O nás / Odborové struktury a vztahy mezi nimi

Odborové struktury a vztahy mezi nimi

ČMKOS / O nás / Odborové struktury a vztahy mezi nimi

1. Odborové centrály, jejich postavení a význam

Mimořádný všeodborový - všesvazový sjezd konaný ve dnech 2. - 3. března 1990 ve své první části rozhodl o ukončení činnosti všech všeodborových orgánů. Tehdy působila v Československu jediná odborová organizace - Revoluční odborové hnutí (ROH), která vycházela z vedoucí úlohy KSČ. Protože neexistovala odborová pluralita, bylo tehdejších 18 odborových svazů plně podřízeno všeodborové centrále - Ústřední radě odborů.

Sjezd dále pokračoval ve svém jednání na žádost nově ustanovených odborových svazů a převážné části členské základy odborových organizací. Ustavil Majetkovou, správní a delimitační unii odborových svazů jako právního nástupce ROH s pověřením k výkonu práva hospodaření s majetkem ROH, jako majetkem všech odborářů.

Na sjezdu byla rovněž přijata Zakládací listina Československé konfederace odborových svazů jako jejich dobrovolného sdružení, ke které se připojilo přímo na sjezdu 41 odborových svazů. Jednalo se o svazy jak federální úrovně, tak i svazy působící v České republice a ve Slovenské republice.

Později přijala konfederace název Česká a Slovenská konfederace odborových svazů (ČSKOS). Jejím ustavením byl dán základ největší odborové centrále na území tehdejšího Československa a následně, po rozdělení republiky v České republice a ve Slovenské republice.

Na půdě ČSKOS byla 5. 4. 1990 ustavena Českomoravská komora ČSKOS, která v listopadu 1992 přijala změnu názvu: Českomoravská komora odborových svazů (ČMKOS) a od roku 1998, po II. sjezdu ČMKOS, nese název Českomoravská konfederace odborových svazů. Po rozdělení Československé republiky se ČMKOS stala největší odborovou centrálou na území České republiky.

V prosinci 1995 byla Českomoravská konfederace odborových svazů přijata za člena Evropské odborové konfederace (EOK), jejímž pozorovatelem byla prostřednictvím ČSKOS od prosince 1991.

Od prosince 1990 je ČMKOS rovněž členem Mezinárodní konfederace svobodných odborů (MKSO), zpočátku prostřednictvím ČSKOS.

Při svém vzniku ČMKOS sdružovala 40 samostatných odborových svazů. V následujících letech došlo k integraci části malých odborových svazů a některé odborové svazy z ČMKOS vystoupily. Naopak jiné svazy byly za členy ČMKOS přijaty. V roce 2007 je v rámci ČMKOS sdruženo celkem 33 odborových svazů.
ČMKOS sdružuje na základě dobrovolnosti většinu odborových svazů působících v České republice. Jejich členská základna v roce 2007 dosahuje téměř 540 000 členů.

V roce 1995 dal Odborový svaz pracovníků zemědělství, který vystoupil z ČMKOS, podnět k založení odborové centrály, která přijala název Asociace samostatných odborů (ASO). Při jejím vzniku se vedle již zmíněného svazu k ní hlásil Český odborový svaz severozápadních energetiků a Jednotný svaz soukromých zaměstnanců. Později se připojilo i Odborové sdružení železničářů, které vystoupilo z ČMKOS v roce 1998 a následně přijal členství v této asociaci také Lékařský odborový klub.

V České republice působí i další, menší centrály, z nichž nejznámější je Konfederace umění a kultury (KUK), která sdružuje odborové subjekty z oblasti kultury. Řada svazů však z této konfederace již odešla, některé vstoupily do ČMKOS.

Dále v ČR působí Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, které se svým zaměřením přiklání ke Komunistické straně Čech a Moravy, Křesťanská odborová koalice , a několik malých centrál působících v dopravě, jako např. Federace strojvůdců, Federace vlakových čet, Federace řidičů tramvají aj. Tato odborová seskupení však nezveřejňují svoji členskou základnu, nebo sporadicky uvádějí velmi rozdílné počty, proto nelze s jistotou určit, kolik členů zastupují.

Zcela samostatně působí některé profesní odborové svazy, které se nehlásí k žádné odborové centrále. Jedná se např. o OS pracovníků vydavatelství, nakladatelství a knižního obchodu, OS hromadných sdělovacích prostředků, aj. Kolik členů odborů zastupují, není zpravidla známo.

Protože jednotlivé odborové centrály zveřejňují své programové záměry sporadicky nebo vůbec, lze usuzovat, že jejich hlavní náplň programu je odvozená z profesních zájmů, případně z programu té politické strany, které jsou nejblíže.

Českomoravská komora OS formulovala programové cíle na svém I. sjezdu v dubnu 1994. Odboráři, sdružení v ČMKOS, se v něm přihlásili k překonání nešťastných důsledků komunistické diktatury a k obnovení suverenity a demokracie. Současně prostřednictvím programového prohlášení vzdali delegáti sjezdu čest památce všech, kdo jako odboráři zasvětili svůj život nelehkému a často heroickému úsilí o obranu práv lidí práce a demokracie.

Ve své dlouhodobé strategické koncepci, kterou dále rozpracoval II., III. a IV. sjezd ČMKOS, se konfederace hlásí k těmto hlavním zásadám:

Základním posláním odborů je hájit práva a zájmy lidí, pro něž mzda za práci je nebo byla hlavním zdrojem jejich obživy.

Odbory jsou jedním z hlavních nositelů myšlenky vzájemnosti, spolupráce a pomoci mezi lidmi. Prosazují a uskutečňují princip solidarity, jak mezi lidmi práce v rámci českého státu, tak i mezinárodní solidaritu se všemi, kdo jsou v dnešním světě vystaveni útlaku, všem formám diskriminace a násilí.

Odbory se podílely na obnovení demokracie po listopadu 1989 a považují za jeden ze svých hlavních úkolů obranu a prosazování demokratických principů, ochranu ústavy a právního řádu, ratifikovaných mezinárodních dokumentů o lidských právech a svobodách včetně dokumentů o právech a svobodách odborů.

Odbory jsou nezávislé na politických stranách, vládě, zaměstnavatelích, náboženských i dalších institucích.

Odbory usilují o ochranu života, zdraví a životního prostředí, a proto za jednu z hlavních povinností považují prosazování důstojných pracovních a životních podmínek.

IV. sjezd ČMKOS v dubnu 2006 tyto zásady dále rozpracoval s ohledem na nové ekonomické a společenské tendence a v rámci svého programu stanovil následující hlavní principy své činnosti:

ČMKOS a odborové svazy v ní sdružené považují za stěžejní společný cíl v příštích čtyřech letech obhájit co nejdůstojnější pracovní podmínky zaměstnanců, svých členů, zejména v období, které bude silně ovlivňováno snahami o liberálnější ekonomické prostředí a konkurenčními tlaky stále více se globalizující ekonomiky.

ČMKOS využije všech možností, zákonných prostředků a oprávnění, kterými disponuje, aby důsledně ochránila lidi práce v pozici odboráře, zaměstnance, rodiče, pojištěnce, spotřebitele, živnostníka, důchodce.

ČMKOS se zaměří na usnadnění získání a udržení zaměstnání, ochranu před diskriminací v práci, na zabezpečení spravedlivých a rovných ekonomických a sociálních podmínek zaměstnanců v době, kdy jsou ekonomicky aktivní, plní svou rodičovskou roli, ztratí zaměstnání nebo se ocitnou v nepříznivých sociálních situacích či v období důchodů.

ČMKOS bude podporovat další rozvoj a posílení veřejných systémů sociální ochrany. Působením v Radě hospodářské a sociální dohody (dále jen RHSD) bude usilovat o zlepšování těchto systémů a jejich finanční udržitelnost tak, aby garantovaly důstojnou sociální ochranu zaměstnanců v podmínkách měnících se struktur rodiny a stárnutí obyvatelstva a současně podporovaly zaměstnanost.

ČMKOS bude ve všech oblastech své činnosti důsledně prosazovat princip rovných příležitostí a vystupovat proti projevům xenofobie a všem formám diskriminace.

ČMKOS bude jako aktivní člen evropských a světových odborů podporovat, aby proces evropské integrace obsahoval nejen ekonomickou, ale i sociální dimenzi a aby čistě ekonomické zájmy o co největší liberalizaci světového obchodu nešly proti ochraně lidských práv a pracovních standardů.

ČMKOS vidí v podpoře vědy a výzkumu efektivní cestu dalšího rozvoje naší společnosti.

ČMKOS bude aktivně vystupovat proti sociálnímu vyloučení, chudobě a nerovnosti, za finančně a místně dostupnou zdravotní péči a další veřejné služby.
ČMKOS a odborové svazy v ní sdružené budou v rámci nejsilnějšího nástroje odborů - kolektivních smluv – usilovat, aby zaměstnanci dostávali svůj spravedlivý podíl na vytvořených hodnotách společnosti i na hospodářských výsledcích firem.

K prosazení svých cílů rozpracovává Program ČMKOS politiku konfederace v následujících oblastech:

ČMKOS a zaměstnanec (pracovněprávní ochrana, právní poradenství a zastupování zaměstnanců, spravedlivé mzdy a platy, flexibilita a mobilita, profesní a celoživotní vzdělávání, daně);
ČMKOS a bezpečná práce a zdraví zaměstnanců;
ČMKOS a rodina;
ČMKOS a sociální ochrana zaměstnance;
ČMKOS a zaměstnanec na trhu práce;
ČMKOS a zaměstnanec v ekonomice (růst životní úrovně, veřejné služby);
ČMKOS a důchody;
ČMKOS a propagace oborové činnosti (veřejnost a odbory, informační systém ČMKOS);
ČMKOS a síla mezinárodní solidarity odborářů.

2. Základní principy práce ČMKOS

IV. sjezd Českomoravské konfederace odborových svazů vycházeje z dokumentů OSN, jmenovitě Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat, z Evropské sociální charty Rady Evropy a z Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR přijal změny Statutu ČMKOS a vyhlásil jeho úplné znění.
Statut ČMKOS stanoví základní principy, na kterých Českomoravská konfederace odborových svazů pracuje, její poslání, pravomoci a působnost jejích orgánů, jejich vnitřní vztahy, jakož i členství v této odborové centrále a její hospodaření

Posláním ČMKOS je zejména koordinace a obhajoba odborových, ekonomických, právních, sociálních a ostatních práv a zájmů členů konfederace a zaměstnanců na celostátní úrovni, prosazování požadavků členů konfederace ve vztahu ke státu, k územním samosprávným celkům, k zaměstnavatelským a jiným příslušným subjektům, rozvíjení spolupráce s partnerskými zahraničními ústřednami a působení v nadodvětových odborových organizacích a dalších mezinárodních institucích.

Hlavní zásady práce ČMKOS jsou:

nezávislost na orgánech státní moci, správy a samosprávy, na organizacích zaměstnavatelů, na politických stranách a hnutích a na jiných odborových a občanských sdruženích,
demokratické principy jednání a rozhodování,
sjednocování zájmů, mezisvazová a mezinárodní solidarita,
respektování a podpora společných cílů,
nevměšování se do vnitřních záležitostí členů konfederace.

Pravomoci ČMKOS jsou:

jednat s prezidentem, parlamentem, vládou a ostatními orgány státní moci, správy a samosprávy v ČR,
jednat s organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností, aniž by byla narušena práva a kompetence členů konfederace v oblasti kolektivního vyjednávání,
jednat s politickými stranami a hnutími, popř. s dalšími institucemi s celostátní působností,
uzavírat dohody se sociálními partnery a vládou na celostátní úrovni,
zastupovat členy konfederace ve společných orgánech sociálních partnerů a vlády na nejvyšší úrovni,
zastupovat členy konfederace v evropských a světových nadodvětvových odborových organizacích a dalších institucích, při jednání se zahraničními odborovými ústřednami, včetně uzavírání dohod, týkajících se činnosti konfederace.

ČMKOS zajišťuje v zájmu členů konfederace zejména:

vliv na tvorbu a realizaci sociální politiky, včetně péče o důchodce,
vliv na tvorbu a realizaci politiky zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů včetně rekvalifikačních programů a péče o nezaměstnané,
vliv na tvorbu pojistných systémů důchodového zabezpečení, daňových předpisů a zásad činnosti neziskových organizací,
vliv na vývoj vzdělávacího systému a profesní přípravy, zejména mládeže,
účast v legislativním procesu,
prosazování společných zájmů v oblasti BOZP, pracovního a životního prostředí,
prosazování principu rovného zacházení,
vliv na úroveň a rozvoj veřejných služeb,
koordinace společných činností v oblasti kolektivního vyjednávání,
právní pomoc a poradenství v dohodnutých oblastech, v dohodnutém rozsahu a za podmínek stanovených v zásadách poskytování právní pomoci,
koordinace mezisvazových aktivit,
informační systém ČMKOS,
propagaci a zpracování analýz a prognóz,
koordinaci společného postupu se zahraničními odborovými centrálami na regionální, evropské a mezinárodní úrovni,
koordinaci společných činností v oblasti mládeže.

Členství v ČMKOS je otevřené všem právnických osobám, které mají postavení odborového svazu a výjimečně fyzickým osobám za účelem právního zastoupení před soudem. Členem ČMKOS se může stát pouze odborový svaz, který sdružuje své členy za účelem koordinovaného prosazování zaměstnaneckých práv a zájmů vůči zaměstnavatelům a státu, a je nezávislý na politických stranách a hnutích, jiných občanských sdruženích, státních orgánech a organizacích zaměstnavatelů. K požadavkům na členství v ČMKOS dále patří uplatňování demokratických principů svého vzniku, výstavby a rozhodování, respektování nezávislosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných odborových svazů, podpora odborové solidarity a naplňování společných cílů odborových svazů, definovaných v přijatém Programu a usneseních orgánů ČMKOS.

Nejvyšším orgánem ČMKOS je sjezd, který se schází 1x za čtyři roky (případně mimořádně). Základním posláním sjezdu je posoudit zprávu o činnosti ČMKOS za uplynulé období, zprávu o hospodaření a zprávu Revizní komise ČMKOS. Sjezd současně stanovuje Program ČMKOS na příslušné období, volí předsedu ČMKOS, místopředsedy ČMKOS, členy a náhradníky Revizní komise ČMKOS.

V období mezi sjezdy je nejvyšším orgánem konfederace Sněm ČMKOS, který tvoří členové Vedení ČMKOS, členové Rady ČMKOS zastupující členy konfederace a delegovaní zástupci odborových svazů (členů konfederace). Počet zástupců odborových svazů ve sněmu je stanoven klíčem, který je odvislý od výše členské základny daného svazu a každoročně se přehodnocuje.

Sněm má právo mimo jiné svolat sjezd, vyhlásit generální stávku, přijímat nové členy ČMKOS, případně rozhodovat o zrušení členství.

Ve své obšírné náplni práce sněm mimo jiné může přijímat změny a doplňky Statutu ČMKOS ve vymezených článcích, konkretizuje Program ČMKOS na příslušný kalendářní rok a určuje základní postupy a stanoviska ČMKOS pro jednání s Vládou ČR a Parlamentem ČR, s dalšími orgány státní moci a správy, s organizacemi zaměstnavatelů, politickými stranami a hnutími, s jinými odborovými centrálami a organizacemi i občanskými sdruženími, u nichž si toto právo vyhradil. Sněm rovněž schvaluje ustavení a územní působnost Regionálních rad odborových svazů a jejich vnitřní dokumenty určené pro řízení jejich činnosti.

Výkonným orgánem ČMKOS je Rada ČMKOS, která řídí činnost ČMKOS v období mezi zasedáními Sněmu ČMKOS. Tvoří ji předseda a místopředsedové ČMKOS a předsedové jednotlivých členských odborových svazů, nebo jim na roveň postavení odboroví funkcionáři daného svazu – člena konfederace.

Rada ČMKOS mimo jiné projednává a schvaluje zásadní postupy a stanoviska ČMKOS pro jednání s Vládou ČR a Parlamentem ČR, s dalšími orgány státní moci a správy, s organizacemi zaměstnavatelů, politickými stranami a hnutími, s jinými odborovými centrálami a organizacemi i občanskými sdruženími, s výjimkou těch postupů a stanovisek, u nichž si toto právo vyhradil Sněm ČMKOS.

Dalším významným posláním Rady ČMKOS je zabezpečování reprezentace ČMKOS na evropské a světové úrovni a zaujímání stanovisek k návrhům právních předpisů zásadního významu s výjimkou těch, u nichž si toto právo vyhradil Sněm ČMKOS. V pravomoci Rady ČMKOS je i jmenování a odvolání zástupců ČMKOS pro jednání se sociálními partnery a stanovování základních cílů a pravidel pro postup a rozsah jejich zmocnění, kterými se tito zástupci zavazují jménem ČMKOS.

Statutárním orgánem ČMKOS je Vedení ČMKOS, které zajišťuje plnění Programu ČMKOS, rezolucí a dalších materiálů přijatých sjezdem a Sněmem ČMKOS. Vedení ČMKOS tvoří předseda a místopředsedové ČMKOS. Mezi jeho základní povinnosti patří předkládat zprávy o činnosti ČMKOS za uplynulé období Sněmu ČMKOS, připravovat jednání Rady ČMKOS a zajišťovat plnění jejího usnesení, zpracovávat koncepce činnosti ČMKOS a připravovat pro Radu ČMKOS znění základních vnitřních dokumentů ČMKOS.

Dalším orgánem ČMKOS je Revizní komise, která je nezávislá na Sněmu, Radě i Vedení ČMKOS. Ze své činnosti je odpovědná Sjezdu ČMKOS. Jejím úkolem je kontrolovat hospodaření s majetkem, dodržování schváleného rozpočtu ČMKOS a správnost provádění finančních operací. Revizní komise zpracovává svá stanoviska k výsledkům hospodaření a návrhům rozpočtu ČMKOS a předkládá je Radě ČMKOS. O své činnosti podává zprávy Sněmu a Sjedu ČMKOS. Mezi její významné pravomoci patří možnost podání návrhu na svolání mimořádného sjezdu ČMKOS, pokud při své činnosti zjistí zvlášť závažné nedostatky v hospodaření ČMKOS.

ČMKOS nezdědila po bývalém ROH žádný majetek, hospodaří pouze s finančními prostředky, které jí postupují členské odborové svazy jako členské příspěvky.

II. sjezd ČMKOS rozhodl rovněž o vybudování regionálních odborových struktur a v této souvislosti uložil ustavit Regionální rady odborových svazů jako další orgány ČMKOS. Tyto regionální struktury navazují na rozhodnutí státních orgánů o novém státoprávním uspořádání, v rámci kterého vstoupilo od 1. 1. 2000 v platnost vybudování 14ti krajů v rámci ČR. Do konce roku 1999 se podařilo na úrovni všech těchto krajů vybudovat Regionální rady odborových svazů a zvolit jejich vedoucí funkcionáře, takže dnes jsou již odbory připraveny vstupovat do zásadních jednání s krajskými orgány státní správy a samosprávy, s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů, orgány politických stran a hnutí na úrovni krajů a uzavírat na této úrovni dohody se sociálními partnery. Velký význam má i členství jejich zástupců v příslušných úřadech práce, které v regionu působí, ale i ve vznikajících krajských tripartitních orgánech.

RROS v rámci své územní působnosti mají zejména vliv na tvorbu a realizaci politiky zaměstnanosti, na tvorbu projektů Evropské unie, na úroveň a rozvoj veřejných služeb včetně dopravní obslužnosti. V jejich pravomoci je i podpora a koordinace akcí, které vyhlašují orgány ČMKOS a podílejí se i na koordinaci odborového vzdělávání ČMKOS. V rozsahu své působnosti projednávají a schvalují zásadní postupy a stanoviska pro jednání s příslušnými orgány státní správy, samosprávy, organizacemi zaměstnavatelů, politických stran a hnutí, jiných odborových centrál i s orgány jiných občanských sdružení na regionální úrovni.

Regionální rady odborových svazů jsou tvořeny stálými zástupci delegovanými členskými odborovými svazy podle stanoveného klíče, který je odvislý od členské základny příslušného odborového svazu v daném kraji, a ze svého středu si volí předsedu a místopředsedy.

Práci RROS účelově doplňuje činnost pracovišť Regionálního právního poradenství (RPP). Tato poradenská střediska začala být zřizována z rozhodnutí ČMKOS již v roce 1990. V prosinci 1994 schválil Sněm ČMKOS Zásady poskytování Regionálního právního poradenství ČMKOS a tato střediska zařadil jako součást organizační struktury ČMKOS, nikoli však s právní subjektivitou. Střediska RPP proto podléhají přímo ČMKOS a rada konfederace rozhoduje o jejich zřízení či zrušení.

Přijaté Zásady RPP upravují postup při právní pomoci zastoupení před soudem a stanovují rozsah činnosti středisek RPP, jejímž základem je poskytování bezplatného právního poradenství odborovým svazům a jejich členům.

Regionální právní poradenství obsahuje:

úkony právní pomoci zejména v oblasti pracovního práva, sociálního zabezpečení a v oblasti práv a zákonem chráněných zájmů odborových organizací, jako je právní porada, sepsání listiny o právním úkonu nebo písemné podání soudu, provedení právního rozboru věcí a jednání s protistranou, zastoupení před soudem a další úkony spojené s právní pomocí,
poskytování rad a konzultací v oblasti činnosti odborové práce,
shromažďování informací o situaci v jednotlivých regionech a odborových organizacích. Přitom se vychází z informací úřadů práce a na základě toho se vyhodnocuje dodržování a praktické uplatňování pracovněprávních předpisů a ostatních právních norem. Rovněž v rámci této spolupráce doporučují střediska RPP zdůvodnění legislativní úpravy tak, aby přispívala ke srozumitelnosti a přehlednosti právních předpisů.

Regionální právní poradenství se poskytuje odborovým svazům sdruženým v ČMKOS a jejich členům. Střediska RPP působí také v oblasti vzdělávání, např. při lektorské činnosti, s cílem zvýšit právní vědomí funkcionářského odborového aktivu a schopnost uplatňovat platné právní předpisy při odborové práci.

Celkem je zřízeno 7 stálých pracovišť RPP rozmístěných po celé republice. Tato pracoviště ve své většině zabezpečují pomoc středisek i v dalších místech prostřednictvím výjezdů pracovníků dle stanoveného harmonogramu. Touto službou je pokryto dalších 22 míst v republice. Jedná se především o větší centra.

3. Odborové svazy

V rámci ČMKOS je sdruženo 33 nezávislých odborových svazů, které ve svém zaměření naplňují představu evropského odborového modelu tak, jak jej formuluje Evropská odborová konfederace (EOK). Znamená to, že odbory z tohoto pohledu musí být politicky nezávislé, finančně autonomní a svobodné, což určuje i jejich program.

Nově vytvořené odborové svazy po listopadu 1989 daly základ novému pojetí odborů v naší republice. Upustily od tehdy vžitých představ, že jejich úkolem je organizování rekreací, zájezdů, kulturních akcí či tzv. povinných vánočních kolekcí pro děti. Oprostily se od toho, že jejich práce končí pouze v konkrétních podnicích a své působení počaly rozšiřovat v celospolečenských podmínkách. Do programů jednotlivých odborových svazů se tak dostaly v rozpracované podobě především problémy zaměstnanosti, pracovněprávní otázky a celá problematika sociální sféry. V procesu prosazování své politiky nechtějí odbory pouze pasivně přihlížet k postupům státních orgánů v řadě otázek dotýkajících se života a práce občanů, ale mají zájem samy se přímo na tomto procesu podílet. To znamená, přicházet s konkrétními návrhy na řešení vzniklých problémů tak, aby výsledky byly přijatelné pro členy odborových svazů.

Z hlediska své právní subjektivity rozhodují odborové svazy naprosto zcela nezávisle o svém uspořádání, struktuře, řízení i hospodaření. Ve svém vnitřním uspořádání si odborové svazy zavedly dvoustupňový systém řízení. Z toho vyplývá, že svazy tak mají řídící centrální (ústřední) článek a dalším stupněm jsou přímo výbory základních odborových organizací. Tyto základní články odborové struktury se sdružují v příslušném odborovém svazu naprosto dobrovolně, dle rozhodnutí své členské základny. Pro zabezpečení a prosazování svých zájmů vůči státním orgánům, případně společenským subjektům, zřizují některé odborové svazy, zejména ty větší, svá vysunutá pracoviště na regionální (krajské) úrovni.

Prostor pro prosazování svých zájmů a obhajobu práce svých členů dává odborovým svazům jejich politická, ekonomická i organizační nezávislost na státních a hospodářských orgánech, politických stranách, hnutích a různých organizacích a sdruženích společenského charakteru. To jim umožňuje hájit profesní a sociální zájmy svých členů a zastupovat je při jednání s řídícími orgány v oblasti dané profese.

Po listopadu 1989 vzniklo v tehdejší Československé republice více jak 70 odborových svazů organizovaných převážně na základě profesí. Z tohoto počtu mělo téměř 30 svazů federální působnost. Tyto se po rozdělení republiky rovněž rozdělily na republikové odborové svazy.

V dřívější České a Slovenské konfederaci působilo celkem 65 odborových svazů (23 federálních, 20 na území ČR a 22 na území SR). V roce 2007 je členem ČMKOS 33 odborových svazů rozdílné úrovně co do počtu členů. Největším svazem zůstává OS KOVO, který vykazuje téměř 180 000 členů. Přes 40 000 členů má Českomoravský OS pracovníků školství. S více jak 30 000 členy jsou v konfederaci zastoupeny OS zdravotnictví a sociální péče ČR a OS ECHO. Dalšími svazy jejichž členská základna neklesá pod 20 000 členů jsou OS státních orgánů a organizací, OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, OS STAVBA ČR a OS pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR. Naopak nejmenší členskou základnu mají Odborová organizace pracovníků radiokomunikací, OS PROJEKT, UNIE-OS profesionálních zpěváků ČR, OS námořníků, OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury, OS zaměstnanců letectví a Herecká asociace, u nichž nepřesahuje členská základna 1 000 členů.

Členská základna naprosté většiny odborových svazů trvale klesá. Jestliže vykazovaly svazy na půdě tehdejší komory v roce 1991 téměř 4,4 milionů členů, pak v roce 1995 to již bylo pouze necelých 2,3 milionů a dnes se tato členská základna pohybuje pod hranicí 600000 členů. Tento úbytek je především způsoben postupující privatizací v jednotlivých odvětvích hospodářství, rozpadem větších podniků a složitostí problémů spojených s vytvářením odborových organizací na malých pracovištích.

4. Základní odborové organizace

Těžiště odborové práce zůstává v základních odborových organizacích jako základním článku odborů u nás. Mají právní subjektivitu a z tohoto titulu rozhodují o finančních a dalších otázkách, ke kterým mají pravomoc. O svých zapojeních, a tedy i o příslušnosti k tomu kterému odborovému svazu, rozhoduje jejich nejvyšší orgán, kterým je zpravidla členská schůze.

Úkoly základních organizací lze shrnout do následujících oblastí:

vytváření podmínek pro uplatňování pracovních, ekonomických, mzdových, sociálních a kulturních zájmů svých členů,
zastupování členů při jednáních se zaměstnavatelem,
spolurozhodování o tvorbě a rozdělování finančních prostředků,
vedení kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem,
zprostředkování styku svých členů s vyššími orgány odborového svazu.

Odborové orgány na pracovištích vystupují jako představitelé celého pracovního kolektivu, tedy i nečlenů odborů. Týká se to nejen řešení zaměstnaneckých otázek, např. problémů výpovědi z pracovního poměru ze strany organizace, ale i otázek souvisejících s uzavíráním kolektivní smlouvy, schvalováním pracovních řádů, vnitřních mzdových předpisů, výkonu společenské kontroly nad dodržováním pracovněprávních předpisů, celé problematiky bezpečnosti práce apod. Příslušný odborový orgán tak ovlivňuje podmínky práce jak odborářů, tak i nečlenů odborů.