Působení Mezinárodní organizace práce
Filadelfská deklarace, přijatá v r. 1944 při Mezinárodní konferenci práce ve Filadelfii, je reakcí na dynamický vývoj po II. světové válce a znovu definuje cíle a smysl této organizace jakož i základní principy pro její působení
- práce není druh zboží;
- svoboda projevu a sdružování je podstatná k zajištění pokroku;
- chudoba kdekoli vytváří nebezpečí pro prosperitu kdekoli;
- všechny lidské bytosti, bez ohledu na rasu, víru nebo pohlaví, mají právo usilovat o svůj hmotný blahobyt a svůj duchovní rozvoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského zabezpečení a rovných možností;
Základní činností Mezinárodní organizace práce je formulování přijímání a prosazování mezinárodních pracovních standardů. Ty jsou přijímány ve formě úmluv a doporučení. Úmluvy MOP jsou v podstatě mezinárodními smlouvami, které jsou po schválení konferencí otevřené členským zemím k ratifikaci. Ratifikací pak vzniká členské zemi povinnost plnit ustanovení příslušné úmluvy a pravidelně informovat o stavu jejího naplňování. Doporučení zpravidla doplňují příslušnou úmluvu, nepodléhají ratifikaci a nejsou tudíž právně závazná.
Všechny úmluvy a doporučení, přijaté Mezinárodní konferencí práce, jsou rozesílány jednotlivým členským státům, které jsou povinny předložit úmluvu orgánu anebo orgánům, do jejichž pravomoci tato záležitost patří (zákonodárnému sboru, parlamentu), a to nejpozději do jednoho roku od skončení konference, anebo, není-li to z výjimečných důvodů možné, co nejdříve, maximálně však do 18 měsíců od skočení konference. Přijaté doporučení není předmětem ratifikace a proto nabývá platnosti dnem přijetí.
Členské státy Mezinárodní organizace práce informují generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce o přijatých opatřeních a o předložení úmluvy příslušnému národnímu orgánu. Pokud členský stát úmluvu neratifikuje, má pouze povinnost na vyzvání Správní rady podat zprávu o stavu legislativy a praxe v oblasti upravené neratifikovanou úmluvou a uvést důvody bránící ratifikaci. Je-li rozhodnuto o ratifikaci úmluvy, je ratifikační listina zaslána generálnímu řediteli, u kterého je zaregistrována.
V souladu s Ústavou Mezinárodní organizace práce nemá přijetí či ratifikace úmluvy vliv na zákonodárství, kolektivní smlouvy či praxi, které upravují podmínky zaměstnanců výhodněji, než přijatá či ratifikovaná úmluva.
Každý člen Mezinárodní organizace práce souhlasí podle Ústavy MOP s tím, že bude vypracovávat zprávy o opatřeních, přijatých za účelem provádění ratifikovaných úmluv. Tyto zprávy se vypracovávají v termínech a formě stanovených Správní radou.
Dosud bylo přijato 188 úmluv a 199 doporučení.
svoboda sdružování a uznávání práva na kolektivní vyjednávání |
Úmluva č. 87 z r. 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se zakládá pro všechny zaměstnance a zaměstnavatele právo bez předchozího schválení ustavovat organizace podle vlastní volby, stát se členy takových organizací, a to za jediné podmínky, že se podřídí stanovám těchto organizací, právo vypracovávat své stanovy a pravidla, zcela svobodně volit své zástupce, organizovat svoji správu a činnost a formulovat svůj program; stanovuje řadu záruk pro svobodné fungování těchto organizací bez zásahů ze strany veřejných orgánů; |
Úmluva č. 98 z r. 1949 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat poskytuje všem zaměstnancům a zaměstnavatelům přiměřenou ochranu proti všem projevům diskriminace směřujícím k ohrožení svobody při ustavování, činnosti nebo správě svých organizací jakož i náležitou ochranu proti jakémukoli zasahování jedněch do záležitostí druhých; za projev diskriminace je považováno vázat zaměstnání na podmínku, že se pracovník nestane členem odborové organizace, nebo že zruší svoje členství v odborové organizaci jakož i propuštění nebo jiné poškození pracovníka pro jeho členství v odborech nebo pro jeho účast na odborové činnosti; za zasahování se pokládají zejména opatření směřující k vytvoření organizací pracovníků ovládaných zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů nebo k podporování organizací pracovníků finančními nebo jinými prostředky s úmyslem podřídit tyto organizace kontrole zaměstnavatelů nebo organizacím zaměstnavatelů; úmluva se nevztahuje na ozbrojené síly a nezabývá se nezabývá postavením veřejných zaměstnanců pracujících ve státní správě; |
odstranění všech forem nucené práce |
Úmluva č. 29 z r. 1930 o nucené práci vyžaduje odstranění nucené a povinné práce, ve všech jejích formách, čímž se míní každá práce nebo služba vymáhaná pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se pracovník nenabídl dobrovolně; jsou připuštěny určité výjimky, jako např. vojenská služba, práce v důsledku soudního rozhodnutí pod kontrolou veřejného úřadu, práce v případě mimořádných událostí jako je válka, požár, zemětřesení atd.; |
Úmluva č. 105 z r. 1957 o odstranění nucené práce zakazuje používání jakýchkoliv forem nucené nebo povinné práce jako prostředku politického donucování nebo politické výchovy nebo trestu za vyjadřování politických nebo ideologických názorů; zakazuje metody mobilizace a používání pracovních sil pro účely hospodářského rozvoje, jako prostředku pracovní kázně, trestu za účast na stávce nebo prostředku rasové, sociální, národnostní nebo náboženské diskriminace; |
účinný zákaz dětské práce |
Úmluva č. 138 z r. 1973 o minimálním věku usiluje o odstranění dětské práce; stanovuje, že minimální věk pro přístup do zaměstnání nesmí být nižší než je věk ukončení povinné školní docházky a v žádném případě než je věk 15 let; |
Úmluva č. 182 z r. 1999 o nejhorších formách dětské práce zakazuje dětskou práci a vyžaduje okamžitá a účinná opatření k odstranění všech jejích nejhorších forem; nejhoršími formami dětské práce je zejména otroctví a podobné praxe, vynucený odvod pro použití v ozbrojeném konfliktu, použití v prostituci a pornografii jakož i v jakékoliv zakázané činnosti, právě tak jako práce které škodí zdraví, bezpečí a morálce dětí; |
odstranění diskriminace ve vztahu k zaměstnání a povolání |
Úmluva č. 100 z r. 1951 o rovnosti v odměňování vyžaduje stejnou odměnu pro pracující muže a ženy za práci stejné hodnoty; stejnou odměnou se rozumí řádná, základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoliv vedlejší příjmy vyplácené zaměstnavatelem a plynoucí z pracovníkova zaměstnání stanovené vnitrostátním zákonodárstvím, zákonně zavedenými nebo uznávanými metodami stanovení mezd nebo kolektivními smlouvami mezi zaměstnavateli a pracovníky; |
Úmluva č. 111 z r. 1958 o diskriminaci v zaměstnání a povolání požaduje odstranění diskriminace v přístupu k zaměstnání a povolání, odbornému výcviku a podmínek zaměstnání; diskriminací je jakékoliv rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech, národnostním nebo sociálním původu, které má za následek znemožnění nebo porušení rovnosti příležitostí nebo zacházení v zaměstnání nebo povolání; diskriminací není rozlišování, vylučování nebo dávání přednosti založené na kvalifikaci vyžadované pro určité zaměstnání; |
Sílu Mezinárodní organizace práce umocňuje uplatňovaný mechanismus stálé kontroly nad dodržováním ratifikovaných úmluv ze strany jednotlivých členských států.
Každý členský stát je povinen pravidelně vypracovávat zprávy o tom, jak jsou ratifikované úmluvy naplňovány v legislativě a praxi. Kopie těchto zpráv vypracovávaných příslušnou vládní institucí musí být předloženy pro informaci organizacím zaměstnanců a zaměstnavatelů, které mají právo k těmto zprávám sdělit svá stanoviska a komentáře. Zprávy předložené jednotlivými vládami posuzuje Výbor expertů pro aplikování úmluv a doporučení, který tvoří 20 prominentních a zcela nezávislých osobností z právní a sociální oblasti. Zprávy vypracované výborem expertů jsou každoročně předkládány k projednání na mezinárodní konferenci práce.
Členové Mezinárodní organizace práce mohou iniciovat řízení pro případy nedodržování ratifikovaných úmluv. V takovém případě Správní rada jmenuje tripartitní výbor k prozkoumání takové záležitosti.
Kromě toho každý členský stát může Mezinárodnímu úřadu práce podat stížnost proti jinému členu, který podle jeho názoru porušuje nebo nedostatečným způsobem uplatňuje jím, ratifikované úmluvy.
Česká republika (čímž se míní i období Československa, tj. ČSR, ČSSR, ČSFR) patří k zakládajícím členům Mezinárodní organizace práce. Z přijatých úmluv jich Česká republika dosud ratifikovala 68.
