Po první světové válce představenstvo svazu nabídlo Kleinovi, aby se stal vedoucím tajemníkem. Klein souhlasil; a začal budovat velkou odborovou organizaci soukromých zaměstnanců, působících v obchodě, v průmyslu, v družstvech i službách. Velký důraz kladl také na organizování mládeže a studentstva, na moderní metody propagace, výchovy a vzdělávání. Jednotný svaz soukromých zaměstnanců (JSSZ), jak se tato organizace nazývala, se snažila formulovat zásady moderní odborové politiky, usilující především o aktivní zasahování do hospodářských a sociálních otázek již na úrovni zákonodárství. Tomu přispívala i okolnost, že Robert Klein působil po celou dobu první republiky také jako poslanec parlamentu za sociální demokracii – k této straně však nepřistupoval nekriticky, což se projevilo např. v jeho angažování v odštěpenecké Neodvislé radikální sociálně demokratické straně v letech 1921-24.
Klein spolupracoval úzce s německými a rakouskými antifašisty, zejména odboráři, kteří museli v roce 1933, resp. 1934 opustit vlast a emigrovat do ČSR. Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 patřil mezi nejohroženější československé politiky. Přes výzvy k emigraci se rozhodl zůstat – 18. března 1939 byl odvlečen na Pankrác, odkud byl propuštěn 28. dubna 1939. Dne 1. září 1939 byl však opět zatčen a poslán do Buchenwaldu, kde 25. července 1941 zahynul.
Jednotný svaz soukromých zaměstnanců (JSSZ) se v meziválečném období profiloval jako nejvýraznější, nejmodernější svaz. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních odborových svazů neusiloval o organizaci zaměstnanců podle národního principu, ale vědomě sdružoval zástupce všech národností, žijících v Československé republice. Hlásil se k ideálům sociální demokracie a považoval se za organickou součást Odborového sdružení českoslovanského. V rámci této sociálně demokraticky orientované ústředny si však vytvářel relativně samostatný, konkrétní program.
Rozkvět JSSZ byl způsoben uplatněním nových schopných funkcionářů ve vedoucích pozicích, plánovitostí a vytrvalostí postupu i skvěle fungující administrativou. Hlavní měrou přispěla k úspěchu také ta skutečnost, že JSSZ organizoval celkem dobře placené zaměstnance (např. obchodní cestující) a zaměřoval se na příslušníky nových moderních profesí - personál továren na výrobu letadel, letce, elektrárenské zaměstnance, kinooperatéry apod.
JSSZ usiloval o nekonvenční pojetí odborové politiky - využíval často toho, že mohl své požadavky přímo uplatňovat v parlamentě jako návrhy zákona nebo pomocí tiskových a vůbec propagačních kampaní. K novým rysům činnosti JSSZ můžeme připočíst i zvýšenou orientaci na získávání mládeže a studentstva pro odborářské ideály. Se svými 75000 členů představoval ostatně druhý (po kovácích) nejpočetnější svaz v celém sociálně demokratickém odborovém hnutí.
Nové přístupy Jednotného svazu k odborové politice se neprojevily jen v jejích formách, ale i v obsahu. Doba, kdy odborovým organizacím stačilo pouze bojovat za dílčí zlepšení situace pracujících (kontrolovat pracovní dobu, usilovat o pracovní zákonodárství a hlavně prosazovat růst mezd) podle Kleina a jeho kolegů už minula. Odbory byly za první republiky postaveny před úkol stát se organickým článkem života státu, podílet se na něm a kontrolovat ho – alespoň v hospodářské oblasti. To ovšem předpokládalo, že odbory dokáží formulovat své představy a hájit je i na úrovni složité teoretické diskuse. Tomu byl věnován svazový časopis Za nové hospodářství (v německé mutaci: Weg der Wirtschaft), uveřejňující mnoho pozoruhodných národohospodářských článků - mj. v něm najdeme i články jednoho z nejvýznamnějších prvorepublikánských ekonomů, profesora Vysoké školy obchodní Josefa Macka.
Výsledkem samostatného promýšlení situace, v níž se nacházela československá ekonomika, se stal Hospodářský plán JSSZ, publikovaný v roce 1934. Jeho autoři si uvědomovali hloubku krize, v níž se československé hospodářství nacházelo. Nedomnívali se, že by ji šlo zažehnat dílčími (např. měnovými) opatřeními - vyslovili se pro zavedení moderní plánovité, socialisticky orientované ekonomiky. Tento vývoj neměla zaručit revoluce, nýbrž soustava postupných reforem. V souvislosti s úvahami o organizaci zahraničního obchodu, jehož stabilizace byla pro exportně zaměřenou Československou republiku životně důležitá, navrhovali utužení hospodářských svazků mezi státy střední Evropy – bez ohledu na to, že se jí v té době spíše vyhýbaly.
Tak zasáhl JSSZ i do mezinárodní politiky. Z jeho iniciativy (a opětně je zde nutno vyzdvihnout pozoruhodnou postavu R. Kleina) byla v roce 1933 ustavena Pracovní pospolitost (také se někdy psalo souručenství) soukrozaměstnaneckých organizací ve střední Evropě (Mitteleuropäische Arbeitsgemeinschaft). Tato organizace, na jejímž ustavení se domluvily nezávislé odborové svazy z Československa, Maďarska a Rakouska, měla zajišťovat stálou informovanost o stavu hnutí, výměnu sociálně politických předloh a zákonů a vůbec přispívat k užší spolupráci na půdě zastupitelských orgánů. Jednotlivé členské organizace Pracovní pospolitosti se zavazovaly ke spolupráci především v oblasti hospodářské politiky, a to v případě nutnosti i přes hlavy vlád jednotlivých států. Po likvidaci vídeňského sociálně demokratického povstání v únoru 1934 odpadlo Rakousko, zato se však společné práce zúčastnily odborové organizace z Jugoslávie, Rumunska, Bulharska a Polska.
Podobně jako v Pracovní pospolitosti sehrál JSSZ velmi aktivní roli i v životě Mezinárodní kulturní ligy, jejíž funkcionáři často pocházeli z řad představitelů tohoto svazu. JSSZ také financoval některé akce této společnosti, např. vydávání internacionální pacifistické revue PAX.
Do boje proti fašismu se JSSZ zapojil již v roce 1933 důsledným podporováním odborářských emigrantů z Německa. Nejvýznamnější z nich byl patrně Siegfried Aufhäuser, vedoucí činitel sociálně demokratického svazu soukromých zaměstnanců, který se pak v ČSR uplatnil jako jednatel Pracovní pospolitosti. Pro emigranty bylo vybudováno podpůrné středisko v Záběhlicích a na jejich výživu byly uvolňovány nemalé částky. V neposlední řadě se funkcionáři JSSZ zasazovali o to, aby jim československé úřady umožnily včas opustit republiku, a tak se zachránit před zásahem okupačních orgánů hitlerovského Německa.
V době ohrožení československého státu se JSSZ plně zasazoval o rozhodný boj proti Henleinovi i Hitlerovi na záchranu demokracie a míru. Jeho představitelé neopomněli nikdy zdůrazňovat, že to jsou především široké vrstvy zaměstnanecké, které jsou odhodlány bránit republiku, a že proto musí státu záležet na tom, aby jejich odhodlání nebylo podlamováno akcemi, které by zhoršovaly jejich sociální postavení. JSSZ také podporoval Masarykovu leteckou ligu, která v širokých vrstvách propagovala význam letectví pro hospodářskou politiku a obranu státu a připravovala své členy na budoucí vojenské nasazení.
JSSZ byl natolik vázán na charakter Československé republiky, kterou pomáhal budovat a upevňovat, že její zánik jako demokratického státu znamenal i zánik svazu, který se podrobil nátlaku a začlenil se do nově se vytvářející odborové centrály, podporující pomnichovskou vládu druhé republiky.
Touto výstavkou jsme chtěli upozornit na život a dílo jednoho z neznámějších československých odborářů. Půjdete-li náhodou dnešní ulicí Odborů, vzpomeňte si, že těsně po II. světové válce se jmenovala Kleinova.
Kromě Kleinova tragického osudu nás může bezpochyby zaujmout, jak nápaditě si JSSZ (jistě i jeho zásluhou) počínal v propagaci vlastní činnosti.
