Rozhovor Haló novin s Miroslavem Kosinou z Centra bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ČMKOS
Odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů. Jaké jsou zkušenosti odborů z této činnosti? Tato kontrolní činnost je pro odbory stanovena Zákoníkem práce. Mohu potvrdit, že je u nás na velmi vysoké úrovni. Je to dáno letitými zkušenostmi, které naši kontroloři za léta nasbírali. Musím podotknout, že žádné státní orgány, konkrétně jde o inspektoráty bezpečnosti práce, by nebyly schopny pokrýt takové množství kontrol, které naši kontroloři uskuteční během roku. Uvedu konkrétní čísla za minulý rok. Například ze 3365 kontrol zjistili u zaměstnavatelů 14 200 závad s tím, že počet zastupovaných zaměstnanců činil 1 509 000 v kontrolovaných organizacích.
O jaké závady nejčastěji šlo? Z těch nejběžnějších jde o to, že školení zaměstnanců vykazuje značné nedostatky. Například nejsou ověřovány jejich znalosti z předpisů o bezpečnosti práce, není zajištěna závodní preventivní péče, nedostatečné vybavení pracovišť prostředky pro poskytování první pomoci, nejsou organizovány prověrky BOZP, dochází k nedodržení stanovených technologických postupů při práci, stroje se používají v rozporu s návodem, komunikace a schodiště jsou poškozené. Patří sem i prošlé lhůty revizí výrobních a pracovních prostředků a zařízení. Kontroloři odborů našli i zastavěné dopravní a komunikační cesty ve skladech, což je nebezpečné z hlediska nebezpečí požáru, ale i nevhodné mikroklimatické podmínky na pracovišti. Zaměstnavatelé neplní své povinnosti při informování a projednávání otázek oblasti BOZP se zaměstnanci a jejich zástupci.
Jak je to s pracovními úrazy u nás? Ze statistiky za leden až prosinec 2006 vyplývá, že smrtelných úrazů bylo 136, dále 79 787 pracovních úrazů s pracovní neschopností nad tři dny, 29 243 pracovních úrazů bez následné pracovní neschopnosti, 734 nově zjištěných případů nemocí z povolání, počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání činil 90 268. Pokud jde o smrtelné pracovní úrazy, musíme tuto záležitost vidět i ze sociálně psychologického pohledu. Postiženi nejsou jen ti, co zemřeli, ale i jejich rodiny, které se s tímto musejí vyrovnat, a to není jednoduché. Finanční odškodnění nemůže nahradit ztrátu člověka v rodině.
Když jsme se dostali až ke smrtelným pracovním úrazům, koncem dubna se u nás uskutečnila mezinárodní akce, věnovaná tomuto tématu. O co konkrétně šlo? Od roku 1966 se po celém světě slaví 25. duben jako Mezinárodní vzpomínkový den za oběti pracovních úrazů a nemocí z povolání. Do této akce se zapojilo 118 zemí světa včetně České republiky. Českomoravské konfederaci odborových svazů nejde jen o to, že se připojíme k mezinárodním akcím. Dlouhodobě se snaží i o to, aby tento den byl zařazen mezi významné dny České republiky. Usilujeme o to již několik let, z různých i procedurálních důvodů se nám to ještě nepodařilo. Věřím tomu, že Parlament ČR návrhy, které jsme prostřednictvím některých poslanců podali, zohlední a 25. duben bude i u nás uznán jako Významný den. Přitom se této akce zúčastňují další sociální partneři, například Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, ale i zaměstnavatelé. Proč onen vzpomínkový den? Každý rok přichází ve světě o život 340 000 zaměstnanců vinou smrtelných pracovních úrazů.
A co úrazy dětí? V roce 2006 bylo u nás 121 pracovních úrazů mladistvých, přičemž počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti činil 2510. Potěšující je to, že nebyl žádný smrtelný pracovní úraz mladistvých. Českomoravský odborový svaz pracovníků školství ve spolupráci s Českomoravskou konfederací odborových svazů se snaží již po několik let, aby vznikl právní předpis, který by zajistil bezpečnost a zdraví žáků a studentů. Minulá politická reprezentace byla nakloněna jeho vzniku. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR v té době dokonce vydalo metodický pokyn, kterým se řídili všichni ředitelé škol a školských zařízení, které byly řízeny MŠMT ČR. Bohužel právní předpis dosud neexistuje. Současné vedení ministerstva školství jeho vznik odmítlo, i když nevyloučilo, že by mohl vzniknout. Když si uvědomíme, kolik akcí školy pořádají, ať již jde o ozdravné pobyty, lyžařské kurzy, kurzy plavání atd., jeho vznik je nutný. Ředitelé škol v podstatě nemají nic, podle čeho by se řídili.
Jak se státní orgány, případně zaměstnavatelé, dívají na tuto kontrolní činnost odborů? Z diskusí kolem Zákoníku práce a stížností některých zákonodárců k Ústavnímu soudu mám pocit, že odebrat odborům například možnost vydávání závazného pokynu k zastavení práce, a to podle § 322 zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, je velmi krátkozraké. Protože odborové organizace nejlépe znají pracovní prostředí konkrétního podniku. Dokáží velmi přesně zjistit a popsat konkrétní nebezpečí, které by v provozu onoho podniku mohlo nastat. Chrání tím nejen životy a zdraví zaměstnanců, ale potažmo i zaměstnavatele. Protože, jestliže by zaměstnavatel ono nebezpečí neodhalil a došlo-li by k pracovnímu úrazu, jsou sankce pro zaměstnavatele dalekosáhlé. Kdyby odborům byla tato kontrolní činnost odejmuta, podle mého názoru by v dlouhodobějším horizontu mohlo dojít ke zhroucení celého systému. Český úřad inspekce práce by objem úkolů, který odbory zabezpečují, nebyl schopen zvládnout. Naopak, odbory mají za léta praxe vychovány specialisty, odborníky pro tuto oblast činnosti. Odejmutí kontrolní činnosti odborům by byl jednoznačně krok zpět.
Miroslav SVOBODA
