O dopadech do pracovněprávní oblasti.
Obecně ke stávce
Právo na stávku patří k základním lidským právům a svobodám. V demokratických režimech a právních státech jde o nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné lidské právo, jehož ochrana je zaručena řadou mezinárodních dokumentů, jimiž je Česká republika vázána.
1. V České republice zajišťuje ochranu práva na stávku především článek 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), která je součástí ústavního pořádku České republiky, a která silou ústavního zákona promítla toto právo do našeho právního řádu. Zařadila je tak mezi základní lidská práva a svobody, pro něž platí, že jejich omezení mohou být stanovena pouze zákonem. Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikomu nesmí být činěna újma pro uplatňování základních práv a svobod.
2. Ochranu práva na stávku v České republice nově zajišťuje také Listina základních práv Evropské unie, která se stala ratifikací Lisabonské smlouvy právně závaznou i v České republice.Článek 28 (Právo na kolektivní vyjednávání a akce) této listiny výslovně uvádí, že pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi právo
- sjednávat a uzavírat na vhodných úrovních kolektivní smlouvy a
- v případě konfliktu zájmů vést kolektivní akce na obranu svých zájmů, včetně stávky.
Stávka je zastavení nebo přerušení práce většího počtu zaměstnanců provedené společně za účelem dosažení určitého cíle (tj.forma kolektivního protestu spočívající v organizovaném částečném nebo úplném přerušení práce s úmyslem znovu začít pracovat po prosazení hospodářských a sociálních požadavků). Ačkoli pojmovým znakem stávky je kolektivní protest, vychází z individuálního práva každého zaměstnance v rozsahu zajištěném právním řádem.
Podle článku 27 odst. 4Listiny je právo na stávku zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
1. Zákonné podmínky pro uplatnění práva na stávku v rámci kolektivního vyjednávání jsou uvedeny v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání (§ 16 až 26 zákona). Právní úprava stávky provedená tímto zákonem je ovšem přímo použitelná jen pro stávky, které jsou vyhlášeny ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy.
2. Právo na stávku lze uplatňovat i k prosazování hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců mimo rámec zákona č. 2/1991 Sb. Právo na stávku za jiné hospodářské a sociální zájmy zaručuje Listina v čl. 27 odst. 4 a neexistence zákona, který by stanovil podmínky výkonu tohoto práva, toto ústavní právo nezpochybňuje. To potvrdil i Nejvyšší soud České republiky v rozsudku čj. 21 Cdo 2104/2001, kde v odůvodnění mimo jiné uvedl, že cit. “Upravuje-li zákon pravidla stávky jen v případech stávky v souvislosti s kolektivním vyjednáváním plyne z toho závěr, že jiného (zákonného) omezení práva na stávku v českém právním řádu není. Platí tedy, že právo na stávku je zaručeno (článek 27 odst. 4 Listiny) aniž by (s výjimkou stávek v souvislosti s kolektivním vyjednáváním) bylo v souladu s ústavními principy omezeno.”
Zaměstnanci účastnící se stávky
Účast zaměstnance na stávce (v daném případě zaměstnance dopravních podniků) je omluvenou nepřítomností v práci a zároveň překážkou v práci. Na stávkujícím zaměstnanci nelze (při respektování práva na stávku) požadovat dodržování všech povinností, jak vyplývají z pracovní smlouvy a z ustanovení § 35 odst. 1 zákoníku práce. Nedodržování těchto povinností není porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a zaměstnance nelze z těchto důvodu postihovat (viz i citovaný rozsudek NS). Po dobu účasti ve stávce nenáleží zaměstnanci mzda (plat).
Zaměstnanci stávkou dotčení
Pro ostatní zaměstnance, kteří budou stávkou dotčeni – nebudou se moci např. včas a řádně dostavit do práce, se však o překážku v práci nejedná. Podle nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, je důležitou osobní překážkou v práci pouze nepředvídatelné přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků (bod 3. Přílohy citovaného nařízení vlády „Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu pro nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků, nemohl-li zaměstnanec dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.“).
Podmínkou, aby se v případě přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků poskytlo pracovní volno (omluvená nepřítomnost v práci) je to, že musí jít o nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředků a že zaměstnanec nemohl dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným způsobem.
O tento případ překážky v práci se dne 1. 3. 2010 nejedná, neboť není splněna podmínka nepředvídatelnosti. Stávka koalice dopravních odborových svazů byla včas avizována. Pro případ, že zaměstnanci v důsledku stávky nebudou moci dosáhnout včas, nebo vůbec místa pracoviště, doporučuje se, aby odborové organizace, popř. zaměstnanci, řešily nastalou situaci předem podle konkrétních podmínek a provozních možností zaměstnavatele např.:
- dohodnout se zaměstnavatelem výjimečné posunutí začátku směny
- čerpat náhradní volno za práci přesčas, ve svátek apod.
- omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci s dohodu o napracování (tzv. neplacené volno),
- určit čerpání dovolené
dohodnout výjimečně výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele (práce doma) aj.