,,Vláda na jednání přišla - obrazně řečeno - s prázdnýma rukama," říká Štěch. Řešení krize si přitom podle odborářů vyžádá prostředky ve výši dvou procent hrubého domácího produktu.

A je potřeba se rychle rozhodnout, na jaká opatření peníze půjdou. Za příklad dává Štěch Slovensko. To podle něho dnes nejen táhne za jeden provaz, ale i jedním směrem. ,,To u nás doposud není. Řekl bych, že zaměstnavatelé i odbory jsou na to do určité míry připraveni. Vláda zaspala," tvrdí šéf Českomoravské konfederace odborových svazů.

* E15: O globální krizi se někdy také hovoří jako o krizi důvěry. Jaká panuje důvěra mezi partnery v tripartitě?

Vláda dlouho váhala. Nejdřív klíčoví lidé říkali, že se nás krize nedotkne, a potom, že je potřeba léčit problémy větší otevřeností a co nejmenšími zásahy státu do ekonomiky. To už také neříkají, ale zůstává ono veliké zpoždění. A na tripartitě? Pan premiér přišel s tím, že chce všem naslouchat a žádný názor a nápad nezapadne. Ale, odbory přišly s návrhy, zaměstnavatelé také a vláda - obrazně řečeno - s prázdnýma rukama. I když ministři říkají, že na tom pracují. Jenže každý den může rozhodnout o tom, jestli se Česká republika dostane při řešení krize na konec pelotonu, anebo bude v jeho první polovině. Vláda zaspala. A ať mi ekonomové z NERV prominou, ale nejsou, a vlastně ani nemohou být, nezávislí. Jsou z různých branží a především je živí organizace a firmy, které je zaměstnávají. A oni tomu musí učinit zadost. Tudíž si myslím, že nalézt lék na krizi nebude pro tento tým vůbec snadné. Takže to bude na dlouhé lokty.

* E15: Podle vás je vláda příliš nerozhodná?

Vláda neví, jak jednat. Dostává hodně návrhů z NERV, sadu opatření od zaměstnavatelů, má návrhy odborů. Ministři cítí, že prakticky všechny návrhy mají racionální jádro, ale neví, jak rozhodnout. I když na druhé straně, požadavky jsou protichůdné. Třeba zaměstnavatelé. Chtějí, aby se snižovaly daně a zároveň velké prostředky na pomoc jednotlivým odvětvím a firmám. Ano, i já říkám, že stát bude muset pomoci i některým podnikům, jinak některá odvětví úplně zaniknou. A až se nastartuje hospodářský růst, nikdo je neoživí, protože tu budou rozprášeny skupiny ,,profíků". Takže vláda bude muset pomáhat. Pak ale není možné snižovat daně.

* E15: Proberme návrhy ČMKOS. I jejich uskutečnění bude stát nemalé peníze, ne?

Naše návrhy jdou v duchu toho, co jsme dlouhodobě říkali. Prvotně by vláda neměla činit žádné kroky, které by snižovaly státní příjmy. Dnes chce každý silný stát. A jestli ještě před měsícem vláda prosadila snížení pojištění o jeden a půl procenta a ještě dnes se pokouší říkat, že tím občanům pomohla, tak je to směšné. Ti, kteří berou deset tisíc korun, ušetří na pojistném 150 korun měsíčně. A ti, jejichž mzda je 50 tisíc korun, 750 korun měsíčně. Už v prosinci jsem v parlamentu říkal, že když už vláda chtěla pojistné snižovat, měla se postarat, aby si lidé s nejnižšími příjmy přilepšili alespoň o čtyři sta nebo pět set korun. A ti s lepšími výdělky nedostali nic. Tehdy se tomu pan ministr financí Kalousek - no nesmál, ale nesouhlasil. A dnes ministr práce Nečas říká, že znovu uvažují o snižování pojištění. Ale progresivním, tak aby na tom vydělali lidé s nízkými příjmy. Měl bych mít radost a říci ano.

* E15: A nemáte?

Ale prosím vás, tady je naprosto zřejmé, že krize dopadne silně na důchodce. Že krize dopadne na zaměstnanost. Že se bude vybírat méně na zdravotní a sociální pojištění. Rozpočet ministerstva práce je přitom nevyrovnaný už dnes. Stát dluží krajům 2,5 miliardy korun na sociální služby. Není na ústavy sociální péče, zdravotníci jsou ve stávkové pohotovosti. To je, jako když vláda neumí počítat do deseti.

* E15: Takže byste se snižováním odvodů na sociální pojištění nesouhlasil ani v případě, že by se týkalo jen lidí s nízkými výdělky?

Ne, nesouhlasil. Buď je to populistické, anebo ideologicky přepjaté. V současné době na to veřejné finance nemají. Daňovou kvótu máme v průměru o pět procent nižší než vyspělé státy Evropské unie. Stát bude muset rozsáhle intervenovat. Kde na to vezme? Bude se muset víc a víc zadlužit. A my také nejsme pro nadměrné zadlužování. Takže v současné době není na snižování daní vhodný čas. A ještě poslední věc. Investice státu, které mají multiplikační efekt, ať už je to dopravní nebo bytová infrastruktura, to jsou rychlé peníze, které mohou ekonomiku, zejména zaměstnanost, stabilizovat. A zabránit prudkému propadu ekonomiky.

* E15: V analýze odborových ekonomů se hovoří o intervencích ve výši dvou procentech HDP. Proč právě taková suma?

Stát potřebuje mít zdroj na veřejné investice. Dělají to všichni od Ameriky až po evropské ekonomiky. Když to nebude dělat Česká republika, bude krize bolestivější a hlubší. Nechápu, proč chce vláda snižovat příjmy. Jedině, že by to za pár měsíců zabalili, předali někomu jiné a řekli, tak si zemi spravujte. My jdeme někam jinam. Pokračování na str. 18 Dokončení ze str. 17

* E15: Chcete říct - po nás potopa?

Po nás potopa. Ale fakt, opravdu. Osobně bych sociální demokracii, a jsem jejím členem, nedoporučoval, aby nyní toužila jít do vlády. Kombinace rozvrácených veřejných financí a dopadů globální ekonomické krize na naši otevřenou ekonomiku... Každá vláda to bude mít těžké. Ostatně řešení takové situace se nedají hledat na nějaké ideologické bázi. Na tripartitě se minulý týden vedla velká diskuze o tom, že účinná řešení můžeme najít jen v případě, pokud se vůbec shodneme na tom, kde jsou příčiny krize. A odbory nemohou přijmout - a to je stanovisko světových i evropských odborů - tezi, že za krizi mohou jenom bankéři a nezodpovědní manažeři. I když za to hodně mohou. Ale zakopaný pes je i v institucích, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Což jsou instituce, které vytvářejí národní vlády. V těchto institucích zvítězil příliš neoliberální přístup. Pokud se toto nepojmenuje a neudělá se nový finanční pořádek, tak se vůbec nemusí podařit krizi vyřešit. Respektive, může se znovu opakovat.

* E15: Jenže v dobách krize se spíše než společná řešení hledají opatření, která pomohou domácím ekonomikám.

To je sice pravda, ale to bývalo v době, kdy ekonomiky nebyly tolik propojené. Svět už se tak propojil, že to možná ti největší hráči ani nechtěli. Tuto krizi prostě lokálně vyřešit nelze. Ano, možná, že si někdo něco přihraje. Ale to je, jako když si kluk přinese na písek deset skleněných kuliček a odnese jedenáct, a myslí si, že vyhrál terno. V duši toho malého kluka terno vyhrál, ale ve skutečnosti nevyhrál nic. Takže já si myslím, že je jenom jedno řešení, a to je globální. Proto jsem mluvil o tom, že je skutečně potřeba pojmenovat příčiny a odstranit je. A vím, že to některým vlivným lidem nebude vyhovovat.

* E15: Přejděme na české hřiště. Teď hledají shodu odbory, zaměstnavatelé a vláda. A je to obtížné. Ale stále to není nic proti tomu, co se následně může odehrát v parlamentu. Myslíte, že tam se politici dohodnou?

Tak samozřejmě parlament by měl být informován, měl by mít možnost se vyjádřit, ale hlavním koordinátorem musí být vláda. Ano, na Slovensku velice intenzivně jednají sociální partneři, mají četná zasedání. Slovensko dnes nejenom táhne za jeden provaz, ale i jedním směrem. To u nás doposud není. Řekl bych, že zaměstnavatelé i odbory jsme na to do určité míry připraveni. Dokázali bychom věci, na kterých nejsme schopni se dohodnout, dát stranou. Proto jsme od vlády žádali, aby se k našim návrhům jasně vyjádřila. Aby se co nejrychleji sešlo jednání na nejvyšší úrovni. Nakonec, mohli bychom si říct, dali jsme naše návrhy, počkáme, jak to dopadne. Ale to by bylo hodně alibistické. Samozřejmě víme, že naše členy a zaměstnance neuchráníme před krizí. Ale jde nám o to, abychom si alespoň v českých poměrech situaci nezhoršovali. Ale chtě nechtě, koordinátorem nemůže být ani Svaz průmyslu, ani odbory. Nemáme právo zákonodárné iniciativy a protikrizová opatření nelze dělat přes poslaneckou iniciativu. Víme, jak to někdy dopadá. Návrhy musí připravit exekutiva. Ale pořád je otázka, jakým směrem se půjde. Na jedné straně slibovat nebo navrhovat snižování daní a pojištění a na druhé straně mluvit o masových prorůstových opatřeních nejde. To je, jako byste chtěla zapálit oheň vodou.

* E15: Mluvíte o masivních přírůstových opatřeních, odbory dávají velký důraz i na sociální opatření. Máte představu, kolik by takové návrhy stály?

Propočty nejsou. Ale třeba na prorůstová opatření se mohou použít peníze, které se dají čerpat z evropských fondů. Za prvé, jejich použití se plánovalo a také víme, že je možné jejich přesměrování tam, kde je jich akutně potřeba. Jestli nevyužijeme evropské peníze, bude to hrubá chyba. Druhá věc, stát by potřeboval více peněz na podporu reálné ekonomiky. To určitě a bude to v řádu desítek, spíše kolem stovky miliard korun. A samozřejmě, v časech, kdy se České republice dařilo, byla poptávka po místech. Takže už za ministra práce Škromacha a potom za jeho nástupce pana Nečase se velmi zpřísnil celý sociální systém. Ve společnosti převládala představa, že každý se o sebe může postarat sám, může si najít práci a flákače tu nemůžeme potřebovat. Odbory s něčím souhlasily, s něčím ne. I naši lidé viděli, že některým se nechce přidat ruku k dílu. Ale dávky v nezaměstnanosti byly za rok 2007 v průměru něco přes pět tisíc korun. Z toho se prostě nedá vyžít. Takže - oka v sociální síti se roztáhla. A teď přicházíme do období, kdy do sociální sítě začnou padat lidi, kteří celý život pracovali, platili pojištění a budou očekávat, že budou mít alespoň prostředky na základní potřeby. A je nabíledni, že sociální systém je nyní slabý a stát na něj peníze bude muset dát. Říkali jsme to už při přípravě rozpočtu a říkáme to znovu. To jsou peníze, které se musejí najít. Pokud ne, bude konec sociálního smíru, koheze společnosti. Teď jsou naštvaní. Mají vztek a pocit, že jejich problémy nechce nikdo řešit. A bojí se. Když ale přijdou o práci, tak už se ani nemají čeho bát. Začne stoupat naštvanost a zloba na toho, kdo to podle jejich názoru zavinil.

* E15: Sociální výdaje ale už nyní polykají většinu rozpočtu...

Můžeme lidem říkat - mějte rozum - oni ale vědí, že krizi nezavinili. A budou se ptát: Když to zavinili páni bankéři, kteří brali stonásobky jejich příjmů, jestli se i jim snížily životní požitky. Budou se ptát, jestli se snížily příjmy zákonodárců, vlády. Nechci být populista, sám jsem zákonodárce, ale musím říct, že to budou naprosto legitimní otázky. Lidé musejí mít na to, aby zaplatili nájmy, základní životní potřeby. Nechceme vládu hnát do enormního zadlužení. To bude muset splácet i další vláda. Ale je potřeba si říci, co je menší zlo. V době krize nemůže být výše rozpočtového schodku modlou. Bohužel, vláda si schodek vzala jako takovou modlu, přes kterou veřejnosti všechno zdůvodňovala a zdůvodňuje.

* E15: Chcete zvýšit podporu v nezaměstnanosti, prodloužit její vyplácení. A požadujete také prorůstová opatření. Opravdu vás neděsí, jak vysoký by v takovém případě mohl být schodek rozpočtu?

Ale vládě nezbude, než si půjčit. A myslím, že vláda by se s žádostí o půjčku měla obrátit na občany.

* E15: Jako po povodních v roce 1997?

Vždyť krize určitá katastrofa je. Státní dluhopisy určené občanům by byly bezpečné a pro vládu by to také byly peníze, se kterými by nikdo nespekuloval. V této situaci by vláda měla ohlídat, aby na ní ještě někdo nechtěl vydělat.

* E15: Ve svých požadavcích apelujete na vládu i kvůli cizincům, kteří v Česku pracují. Budete se prát za jejich práva?

Zahraniční pracovníci - a jde především o zaměstnance ze zemí mimo EU - kteří přijdou o práci a nemají šanci ji znovu získat, by měli mít možnost důstojně odjet domů. Stát, který jim svými předpisy umožnil do republiky přijet, by jim měl také pomoci k návratu. Na prvním místě jsou ale pro nás samozřejmě čeští zaměstnanci.

* E15: Zpevnění sociální sítě, poskytování bohatších státních dotací a garancí a také případná změna daňových sazeb - ať už jejich snížení či zvýšení - by vyžadovalo souhlas parlamentu. Může sněmovna za současného rozložení politických sil a v současné atmosféře dojít ke shodě a potřebné novely odhlasovat?

Právě ty politické příkopy by mohla překonat pragmatická dohoda v tripartitě. A je velké pochybení vlády, že to nechápe. Tak třeba pan premiér byl na jednání hodinu a potom odešel. Zůstali tam čtyři ministři, kteří různě přicházeli a odcházeli, neměli s sebou žádné zázemí. Vypadalo to tak, jako by si tripartitu chtěli odškrtnout jako splněný bod. Přitom kdyby se podařilo v tripartitě najít řešení, bylo by to i politicky schůdnější. Muselo by být. Protože kdyby se chtěla sněmovna postavit proti zaměstnavatelům a odborům, tak by se postavila proti velké části občanů. Víte, odbory byly často vysmívané, a dokonce očerňované. Ale my nejsme zapšklí a dokážeme se přes věci přenést. Organizační záležitosti ale musí řešit vláda.