Stojíme na začátku nového kola ekonomické krize. Signály z ekonomické sféry jsou jednoznačné.  Dokonce už i Ministerstvo financí ČR ve své poslední prognóze z konce  října  očekává (oproti východiskům jím navrhovaného rozpočtu na rok 2012) výrazné zpomalení ekonomického růstu. Sice prozřelo zhruba o čtvrt roku později než ČMKOS, ale alespoň že prozřelo.         

Odbory - ČMKOS jsou velmi často nepravdivě osočovány z toho, že nepřicházejí s žádnými návrhy. Na společná jednání s vládou a zaměstnavateli chceme nyní předstoupit s následujícími návrhy a požadavky.

I.

Korupce, šedá ekonomika, práce načerno, lichva

Zásadní opatření, které musí předcházet jakýmkoli opatřením, je boj proti korupci. Ale nejen proti ní. Korupce je ve skutečnosti jen špičkou ledovce, jedním z chapadel mnohovrstevnatého systému, který má různé názvy – nejčastěji stínová ekonomika. Součástí „boje proti korupci“ proto musí být stejně intenzivní boj proti organizovanému zločinu, daňovým únikům, praní špinavých peněz, práci načerno, tj. boj proti negativním  společensko-ekonomickým jevům. Bez tohoto opatření, předsunutého před všechna opatření v ekonomické a sociální oblasti, nelze ve skutečnosti zaručit efektivnost a účinnost přijímaných opatření hospodářské politiky.

Negativní jevy se v české ekonomice rozrostly do takové míry, že podkopávají účinné státní řízení ekonomiky. Masivní daňové úniky erodují integritu daňového systému, odlivem prostředků z oficiální do neoficiální ekonomiky destruují účinné řízení ekonomiky státu. V těchto podmínkách je obtížné dosáhnout a trvale udržet makroekonomickou stabilitu.

Plíživá korupce, rozmach daňových úniků, všeobecné okrádání, stále nové a nové korupční skandály, zasahující až do nejvyšších pater politiky, to vše narušuje stabilitu, efektivnost a hlavně důvěryhodnost institucí, právního systému i systému celé společnosti. Do formálního i neformálního pletiva společenských vztahů české společnosti se evidentně zakládají nevratné změny, které mohou pod vlivem nátlakových skupin narušovat základní pilíře fungování státu a demokratického zřízení. Růst korupce, jako jednoho z vnějších projevů stínové ekonomiky, odrazuje vstup zahraničního kapitálu a naopak přitahuje vstup peněžních prostředků (a vliv) mafií a kriminálních organizací. Následkem je deformace trhů a celkově nižší efektivnost. Je naprosto nezbytné vedle boje proti korupci zpracovat a s tímto dokumentem propojit akční plán boje proti daňovým únikům, praní špinavých peněz, práci načerno a dalším negativním ekonomickým jevům. Zcela neopominutelnou součástí tohoto plánu (a zároveň jedním z klíčových opatření v boji proti chudobě) musí být i boj proti lichvě a lichvářům.  

II.

Hospodářská politika – zmírnění dopadů krize

Jedním z prioritních úkolů je nezbytnost formulace jasné a zřetelné prorůstové hospodářské politiky. V krátkodobém horizontu by v současnosti mělo být hlavním úkolem hospodářské politiky zmírnění dopadů hospodářské krize na obyvatelstvo, na firemní sektor a nastartování stabilního a dlouhodobého ekonomického růstu. V dlouhodobém horizontu pak jde zejména o posílení schopnosti ekonomiky reagovat na změny v hospodářském cyklu. Jde především o zvýšení produkční schopnosti ekonomiky, zvýšení podílu kvalifikované práce, podílu produkce náročné na kvalifikaci, výzkum a vývoj. Tedy konkurenceschopnost na základě kvalifikované práce, nikoli co nejlacinější práce, nízké mzdy a platy.

III.

Neuralgický bod veřejných financí – daně

Problém českých veřejných financí leží především na straně příjmů. Prudce narůstajících deficitů veřejných financí se samovolně nezbavíme. Ohromné deficity předchozích dvou let jsou pasivním důsledkem naprosto nepromyšlené a voluntaristické daňové politiky minulých let. Rozetnutí smrtelného sevření těchto deficitů leží tam, kde problém vznikl – na příjmové straně veřejných rozpočtů. Další kroky musí směřovat do oblasti daní.

Zde je nutno především změnit strukturu sazeb v daňovém systému a posílit přímé daně a daně majetkové, zavést daňovou progresi. O tom, jak hluboké budou tyto naprosto nezbytné změny (např. výše sazeb apod.), však nemá v současnosti cenu diskutovat. Minimálně do té doby, než bude zrealizována „nultá etapa daňové reformy“, než bude provedeno zásadní nezbytné zrovnoprávnění všech daňových subjektů a než budou řádně posouzeny, dokladovány a následně z  daňového systému odstraněny desítky a stovky nejrůznějších výjimek, slev a úlev, o kterých nikdo ani neví, proč v jednotlivých daňových okruzích dnes ještě vůbec jsou a jakou společenskou funkci plní, či by měly plnit. Posoudit, zda opravdu vyjadřují celospolečenský zájem či jen zájem úzkých lobbistických skupin.

Musí být vypracován a realizován komplexní program boje proti stínové ekonomice, práci načerno a s nimi spojených daňových úniků. Je nezbytné připravit a spustit soustavnou kampaň směřující proti daňovým únikům.  Zásadním způsobem musí být posílena kontrola na trhu práce, zaměřená na boj proti práci načerno a nelegálním aktivitám ohrožujícím stabilitu veřejných financí (v první řadě pojistných fondů). Východiskem je nastolení elementární daňové spravedlnosti pro všechny daňové poplatníky. V daňové soustavě České republiky je nezbytné  nastolit pořádek.

IV.

Nutný audit státních výdajů

Se stejnou logikou je nutno přistupovat i k výdajové straně veřejných rozpočtů. Je nutno odmítnout logiku zaměřenou výhradně na úspory v oblasti tzv. mandatorních výdajů, sociálních transferů a mezd pracovníků v rozpočtové sféře.  Proti této v podstatě diletantské politice řízení veřejných financí je nutno vznést zásadní výhrady. Když spořit, tak vždy a všude. Nelze přijmout velmi pohodlnou „logiku“, že nejvíce se musí ušetřit například na  důchodech, protože ty jsou největším výdajem státního rozpočtu.

Je třeba provést podrobný audit všech výdajových položek všech částí veřejných financí a na základě tohoto auditu a zvolených priorit uvážlivě redukovat výdajovou stranu rozpočtů. Ne však plošně, ale podle jednotlivých položek. Před jakýmikoli zásahy důkladně zmapovat, co se ve skutečnosti z jednotlivých rozpočtů platí, zda nejrůznějšími „nedotaženými kohoutky“ pramínky a prameny neunikají veřejné tolik potřebné zdroje na projekty a výdaje, které měly   být už dávno zrušeny. Bude velmi překvapující zjistit, co se za nenápadnými tituly skrývá peněz a kdo je na ně napojen. I na výdajové straně veřejných financí tedy nejde o nic jiného než o nastolení elementárních pravidel efektivnosti – a v některých částech dokonce jen o nastolení  pořádku.[1]

V.

Stop „krvavým“ penězům

Pokud se provedou výše uvedená opatření, která neznamenají nic jiného než zametení před vlastním prahem, může jakákoli vláda s klidným svědomím předstoupit před občany a žádat po nich – pokud to bude nutné – další oběti. Peníze vydřené z těchto lidí jsou totiž krvavé peníze. Za každou takzvanou „úsporou“ v sociální oblasti se skrývá lidský osud, lidská tragédie. Navíc tito lidé, zvláště ti nejchudší, na krizi, kterou nezavinili, již doplatili a doplácejí a podle návrhů vládní koalice ODS-TOP 09-VV budou ještě více doplácet. Již dnes doplácejí redukovanými, s lidskou důstojností hraničícími podporami v nezaměstnanosti, důchody a dalšími sociálními dávkami. Spuštění tzv. reforem pro ně bude znamenat extrémní růst cen základních životních potřeb, spoluúčast ve zdravotnictví (zdravotní reforma) či menší výměru a nižší valorizaci důchodů. Spuštění reforem nebude pro široké vrstvy obyvatelstva znamenat nic jiného než bídu.

Propadem do stále narůstající nezaměstnanosti jsou ohroženy široké skupiny obyvatelstva. S těmito lidmi nelze zacházet a komunikovat jako s lidmi, kteří pracovat nechtějí a jen zneužívají sociální dávky. Tito lidé nejsou ani darmojedi, ani podvodníci, ani zloději vykrádající veřejné finance. Ti jsou jinde.             

Odmítáme návrhy současné vládní koalice směřující k přeměně systémů sociální ochrany na systém chudinské péče. Je nutno vypracovat komplexní plán zmírnění sociálních dopadů krize a takzvaně reformního působení. Je třeba „natáhnout záchrannou sociální síť“ a vypracovat národní plán boje proti nezaměstnanosti a chudobě.  

Bude nutno přijmout potřebná opatření, která jednoznačně definují lichvu a zabrání finančním spekulantům parazitovat na svízelné finanční situaci zaměstnanců tím, že jim nabízejí nepřiměřeně úročené půjčky, které pak vedou k nezvládnutelnému zadlužení domácností a často končí osobním bankrotem či exekucemi.

VI.

Strach není program

Pro tuto vládu takzvané rozpočtové zodpovědnosti je krize ve skutečnosti požehnáním.   V jejích očích jí totiž krize naopak přináší šanci jak ještě více, rychleji a radikálněji tyto „reformy“ prosadit. Je zřejmé, že dnes utajovaná opatření „krizových scénářů“ neobsahují nic jiného než škrty a další zvýšení DPH.  Důsledek těchto „reforem“ bude pro ekonomický růst a tím i životní úroveň většiny zaměstnanců zničující. Propojení nastupující ekonomické recese, směřující do ČR z vnějšího prostředí s domácími protirůstovými škrty a asociálními reformami české vlády, vyvolá značné napětí nejen v české ekonomice, ale i v celé společnosti.

Poslední průzkumy ukazují, že se lidé stále více bojí budoucnosti – nejvíce za posledních 18 let. Přes 50 % občanů očekává v příštích pěti letech zhoršení své životní úrovně, bojí se zvyšování cen, mají strach ze ztráty zaměstnání, nebo že již v době krize nenajdou novou práci, že nebudou schopni splatit půjčky atd. Kde je stát? Stát, který si všichni platíme – lépe řečeno především ho platí zaměstnanci. Místo aby obavy lidí rozptyloval, tak je svými tzv. reformami dále posiluje. Důsledky tohoto strachu nejsou jen psychické, ale i tvrdě ekonomické.

Lidé vystrašení obavami z budoucnosti, i když mají třeba ještě stále slušný plat a práci, přestávají utrácet, snižují spotřebu. Podle NERVu takováto „nedůvěra a panika ekonomice škodí možná více než propad na akciových trzích“. Takže nakonec za všechno mohou občané, kteří podléhají kdejaké panice.

Vládnutí postavené na strachu lidí nemělo v historii nikdy dlouhé trvání.

V Praze dne 22. listopadu 2011

[1] Před několika lety přijatá novela zákona o rozpočtových pravidlech, a v té době z ní pramenící výrazné nárůsty rezervních fondů jednotlivých ministerstev v řádu desítek miliard Kč, zcela jasně ukázala, že rozpočty celé řady resortů jsou velmi plýtvavé a celý rozpočtový proces je velmi špatně plánován a řízen.