Stres nás provází celým životem, a to již dokonce v prenatálním období. Znamená to, že stres matky se přenáší na plod, což může mít značné negativní důsledky pro jeho vývoj. Naše pozornost však bude zaměřena na pracovní stres. Nejdříve si uvedeme rozdílnost v typech stresu. Dobrý stres nám napomáhá úspěšně zvládat výzvy a ve své podstatě je tento typ stresu pozitivním akcelerátorem. Normální stres nastává v okamžiku, kdy situace nebo podmínky vyžadují naší reakci. Škodlivý stres neboli „distres“ je už fází, kdy v případě dlouhodobosti jeho působení může být startérem musculoskeletálních poruch a v horším případě i vzniku onkologických onemocnění. S projevy stresu se u okolí nebo sebe samých setkáváme téměř na každém kroku. V práci hoří termíny, okolí nás vyčleňuje, nadřízený se chová jako diktátor, v osobním životě se setkáváme s agresivními a cholerickými lidmi, a je už jedno zda tramvaji, autobuse, při nákupu či za volantem.
Při průzkumu, který byl uskutečněn v zemích EU si respondenti myslí, že stres je v jejich zemích hlavní příčinou nemocí, které jsou spolu s vyhořením a špatným zacházením považovány za výsledek špatné organizace práce. Důvody tohoto stavu můžeme hledat ve změně režimu pracovního života. Skoro jeden ze tří evropských pracovníků, což je více jak 40 miliónů lidí, si stěžuje, že je postižen pracovním stresem. Přitom si je nutné uvědomit, že toto číslo musíme ještě násobit o dopady v rodinách takto stresovaných lidí.
Pracovní stres především způsobuje špatná organizace práce, nároky a tlaky, které neodpovídají znalostem a schopnostem pracovníka a také nedostatek podpory od ostatních. S tímto konstatováním si současně můžeme položit otázku. Jsme schopni sami na sobě identifikovat příznaky stresu? Odpověď na tuto otázku můžeme hledat především ve fyzických příznacích stresu, kterých je celá řada. Konkrétními příznaky je bolest hlavy, napětí, zažívací potíže, ztížené dýchání, vyrážky nebo kožní podráždění, častá nachlazení, opakování předchozích nemocí, plačtivost, únava, bušení srdce a nevolnost od žaludku. Už z tohoto výčtu je zřejmé, že na škodlivé stresory organismus jednoznačně reaguje. Tato fakta jsou signálem jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance a odbory, že identifikace rizik by měla zahrnovat i prevenci boje proti stresu.
Zajímavým, ale i varujícím údajem je informace ze Škody-Auto, a.s. , kde ve Škodováckém odboráři[1], byl zveřejněn článek pod titulem „32% zaměstnanců trpí nemocemi pohybového aparátu!“ (především jde o onemocnění karpálního tunelu). Příčinu tohoto stavu můžeme právě hledat v pracovním vypětí a tím vyvolaného pracovního stresu.
Co s tím? Opatření může být celá řada, například definice pracovníků nebo pracovišť v rámci organizace, u kterých lze identifikovat největší ohrožení stresem, zhodnotit jaké důkazy o přítomnosti stresu máme, identifikovat hlavní problémy a jejich vlivy. K tomu všemu je nutné realizovat preventivní opatření, protože ta jsou vždy levnější než řešení následků stresu. Co říci na závěr. Ty organizace, které investovaly do vzdělávacích programů ke zvládání stresu vykazují výrazně nižší procento absencí z důvodů úrazů či nemocí z povolání. Toto závěrečné konstatování by si měli vzít k srdci všichni, kteří mají v ruce klíč k řešení příčin stresu, tj. jeho prevenci. Českomoravská konfederace odborových svazů prostřednictvím Centra BOZP a ŽP započala celou tuto oblast monitorovat s tím, že je zapojena do projektu prevence stresu, na kterém se podílí Oddělení rozvoje lidských zdrojů a projektové činnosti. To také připravuje semináře na toto aktuální téma.
