Spor tak vůbec není o tom, zda vloni mzdy rostly rychle, či ne, ale jak 9% růst nominálního čistého příjmu na jednoho člena domácnosti interpretovat. Předně nutno uvést na pravou míru iluzi, že by si domácnosti nějak významně reálně polepšily - dvě třetiny nárůstu přece ukousla inflace, především kvůli regulovaně rostoucím cenám nájemného a růstu DPH. Rychlý růst nominálních mezd byl přitom vyvolán nejen daňovým efektem, ale byl i dozvukem dynamismu ekonomiky, založeného předchozími sociálnědemokratickými vládami.
Spor je přece pořád o reformě veřejných financí a o tom, v čí prospěch (a v čí neprospěch) tu probíhá! Právě údaje o různě vysokém růstu příjmu podle příjmových skupin dokladují, že tzv. rovná daň není ve skutečnosti vůbec rovná, ale spolu se stropy pojistného pořádně křivá ve prospěch nejvyšších příjmových skupin. Vždyť těm reforma garantuje, že od určitého příjmu již neodvedou na sociální a zdravotní pojištění ani korunu, a navíc jim to pozitivně ovlivní i daňovou povinnost. A rodiny? Jen vloni přišlo o svůj přídavek 47 % dětí, a z výplaty sociálního příplatku bylo vyloučeno 30 % rodin s dětmi.
Petr Nečas tedy zamlčuje pravdu o postupné destrukci sociálních pojistných systémů jako přímého důsledku jejich pojetí reforem. V sociálním pojištění se omezil výběr pojistného, zaměstnavatelům se snížil odvod pojistného na nemocenské pojištění více než je nutná kompenzace zavedení náhrady mzdy v době nemoci. U zaměstnanců byl snížen odvod pojistného o 1,5 procentního bodu výměnou jako handl za zachování sazby daně a daňových zvýhodnění na úrovni roku 2008 a tak dál. Tato podoba reforem – zvlášť v nynější krizi – dovádí v příjmech přiškrcený systém veřejných financí do stavu blízko kolapsu. Stamiliardové schodky státního rozpočtu tak jen dokladují bezbřehý populismus a farizejství pravice. Cíl je zřejmý – v čím horším stavu bude penzijní, školský, zdravotní či celý sociální systém, tím hlasitěji budou moci Nečasové a jemu podobní volat po dalších úsporách a po otevření cesty pro další privatizaci.
(Otištěno v deníku PRAVO 24. 7. 2009 v rubrice TRHY A EKONOMIKA).
