovaného zvyšování důchodového věku podstatně snižuje.

Přesto, že se předložený návrh odvolává v důvodové zprávě na závěry obsažené v Závěrečné zprávě skupiny odborníků, tzv. Bezděkovy komise, a na návrh Dohody politických parlamentních stran z roku 2006, předložený návrh přebírá pouze ta opatření, která snižují budoucí důchodové nároky. Přitom uvedená Dohoda politických stran počítala také s opatřeními, při kterých by se důchodové příjmy občanů snižovat nemusely. Například s vytvořením fondu důchodové reformy, který měl zajistit „nedotknutelnost“ prostředků plynoucích z dnes dosahovaných přebytků na „důchodovém účtu“ státního rozpočtu. Vytvoření fondu mělo garantovat, že přebytky se použijí výlučně ve prospěch financování budoucích důchodových nároků občanů.  Dále se politické strany dohodly, že využijí část prostředků z privatizace státních podniků na posílení zdrojů k financování důchodového systému a na podporu poskytování předčasných doplňkových důchodů. Na jejich tvorbě by se mnohem významnější měrou, než dosud, podíleli zaměstnavatelé, zejména pak v hornictví, hutnictví, strojírenství, chemii a v dalších z hlediska náročnosti obdobných odvětvích. To znamená tam, kde těžké pracovní podmínky oproti obecné populaci výrazně zkracují délku života zaměstnanců, kteří zde dlouhodobě za uvedených podmínek pracují, a tedy i pravděpodobnost dožití vyšších důchodových věkových hranic stanovených na základě předkládaného návrhu. S těmito změnami však vláda již zjevně nepočítá.

Zpřísnění podmínek pro nárok na důchod výrazně postihne zejména zaměstnance s nízkými, podprůměrnými ale i průměrnými příjmy, kteří si vzhledem k rostoucím životním nákladům nebudou moci průběžně odkládat finanční prostředky na zajištění ve stáří nebo při vzniku invalidity. Ke zhoršení dojde také u zaměstnanců, kteří i s ohledem na fyzické vyčerpání, možnosti a dostupnost zdravotní péče se dožívají nižšího věku ve srovnání s příjmově silnými skupinami obyvatel. Na místo solidarity bohatých s chudými, obvyklé ve vyspělých zemích, vláda prosazuje v českém důchodovém systému solidaritu chudých s bohatými. Takový přístup ČMKOS zásadně odmítá.

Pokud jde o další zvyšování důchodového věku, tzn. nad 63 let u mužů a bezdětných žen, tak s tímto návrhem ČMKOS zásadně nesouhlasí. Do starobního důchodu by poprvé v 65 letech měli v roce 2030 sice odcházet muži narození „až“ v roce 1965, ale postupné zvyšování důchodového věku na tuto hranici se má týkat již mužů narozených po roce 1953. Tedy také pojištěnců starších 50 let.

Jako argumentace pro další zvyšování důchodového věku se uvádí, že je třeba důchodový věk přizpůsobit  rostoucí naději dožití. Vláda přitom ignoruje fakt, že v naději dožití (střední délce života) Česká republika stále o několik let zaostává za původními členskými státy EU, které mají zaveden statutární věk pro nárok na starobní důchod 65 let. Podle Eurostatu mají v České republice děti (chlapci) narození v roce 2005 naději, že se dožijí cca 73 let (72,9) a ženy cca 79 let (79,1). Za původními členskými státy EU, s nimiž máme důchodový věk postupně srovnat, jsme tak v naději dožití o cca čtyři roky pozadu. Například v Belgii mají muži naději, že se dožijí 76,7 let, Itálii 77,6 let, Rakousku 76,7 let, V.Británii 76,9 let, Německu 76,2 let, Irsku 77,1 let a ve Francii 76,7 let. Obdobně je tomu u žen.

Návrh na zvýšení důchodového věku se týká všech a přitom vůbec není řešena situace zaměstnanců, kteří dlouhodobě pracují ve fyzicky náročných pracovních podmínkách a v profesích, jejichž výkon zanechává trvalé následky na zdraví. Charakter práce těchto zaměstnanců jim již dnes při současném zvýšeném důchodovém věku neumožňuje setrvat v zaměstnání až do jeho dosažení, popřípadě ještě déle.Tito zaměstnanci pobírají důchody často po podstatně kratší dobu, než ostatní pojištěnci, neboť se dožívají až o několik let nižšího věku. Z hlediska solidarity tak solidarizují s ostatními pojištěnci, kteří se dožívají vyššího věku (nikoliv obráceně). ČMKOS proto znovu a důrazně požaduje, aby vláda řešila situaci těchto zaměstnanců.

Zásadním problémem je i nově navržený způsob posuzování invalidity, se kterým  ČMKOS zásadně nesouhlasí. Cílem podle důvodové zprávy je ovlivnit vývoj invalidizace, náklady na invalidní důchody a počty ekonomicky aktivních a neaktivních osob. ČMKOS vyjadřuje obavy, že hlavním smyslem změny definice invalidity je, zvláště, když je neustále zdůrazňováno, že Česká republika je kritizována za vysoký počet invalidních důchodů, snížit počet poživatelů těchto důchodů a tak za každou cenu ušetřit. Přitom má být do invalidity prvního stupně (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 49 %) zařazeno cca 74 až 75 % pojištěnců, kteří jsou nyní částečně invalidní. S tím, že „důsledkem bude snížení dosavadního důchodu“. Zásadní výhrada ČMKOS spočívá v tom, že místo toho, aby byla přijímána opatření vedoucí ke zlepšení životního a pracovního prostředí, snižování stresu atd. mění se definice invalidity. Výše invalidních důchodů, stejně jako starobních, má být přitom negativně ovlivněna také dalšími navrhovanými parametrickými změnami. Odhaduje se, že u plných invalidních důchodů by došlo k postupnému snížení úrovně u nově přiznávaných důchodů s cílovým stavem o 3 až 5 % (obdobné snížení lze předpokládat zejména v souvislosti s opatřeními týkajícími se náhradních dob také u starobních důchodů) a u částečných invalidních důchodů a pozůstalostních důchodů o 2 až 3 %. Jestliže někdo zneužívá systém invalidních důchodů, je potřeba přijmou konkrétní opatření a ne plošně sankcionovat všechny. Navíc máji  být tyto změny v době, kdy se má dále zvyšovat důchodový věk a mnozí ze zaměstnanců nebudou až do jeho dosažení schopni v zaměstnání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu setrvat!

 

Návrh na prodloužení minimální potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod ze současných 25 roků na 35, resp. 30 roků, se může při průměrné délce pojištění 40 roků zdát jako neproblematický. V souvislosti s dalšími navrhovanými opatřeními  (nezapočítávat dobu studia jako náhradní dobu a započítávat náhradní doby i pro nárok na důchod pouze 80 %) však může toto opatření (zejména v regionech s vysokou dlouhodobou nezaměstnaností) pro mnohé zaměstnance znamenat, že jim nevznikne nárok na starobní důchod a budou ve stáří odkázáni na jiný sociální systém. Podle statistiky MPSV činila v roce 2006 průměrná délka evidence uchazečů o zaměstnání na úřadech práce 649 kalendářních dnů, tedy téměř dva roky. Přitom v mnohých případech je tato doba, vzhledem k tomu, že jde pouze o průměr, ještě podstatně vyšší a činí i několik let. Proto ČMKOS má zásadní výhrady k navrženému prodloužení potřebné doby pojištění.

Zcela zásadní vliv na snížení úrovně důchodů bude mít zrušení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako náhradní doby pojištění. Tento záměr ČMKOS nikdy nepodporovala. Vzhledem k tomu, že podle současné právní úpravy se započítává jako náhradní doba pro důchod u pojištěnců, kteří studovali po 31.12.1995 šest let doby studia po 18. roce věku, a to 80 %, jde o snížení doby pojištění pro důchod o cca pět roků (365 kalendářních dnů x 6 roků = 2 190 dnů. 2 190 dnů x 0,80 = 1 752 dnů, což je cca 5 roků, resp. 4,8). Tzn. snížení procentní výměry důchodu minimálně o 6 % (4 roky x 1,5 %), anebo s přihlédnutím k další době pojištění až o cca 7,5 % ( 5 roků x 1,5 %). Důvodová zpráva konstatuje, že financování této náhradní doby pojištění ve srovnání s ostatními náhradními dobami v rámci solidarity základního důchodového pojištění je nejméně odůvodněné, ale je třeba si uvědomit, že mají-li pojištěnci s vysokoškolským vzděláním vyšší příjmy, což ovšem zdaleka není pravidlem, odvádějí také více do systému na pojistném, a to nejen na svůj důchod, ale i na solidaritu. Navíc podpora vzdělanosti, a to nejrůznějšími způsoby, má pozitivní dopad na celou společnost a tento problém nelze pojímat jen úzce z individuálního hlediska příjemce důchodu.

S některými parametrickými změnami ČMKOS vyjádřila souhlas. Podporuje např. návrh na zrušení povinnosti mít při souběhu výplaty starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti sjednán pracovněprávní vztah nejdéle na dobu jednoho roku, a umožnění zvýšení procentní výměry starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti při souběžném pobírání poloviny starobního důchodu.

Závěrem ČMKOS ve svém stanovisku upozornila, že pro zajištění dlouhodobé finanční stability důchodového systému je třeba více počítat s nástroji, které stojí mimo důchodový systém, tj. s dalším zvýšením výkonnosti ekonomiky a produktivity práce a s tím souvisejícím růstem mezd a tedy i příjmů do důchodového systému. Je nutné dále přijímat opatření vedoucí ke zvyšování zaměstnanosti, zejména pokud jde o některé rizikové skupiny na trhu práce, jakými jsou např. zaměstnanci v  předdůchodovém věku a zdravotně postižené osoby. Zlepšovat jejich pracovní podmínky. V neposlední řadě je pak třeba usilovat o systém  umožňující vícezdrojové financování důchodů.