Proto také se rozvoj infrastrukturních investic stává i jedním z námětů pro programy politických stran v boji s důsledky krize. Také v České republice zaznívají podobné náměty na rozvoj infrastrukturních investic. Proto se vedle požadavku na další rozvoj výstavby dálnic, rozšíření výstavby železničních koridorů, objevuje i návrh na zahájení výstavby dalších bloků jaderné elektrárny Temelín, kde je celkem velmi jednoznačný a nezpochybnitelný multiplikační efekt do dalších odvětví.

Podobně je možno hovořit i o výstavbě kanálu Dunaj-Odra-Labe. Jeho výstavba by nesporně umožnila podstatně rozšířit kapacitu dopravních cest na území ČR – navíc v poměrně ekologicky příznivé vodní dopravě. Výstavba tohoto kanálu patří k „evergreenům“ námětů na podobné investiční akce. Mnohokrát se o něm diskutovalo, ale snad nikdy tyto diskuse nepřešly k realizaci stavby. I přesto však koridor budoucí možné výstavby kanálu požíval zvláštní ochrany.

Také v současné době se znovu náměty na jeho výstavbu objevily – dokonce byly spojovány i s možnostmi financování jeho části z prostředků EU.

V minulých dnech schválila vláda ČR zásadní dokument, kterým by se měla řídit investiční politika v regionech a i na území celého státu – Politika územního rozvoje ČR. V něm je také poměrně významná část věnována vymezení dopravních koridorů, které požívají zvláštní ochrany pro případnou investiční výstavbu.

V části věnované koridorům pro vodní dopravu je vedle koridorů na Labi a Vltavě uveden v článku VD 4 koridor Odra – Váh. Vláda ve svém podkladovém dokumentu tedy navrhuje, aby byl dále chráněn koridor pro případný průplav mezi Váhem a Odrou - zhruba v linii již existujících koridorů pro železniční a silniční dopravu přes Jablunkovský průsmyk. O případném koridoru pro kanál Dunaj – Odra – Labe zde není řečeno vůbec nic.

Je to velmi zvláštní postup. V samotném textu dokumentu se v části, která je k tomu vymezená, o tomto kanálu vůbec nehovoří. Přitom však v usnesení vlády je zvláštní bod, kde se ukládá ministrovi dopravy s dotčenými státy (Slovensko, Polsko,Rakousko i SRN) o tomto kanále vyjednávat a posoudit problematiku jeho možné realizace.

Navíc při projednávání ve vládě do usnesení vlády přibyl bod, kde se ukládá zachovávat a zajišťovat stávající územní ochranu koridoru průplavu a předložit návrh dalšího postupu do konce letošního roku.

Tato situace tak nasvědčuje tomu, že zřejmě česká vláda resp. některá ministerstva již nemají v úmyslu ochraňovat koridor pro kanál Dunaj – Odra – Labe. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že ve schváleném dokumentu není koridor pro kanál D-O-L výslovně uveden. Tento rozpor mezi usnesením vlády a podkladovou zprávou tak nabízí i vysvětlení, že teprve dodatečně se v usnesení vlády objevily zmínky o kanálu D-O-L, ale v původních plánech se o něm mělo mlčet a měl být potichu opuštěn.
K čemu tak fakticky došlo? Vláda schválila dokument, se kterým budou pracovat všechny instituce – jak vládní, tak i širší veřejnost. V něm o kanálu D-O-L není ani zmínka a tedy každý čtenář logicky bude usuzovat, že tato stavba nepatří ke stavbám, kde existuje společenský zájem. Usnesení vlády, které o kanálu hovoří, se k tomuto dokumentu přikládat nebude.
Možná, že někdy v příštím roce vláda vydá – po seznámení se s výsledky jednání s okolními státy – nějakou zprávu. Možná, že v nějakém jiném usnesení znovu kanál D-O-L zmíní. Ale tento výchozí dokument určený široké veřejnosti, nic takového neobsahuje a ani obsahovat nebude. Po čase tak zjevně kanál D-O-L upadne v zapomnění. A to jde?

Tento postup nutně vede k pochybnostem o tom, jakou politiku vlastně česká vláda tímto zjevně nejasným postojem, sleduje. Zásadní otázkou je však něco jiného – proč je tato stavba tímto postupem de facto zpochybňována, aniž by před tím vůbec proběhla širší diskuse ve veřejnosti? Přitom jde o stavbu, která je z mnoha hledisek zásadní pro budoucnost české ekonomiky.

Myslíme si, že bychom tento málo zřetelný a čitelný postoj vlády neměli brát na lehkou váhu. Pokud by v budoucnu k takové výstavbě došlo, byla by to v prvé řadě příležitost pro české firmy a tedy i příležitost pro vznik nových pracovních míst jak na výstavbě, tak i při samotném provozu apod.

V době, kdy jsme svědky toho, že mnohé kapacity opouštějí ČR, když zde dostaly investiční pobídky v nemalém rozsahu (daňové úlevy, uhrazené náklady na rekvalifikaci zaměstnanců atd.) a přesto při prvním projevu odbytové krize odcházejí do svých mateřských zemí, je takový postoj české vlády přinejmenším lehkomyslný. To si opravdu není tato vláda vědoma, že svým nejasným postojem ve skutečnosti odmítá možnosti pro zakázky pro české stavebnictví a průmysl, které mohou v perspektivě nastat?

Co vlastně česká vláda chce – to, co uvádí v usnesení, nebo to, co je v přiloženém dokumentu? Není pro tento nejasný postoj vlády vysvětlením soustavný tlak těch skupin, které dlouhodobě blokují rozvoj mnoha dopravních cest, stejně jako zlepšení plavebních podmínek na Labi – výstavba jezů v úseku Děčín – Hřensko.

Bylo by proto žádoucí, aby zde vláda zaujala naprosto jasný postoj, který by vedl k závěru, že schválená politika územního rozvoje není v rozporu s perspektivními zájmy českého průmyslu a české ekonomiky.